Prázdnota v srdci {Percico}

|47|

🔱

Nico se třásl, věděl jsem, že nechce dávat najevo svoji slabost, ale bál se vody. Právě teď jí byl obklopen ze všech stran a jediné, co ho drželo naživu jsem byl já a asi milimetr tlustá bublina.
,,Neboj se, Nico, mám to pod kontrolou."
Byl schoulený naproti mě, takže jsem na něj perfektně viděl.
Nohy měl v tureckém sedu a ruce založené na prsou, hlavu měl skloněnou a do tváře mu padaly vlasy.
Asi nevědomky zakroutil hlavou.

S lehkým úsměvem jsem si povzdechl, natáhl jsem se pro něj a oběma rukama ho objal. Nico se probral z transu.
,,Proč mi to děláš?" Zašeptal a já ho nepoznával, jeho hlas byl tichý, tělo malátné. Vždycky se na mě energeticky vrhnul, ale teď ne.
,,Nico, stalo se něco?"
Zavrtěl hlavou, poznal jsem, že má zavřené oči. Připadalo mi to zvláštní.
,,Chováš se nějak jinak."
Ležel mi hlavou na klíně, když otevřel své téměř černé oči, naše pohledy se střetly.
Musím říct, že vypadal nanejvýš roztomile jak mu vlasy padaly do čela a pomalu na mě mrkal.
,,Jsem v největším pořádku, Percy. Protože jsem s tebou a když jsem s tebou, je mi jedno kde jsem."
Zahřálo mě v hrudi, přitáhl jsem si ho blíže k sobě.
Pozoroval jsem hladinu desítky metrů nad námi, ty malé paprsky, které prorážely vodu a třpytily se.
Nevědomky jsem Nikovi prohraboval vlasy, hlavu měl na mém břiše a vypadal nad míru spokojeně. I já byl spokojený.
,,Možná nemám rád vodu, ale tenhle druh relaxu se mi líbí, chybí mi k tomu jen hranolky." Zasnil se Nico, pořád jsem se nemohl zbavit pocitu, že jeho hlas má smutný podtón.
,,Jo, vydržel bych to napořád." Řekl jsem zasněně.
Nico zívnul, vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Poslední dobou jsem ním byl okouzlen víc než kdy dřív.

Pomalu jsem se k němu přibližoval, měl zavřené oči a vypadal, že si každou buňkou v těle užívá tuhle chvilku.
Políbil jsem ho, nepřevzal iniciativu jako obvykle, nechal se uspávat pomalými a něžnými polibky, které jen opětoval.
Nedokážu popsat jak jsem se cítil, bylo toho moc.

Po chvíli jsem přestal, jen jsem mu dál prohrabával vlasy, koukal jsem na oblohu a hlavu jsem měl prázdnou. Po tolika měsících žádné myšlenky.
Taky se mi začaly zavírat oči, pohnul jsem se, abych se lépe uvelebil a Nico využil příležitosti. Velice pomalu propletl naše prsty a já hned potom usnul.

A/N
Nějak jsme překonali Tři dny!! Není se čemu divit když tenhle příběh má padesát kapitol a Tři dny třináct xdd ale díky.