Life of the Party [S.M.]

Three...

V autobuse při cestě domů jí stále předešlých deset minut leželo v hlavě Nedokázala myslet na nic jiného. Aspoň pětkrát si musela sáhnout na lístek do kapsy, aby se ujistila že nešlo jen o sen, nebo o pouhý výplod její fantazie. Okolo autobusu projíždělo zmrzlinové auto. Normálně by se vyřítila z autobusu ven, a navštívila svého kamaráda Jacka který měl řízení tohoto auta jako brigádu. Jenže se na auto jen nepřítomně podívala, a se zasněným úsměvem odvrátila pohled zpět k oknu. Shawn...Shawn....a zase Shawn. Jen to slovo. Ještě jí k jejím myšlenkám pomohla písnička In My Blood která jí začala hrát ve sluchátkách. Prostředí okolo se s projíždějícím autobusem měnilo a celé dění doprovázela její oblíbená písnička. Právě In My Blood byla jedna z jejích oblíbených spolu s Life of the Party. Málem si ani nevšimla toho jak jí po tváři stekla slza. Nebylo to ze smutku ani z radosti. To ta hudba. Neví čím to je. Ale nějakým způsobem ji pokaždé dožene k slzám.
Když autobus konečně zastavil v jedné rušné části San Francisca, málem by kvůli svým myšlenkám zapomněla vystoupit.

.

Ani Shawn na ni nemohl přestat myslet. Na světě potkal spoustu krásných dívek. Ale žádná ho nezaujala tak, jako právě ta kudrnatá dívka která na něj dnes náhodně narazila a následně mu pomohla schovat se před fanynkami. Měl je rád, to ano. Ale někdy jich na něj bylo trochu moc.

,,Co říkáš Shawne?'' řekne Andrew, jeho manažer.

Shawn zavrtí hlavou aby se dostal ze spárů svých myšlenek, a veškerou svou pozornost věnuje brýlatému muži středního věku.

,,C-cože?'' zeptá se zmateně.

Andrew si ho změří podezíravým pohledem.

,,Děje se něco? Jsi nějaký...divný. '' změří si ho pohledem.

Shawn měl vzato že říct mu o dnešním setkání s tajemnou dívkou byl špatný nápad.

,,Nic. Jen mám dneska zvláštní den.'' řekl a doufal že mu manažer uvěří.

Andrew se jen pousmál.

,,Shawne, známe se už vážně dlouho. Skoro pět let. Poznám když se něco děje. Víš že mi můžeš věřit.'' položil mu přátelsky ruku na rameno.

,,Ano, vím. Víš...jde o jednu dívku.'' začne Shawn. Nechtěl nic uspěchat. Tak začal pomalu.

,,Dívku? Teda Shawne. Myslel jsem že se toho nikdy nedožiju.'' vzrušeně zasmál se a čekal až bude pokračovat.

Andrew to pojal jinak než Shawn chtěl.

,,Ne..nikoho nemám.'' zazubil se.

,,To si snad děláš srandu! Už jsem chtěl bouchnut šampaňské.'' bouchne se smíchem rukou do kožené sedačky.

,,Takže jsi potkal někoho kdo tě natolik okouzlil, že se ani nesoustředíš na rozhovor se svým nejlepším manažerem.'' nadmul se Andrew. Tomu se musel Shawn zasmát.

,,Nějak tak. Ale už je to v pohodě. Dneska už končíme?'' zeptá se a pomalu se zvedá.

,,Jo, asi je to všechno. Uvidíme se zítra a začneme pracovat na tom novém albu.'' zamrmlá Andrew rychle a pokouší se odejít co nejrychleji z místnosti.

Nato se Shawn zarazí. Album? Jaké album?

,,Album?'' zeptá se a rychle se obrátí na svého manažera než stihne prchnout.

,,Kdybys mě poslouchal...'' uchechtne se Andrew a otevírá dveře.

,,Andrew!'' ukáže Shawn výhružně prstem. To už ale brýlatý muž s hlasitým smíchem opustil místnost..

Shawn se zpátky posadil. Jak se tak může jmenovat? A co asi právě teď dělá? V hlavě mu leželo milion otázek na záhadnou hnědovlásku. A pak mu to došlo. Dal jí lístky na jeho koncert.

.

,,Jsem doma!'' zakřičela Amy do bytu a pověsila klíče na kovový vešáček postavený na botníku. Byl to jeden z menších domků v té ulici, kde bydlela ona a její otec. Sourozence měla, ale její sestra opustila život s nimi už před dvěma lety, kdy se rozhodla studovat vysokou školu na Oxfordu.

,,Ahoj zlato.'' ozvalo se z kuchyně. Byl to její otec, který se zrovna pokoušel udělat sushi. ,,S kým jsi vlastně byla?" zeptal se.

,,Jenom s Molly a Willem." zabručí a běží za ním do kuchyně.

,,Co vyvádíš?'' zeptá se a věnuje mu polibek na tvář.

,,No. Mělo to být sushi.'' řekne a otřel si z čela pot. ,,Na tyhle věci byla máma." pousmál se a mrskl utěrkou o mramorovou linku.

Amy se zarazila. Bylo dost neobvyklé že její otec dokázal mluvit o její matce sám od sebe. Ani jí se o tom nemluvilo nejlíp. Ale cítila se smířenější než táta.

Jen pokývala hlavou a pousmála se.

,,Potřebuješ pomoct?" zeptá se mile a dá mu ruku okolo ramen.

On se na ní jen kulišácky pousměje a rty semkl do úzké linky.

.

Po drsné válce s utěrkami si se smíchem sedli na gauč a stále rozdýchávali smích. S otcem měla Amy vždycky dobrý vztah, ale smrt její matky je ještě více stmelila dohromady. Zvládali to společně.
Byl to sice vždy ochranářský typ, někdy až moc. Ale přesto si ho nesmírně moc vážila.

,,Půjdu si zahrát." zamumlá pro sebe a pomalu se zvedá z pohovky.

,,Zase?" svraští obočí. ,,No..jsem rád že tě to baví." usměje se a mávne rukou.

Otci opětovala poslední úsměv a odebrala se do svého pokoje. Byl tmavě tyrkysově vymalovaný, a byl sladěný do všech možných barev. Hned co vstoupíte vás do nosu udeří příjemná vůně protože celý pokoj působí opravdu útulně. Všechny možné zajímavé věci. Do rohu pohodila tašku a přešla k okennímu parapetu, kde si před rokem zařídila menší klidový koutek. Deky, polštáře a kytara opřená o zeď. Tu hned popadla, pohodlně se usadila a pomalu začala přejíždět prsty po strunách. Vzpomněla si na text který před týdnem složila, a do těchto akordů jí přišel vhodný.

You see the colors that shine so bright. You think about it every night. You can not just forget......