Life of the Party [S.M.]

Thirty-one...

Shawn pobaveně sledoval Amy, jak sedí v tureckém sedu na jídelní židli a snaží si rozmotat chuchel na jejích kudrnatých, neskrotných vlasech.

,,Bez nich by jsi to nebyla ty, víš to?" prohlásil Shawn zamyšleně, a pokusil se jí představit v rovných vlasech. Zřejmě by to z ní udělalo úplně jiného člověka.

,,Přísahám že si je začnu žehlit." procedila Amy mezi zuby, když jí skutečně začala docházet trpělivost.

,,Ne!" vykřikl Shawn a vyskočil do sedu. ,,To ne, to ti nedovolím." řekne již mírněji a zvedne se s gauče. ,,Jestli to uděláš...tak ty svoje..."

,,Ne! Jen to ne. Miluju tvoje vlasy." zaprosí Amy, načež se Shawn ušklíbne.

,,To já ty tvoje taky. Takže? Oba si necháme svoje vlasy takové jaké jsou," usměje se a přejde blíže k ní, ,,a oba budeme spokojení."

Nechá ji aby mu vjela rukou do jeho vlasů a svojí rukou vjede do těch jejích. Vzájemně se obdarovávaly jemnými polibky, přičemž Shawn spokojeně zamručel.

,,Zprvu jsem si myslel že nám tyhle chvilky nepůjdou. Ale lepšíme se." ušklíbl se a pohladil ji dlaněmi po zádech.

,,Moc nás podceňuješ." usoudila Amy a opřela si čelo o to jeho. ,,Věř nám."

,,Věřím." šeptl Shawn a položil jí dlaň na tvář. Amy položila svoji ruku na tu jeho, a zadívala se do těch krásných čokoládových očí. Dívali se na ni jen na plakátech nebo na fotkách. A teď, se mohla vpíjet přímo do nich. Ztrácet se. Pokusit se v nich najít.

,,Co vlastně studuješ?" zajímal se Shawn když se od sebe po dlouhých minutách odtáhly.

,,Ekologii. Životní prostředí a tak." mávne
Amy nezaujatě rukou. ,,Většinou si každý dospělý řekl ,,páni, co z tý holky jednou bude?"

,,Amy, vždyť...je to úžasný. Studovat něco takovýho. Nemyslím si že si lidé říkají tohle protože lidi přece..."

,,Jsou takový." zamumlá Amy do země a poklesne jí úsměv. ,,Ty ne Shawne." promluvila k němu a pohladila ho po jemné tváři. ,,Jsi jiný. Jsi...jsi moje růže mezi tisíci hvězd."

Shawn se beze slov naklonil k jejím rtům po kterých jemně přejel těmi svými. Po chvilce je spojil do polibku, který nahrazoval tisíce slov která byla v tuto chvíli zbytečná. Polibek vždy byl a bude něco co nahradí tisíce slov. Je to skutečnost, která nebude nikdy změněna.

...........................

,,Kde jsi? Už tady čekám dvacet minut." rozhodil Will rukama a poklepal na imaginární hodinky.

,,Promiň, ujel mi autobus." poškrábala se nervózně na zátylku a na pozdrav jej obejmula.

,,Ty jsi nebyla u Shawna?" optal se příliš nahlas s nakrčeným obočím.

,,Pššt!" sykla Amy a napjatě se rozhlédla okolo sebe. ,,Nikdy nevíš kdo poslouchá."

Will nasadil ustaraný výraz a upravil si kšandy. ,,To je právě to..." zašeptal a rozhlédl se, zdali se někde v blízkosti nenachází Maddison.

,,W-Wille? C-co se stalo?" zajímala se Amy nejistě.

,,Už to všichni ví. Všichni vědí že máš se Shawnem něco. Je toho plný internet, jen...jen nikdo neví co přesně s ním máš. Škola je pro tebe teď něco jako minový pole." oznámil Will ponuře.

Toho se Amy bála ze všeho nejvíce. I když to očekávala, dřív nebo později by se to stalo. Dřív nebo později by se svět dozvěděl že Amelia Cooperová něco má se Shawnem Mendesem. Pochopitelně by si to fúrie jako byla Madisson pro sebe nenechala. Ale jak se má právě ona ubránit před lidmi. Jak? Sotva zvládla mluvit s lidmi bez panikaření, natož se pokusit je udržet stranou.
Obrátila se směrem k budově. Kampus Californské univerzity se nyní hemžil supy a hyenami, kteří čekali než spadne. Než udělá chybu a budou si moct pochutnat na jejím smutku, až si jednoho dne i Shawn uvědomí že si nevybral správně.

...........

Koncert. Jeden s posledních ve střední Americe. Shawna opět naprosto ovládla a omámila atmosféra, kterou jako vždy způsobil zpěv jeho fanoušků. Byl to úžasný pocit, nepopsatelný, a přesto tak úžasný. Vzpomněl si na Amy. Tolik by jí tohle štěstí přál, ale věděl že při před takovým davem oněměla. Možná by nervozitou s trémou přestala dýchat. Ale hodlal jí pomoct. Hodlal splnit její tajné sny, které již nebyli tak úplně tajné.