Life of the Party [S.M.]

Five...

Dny ubíhali pomalu, to čekání bylo sice nesnesitelné, ale přeci jen se Amy konečně dočkala toho dne.
Ruce má omrzlé od večerního chladu, nervózně přešlapuje na místě a hraje si s malou klíčenkou ve tvaru srdce. Dostala ji k jedenáctým narozeninám od Willa, od té doby ji nikdy nesundala. Právě na něj tady čeká. Určitě si teprve teď vytahuje ze skříně oblečení, a ona na něj bude muset čekat ještě po koncertě. Do velké hokejové haly se postupně dostávalo víc a víc lidí a Amy věděla, že uvnitř to bude teprve něco. Nedočkavě poskakuje na místě a vyhlíží někoho kdo by mohl být podobný černochovi.
Když v tom se k ní přiřítila osoba. Willovi bílé zuby ve tmě svítily a jen oddechoval z běhu.

,,Nesnáším sport!" namítl a sedl si na obrubník.

Brunetka se ušklíbla při vzpomínce na loňský tělocvik. Will a vybíjená. První týden mu silná rána míčem mířená na něj malém zlomila nos. Druhý týden se tak stalo.

,,Těšíš se na Meet&Greet?" ozve se Will po delší tiché chvilce a letmo se ušklíbne.

Amy moc dobře věděla kam tím míří. On totiž nejlíp věděl jak moc dokáže její stydlivost zajít daleko.

,,Ani ne," zvedne oči v sloup. ,, Neměli bychom jít už dovnitř?" změní téma a bleskurychle se zvedne ze studeného obrubníku.

Nad setkáním s Shawnem ani tak moc předtím nepřemýšlela, a proto jí po cestě do arény nevrtalo hlavou nic jiného. Určitě to bude ohromně trapné, srazit se s ním na ulici a pak ještě na Meet&Greet. Pecka. Možná by se mohla zamaskovat. Udělat ze sebe jiného člověka. Zdálo se že byla natolik zoufalá že se snažila vymyslet cokoliv.

,,Jedno setkání už jsi bez jakýchkoliv komplikací přežila. Druhé nebude problém." pošťouchl ji provokativně Will.

,,To si jenom myslíš." zabručela Amy.

.
.
.

,,Wille!" luskala nad sebou prsty, aby upozornila svého kamaráda že stojí dva metry od něj.
Ten se jen zmateně rozhlížel, než se mu rozsvítily jeho kaštanové oči po tom, co spatřil svou nejlepší kamarádku.

Bylo jednoduché se tady ztratit. Tolik hlasitých lidí kteří se usilovně snažili co nejrychleji dostat do hlediště.

,, Myslím že po dnešku budu od lidí na delší dobu vyléčený.'' ozve se Will poté co se oba konečně zase najdou.

Když se jim konečně povedlo dostat se po velmi namáhavé půl hodině do hlediště, Amy se na Willa obrátí.

,,Co když něco zvořu? Co když řeknu nějakou hloupost a vysměje se mi do ksichtu?" nasadí ztrápený výraz a začne Willovi vylévat srdce.

,,Neboj se. Po koncertě se trochu uklidníš, bude to v klidu. Nemá důvod se ti vysmát. Jsi senzační holka." Willovi gesta rukou která hodně vypovídala o jeho orientaci dokázala Amy vždycky zvednout náladu.

,,Budu ti věřit....'' usměje se a dále společně sledují dění přes nimi.

.
.
.

,,IT ISN'T IN MY BLOOD!" dozpívá Shawn. Koncert došel do toho nejlepšího a zároveň ke konci. Will a Amy na tom byli emočně dost nevyrovnaně a koncert jim přinesl ty nejsilnější pocity.

Poté co Shawn rozdýchával poslední písničku, rozhlédl se po hledišti. Byl to úžasný pocit. Jeho fanoušci a fanynky pro něj byli jako druhá rodina. Toto pro něj byl nejsilnější, nejprožitější a snad i nejpovedenější koncert letos. Možná to bylo tím že byl odehrán v jeho oblíbeném městě. Do Kalifornie se totiž vždycky rád vracel. Byl to sice jen zlomek sekundy, ale jak tak Shawn přejížděl pohledem po jednotlivcích, zahlédl ji. Vypadala téměř stejně jako při jejich setkání. Zahlédl tu krásku co ho zachránila. V hloubi duše se modlil že jí dal lístek s bonusovým Meet&Greet. Snažil se ji v davu lidí opět vyhledat, ale bohužel ji ztratil.

