Life of the Party [S.M.]

Four...

Pokoj osvěcovala jen světýlka přidělaná k hřebíku nad oknem a místnosti se rozeznívali jemné tóny kytary. Amy u hraní pomalu ale jistě usínala. Pak se ale při jedné myšlence probrala. Malém by zapomněla říct otci o tom koncertě. Sama tomu stále nemohla uvěřit. V hlavě si přehrávala každý moment. Od prvního setkání - nárazu, až k rozloučení. Když nad tím přemýšlí teď, zdá se to být kouzelné. Svým způsobem to je kouzelné. Kolik fanynek Shawna Mendese má to štěstí a potká ho přímo na ulici při cestě na autobus? Možná byla první. Možná určitě. Patří mezi lidi kteří v životě nemají dvakrát velké štěstí a přesto se jí stalo něco takového.

,,Jistě, ale doufám že nepůjdeš sama.'' řekl klidně její táta, zatímco neodvrátil pohled od práce na počítači.

V tu chvíli cítila, jak se jí na těle naježil každý vlas, každý chlup. Co teď? Lístek měla jen jeden. A vyhledat si Shawna a požádat ho ještě o jeden? Šílenost. Je pravda že nerada chodí sama do velkého kolektivu, natož na koncert, a ráda by s sebou někoho měla. Ze zadní kapsy džínů vytáhla trochu pomačkaný lístek který podruhé spatřila v plné kráse.

,,No v-víš..." než stihne dopovědět větu, zarazí se. Nervózně mnula lístek v rukách, až se jí naskytl pohled na něco, v co v podvědomí doufala. Shawn jí zřejmě četl myšlenky. Byli to totiž dva lístky přitisknuté k sobě.

,,A-ano. Samozřejmě. Přece bych nešla sama. Pff. Nesmysl." mávne nepřesvědčivě rukou a nervózně se pousměje. Otec jen s nezájmem přikývne a nepřerušovaně se věnuje své práci.

.

,,Ne!" vydechne Will opírajíc se o umyvadlo ve školních umývárnách.

,,Ano!" vypískne Amy a s pobavením pozorovala reakci svého nejlepšího přítele.

Stále se musel podpírat, poté co mu oznámila o incidentu se Shawnem, o lístkách, a o tom že by si přála aby šel s ní. I pro Willa byl Shawn Mendes oblíbený zpěvák. Jeho pohledy se různě střídaly. Chvíli byl udivený a potom to vypadalo že omdlí. Bylo to celkem komický. Mezitím ze záchodové kabinky vyšla dívka. Nejdřív si Willa změřila nedůvěřivým pohledem ale pak nad tím mávla rukou. O tom že je gay věděla celá škola, takže se už nikdo ničemu nedivil.

,,Prostě jsme stáli a...mluvili." zamumlá Amy a rozhodí rukama. Což bylo docela nebezpečný vzhledem k tomu, že zrovna procházeli chodbou plnou studentů.

Will jen tiše přikývl a tuto informaci si musel přehrát v hlavě několikrát.

,,Mluvili? Ty jsi mluvila? S ním?" uchechtne se černoch.

,,Ano, já vím. Je to sice absurdní..."

,,Je to odporující všem logickým zákonům." odvětí Will a jen tak tak se vyhne automatu na pití.

Vyšli před školu kde už se hemžili skupinky lidí. Byli to princezny, nerdi, podivíni...a oni. Will, Amy a Molly.

,,Kdy přesně?" optal se vzrušeně Will.

Bylo to pro něj něco. Ješte nikdy ho totiž v životě nepotkalo něco podobného.
Amy vytáhla jeden z lístků a podala ho svému nejlepšímu příteli.

,,Za týden." řekla opatrně. Nebyla si jistá jestli je to na něj brzy, nebo jestli bude mít vůbec čas.

,,Dobře. Snad mi to bude stačit na výběr oblečení." setřel si z čela imaginární pot.