,,Děkuju ti San Francisco!" zakřičel ze zbývajících sil do mikrofonu a od jásajícího davu mu byl věnován obrovský aplaus.

Svému obecenstvu věnoval poslední zářivý úsměv ze kterého se dívkám podlamovaly kolena, a odebral se směrem do zákulisí...

.
.
.

,,Ten koncert?" vydechl Will. ,,Byl naprosto senzační." hlásil, když se snažili ze zaplněného prostoru dostat se do hlavní vstupní místnosti.

Amy neměla odpověď, stále neměla vůbec slov, jako by jí koncert sebral dech. Otevřela pusu na náznak toho že něco řekne, ale nenapadlo ji to správné.

Když se jim konečně podařilo prodrat se davem směrem k frontě na Meet&Greet, chytila svého přítele za rukáv.

,,Půjdeš tam se mnou?" optá se s nadějí v hlase a doufá v kladnou odpověď. Jenže černochův výraz mluvil za vše.

,,Na to zapomeň zlato, využij svých pět minut na to ztrávit tento drahocenný čas se Shawnem." mávne rukou a popostrčí ji více dopředu.

,, Nezvládnu to Wille! Začnu mlít blbosti a...."

,,Neboj se. Prohodíte pár slov a bude to v klidu." prohodil klidným tónem. Alespoň jeden z nich to bral v tu chvíli pozitivně.

Fronta, ve které již přes půl hodiny stáli se pomalu zkracovala. Postupně do místnosti vycházeli a vycházeli další fanynky na pokraji psychického zhroucení. Co třeba utéct? Prorvat davem zpátky nebo třeba oknem? Z šílených myšlenek jí vytrhl křik jedné s fanynek která si prodrala cestu až ke dveřím za kterými stál idol většiny z přítomných.

,,Vidím přesně na co myslíš." poklepal si černoch na hlavu, jako náznak pomyslné telepatie. ,,Ale věř mi, dostat se odsud bude trvat věčnost, a podle toho jak jsi zoufale koukala na to okno tak jsme jen tak pro zajímavost zhruba pět metrů nad zemí." zazubil se a Amy se snažila vstřebat všechny informace. Jeho poznámky ji snad nikdy nepřekvapí.

Zbývali dva lidi, konkrétně dvě poměrně krásné fanynky, které nyní zmizeli s pištivým křikem za pevnými železnými dveřmi obestoupenými statnými sekuriťáky. Ještě než vešli dovnitř si je stihla naprosto rozdílná dívka prohlédnout.
Jejich dokonalý makeup se nedal přehlédnout. Dokonalé postavy, dokonalé vše. Nemůže tam jít. Co si Shawn pomyslí až namísto krásné dívky s upravenými vlasy uvidí obyčejnou, ani ne tak hezkou kudrnatou, pihovatou brunetu. Co potom? Až po otevření dveří jí došlo že je pozdě. Nemá smysl přemýšlet nad útěkem.

,,Svatá těhotná krávo..." zamumlala při odchodu dvou fanynek které vypadaly v celku vyrovnaně. Tohle bude ještě zajímavý den. Z přemýšlení o všech špatných věcech které se mohou příštích deset minut udát, dívku vytrhlo prudké otevření ocelových dveří, ze kterých vystrčil hlavu hubený muž okolo třicítky.

,,Může jít další." pousměje se a během chvilky za sebou dveře znovu zabouchne.

,,Nemůžu tam." prskne Amy po svém kamarádovi, když se odhodlaně snažila dostat pryč.

,,Běž." sykne a popostrčí ji ke dveřím.

Brunetka se ztrápeně podívá na dveře. Už už sahá na kliku. Co když se vážně stane něco po čem se už nikdy nebude chtít ukazovat venku?