Oba se se smíchem vydali na autobusovou zastávku. Amy byla zahlcena milionem otázek, a to jí už docela lezlo na nervy. U křižovatky se rozhodli že si prodlouží cestu okolo divadla naproti škole, až k parku. Společně se touto cestou vydávali poměrně často. Hlavně tehdy když měl jeden druhému říct něco důležitého.

,,Jak se na tebe vlastně díval?" optá se se zájmem Will a upravil si motýlka. Často nosil kšandy, košile a podobné výstřední kousky. Slušelo mu to, dělalo to z Willa, Willa.

,,O nic nešlo. Jen jsme prohodili pár slov." zabručí a začne si natahovat kudrlinky. Dělá to často když je nervózní.

,,Myslíš že nepoznám když mi lžeš?" drkl ji loktem do ramene.

Amy si jen povzdechne a protočí očima.

,,Dobře. Ptal se mě jak se jmenuju a pak mi dal ty lístky." zamumlá téměř neslyšně.

,,A pak?'' nedal se Will.

,,Jen poděkoval za záchranu." zastaví se aby se pokusila svého kamaráda přesvědčit. ,,Nic zajímavého." dodá pomalu a srozumitelně.

Když procházeli okolo divadla, Amy zpomalila tempo a upřela pohled na budovu, jako pokaždé když okolo prochází. Will zpomalil s ní, a hleděl na stejné místo.

,,Co se ti na té budově tak líbí?" zeptal se nechápavě a svraštil obočí.

,,Nejde o vzhled. Spíš to co je uvnitř. To pódium, a hlediště. Zákulisí." povzdechne si zasněně. ,,Jako sen."

Když šli okolo dveří, letmo nakoukla dovnitř. Nebylo sice vidět víc než šatny na odkládání oblečení a pokladna, ale i to je součást toho snu.
Toho velkého nesplnitelného snu...

.

Ona, ona, a zase ona. Nedokázal myslet pomalu na nic jiného. Pořád měl před očima ten úsměv. Ten úsměv. Nedokáže ani skládat. Dokud ji zase neuvidí, nedokáže se soustředit. To bude muset Andrew pochopit.
Sedí u sebe v pokoji a pokouší se složit další verš do jeho nové písničky. Jenže marně.

,,Sakra! Soustřeď se!" zaklel a posunul si kytaru výš.

Když se konečně dočkal, a konečně se mohl alespoň trochu soustředit, vyrušil ho hlas. Dveře se otevřely, a v nich se objevila postarší žena se středně dlouhými vlasy. Upřela na něj své jasně modré oči.

,,Shawne, máš hlad?" zeptala se mateřským tónem, který Shawnovi pokaždé ty měsíce na turné chyběl.

,,Ne, děkuju." pousmál se. Nikdy se spolu moc nehádali. Vždy si rozuměli a toho si oba hodně cenili.

,,Skládáš?" optala se, pustila kliku a vydala se blíže k němu. Od syna si vysloužila zmučený pohled.

Jeho máma byla někdo, kdo ho v hudbě podporoval od malička. Podporovala ho i tehdy, kdy to bylo pro ni samotnou těžké. Třeba tehdy, kdy jej musela pustit na jeho první turné, i přesto že stále nebyl plnoletý.

,,Ano...Ale nic mě nenapadá. Žádná inspirace. Nic." povzdechl si a položil si hlavu na matčino rameno po tom, co si k němu přisedla.

,,A co lidi? Inspiraci jsi přeci vždycky hledal u lidí." namítla a pohladila ho po jemně kudrnatých vlasech.

Shawnovi to v tu chvíli došlo. Právě teď má o čem psát. Na tváři se mu objevil odhodlaný úsměv, zatímco jeho matce nechápavý pohled.
Zvedl se a vzpřímeně se posadil.

,,Mám to." řekl tiše a podíval se na matku čekajíc na něco víc.

,,Už vím o čem budu skládat."  řekne hrdinsky.....