Prázdnota v srdci {Percico}

|³¹|

🔱

V tu chvíli mi tak děsně rychle bušilo srdce, že jsem si myslel, že exploduje.
Měl jsem strach, tak hrozný strach o Nika až jsem se divil. V jednu chvíli mi vytryskly slzy do očí, byl jsem paralyzován, protože jsem se bál, že i on mě opustí.
Že i jeho si vezme Elysium, když jsme si to představil, málem to se mnou seklo. Kdyby mi ty tři báby, který si říkají osud ještě někoho vzaly, zajdu je zabít a pak bych to zřejmě skoncoval i já sám. Že by se v mém myšlení objevila stopa humoru? Černého jako Hádův chrám?

,,Nico, prosím. Už je to pryč." Byl jsem si dobře vědom toho, že jsem na tenké hranici, že ke mně chová Nico jisté city, ale přišlo mi to správné. Mé instinkty mi radily, že mě Nico právě teď potřebuje.

Opřel jsem se o židli a vstal, co nejrychleji jsem běžel k sobě do pokoje pro deku a nějaké oblečení. Nemohl mi jen tak polonahý ležet na zemi.

Donutil jsem ho se posadit, třásl se mu spodní ret a jeho oči nabraly skelného výrazu. Musel jsem mu svoji modrou mikinu sám oblect, což nebylo tak lehké vzhledem k tomu, že se neustále třásl.

Pak jsem si začal myslet, že mám halucinace.

Podlaha v mém pokoji se začala měnit ve vodu, ve hnusnou černou vodu, ledovou už od pohledu. Takovou měla jen jedna řeka, Styx.
Nico na ni vyvalil oči a snažil s v sedě dostat co nejdál, bohužel zády narazil do stolu.
U mě zvítězily polobožské instinkty.
Z kapsy u kalhot jsem vytáhl Anaklusmos. Věděl jsem, že bych se neubránil ani mouše v letu, ale musel jsem bránit Nika. Můj meč byl překvapivě těžký, to mě zasáhlo, protože to byl důkaz toho jak špatně na tom jsem.

,,Nico di Angelo, synu Hádův, tohle byla ochutnávka toho, co se s tebou bude navěky dít pokud porušíš moji posvátnou přísahu!! Nebyl bys první hrdina, který takto skončil!"
Už tehdy, když jsem se v ní koupal, se mi hnusila, ale teď to bylo ještě horší. Ona mluvila!!
,,Hej! Co vyhrožuješ?"
Nymfa nevěděla co říct, zřejmě si mě všimla až teď. Zmateně zamrkala a chtěla mě zřejmě pomocí svých vod smést až do Tartaru. Při te myšlence jsem se otřásl.
Ale já jako zázrakem pramen černé vody odklonil. Stálo mě to všechny síly, chvíli jsem nemohl dýchat překvapením a vyčerpáním.

,,J-já přísahu neporušil.." zasýpal Nico.
Oba jsme se na něj otočili.
,,Přísahal jsem, že budu u Percyho boku, což jaksi jsem." Křivě se na nymfu zazubil.
Ta jen vztekle zasyčela.
,,Však ty jednou selžeš, Hádův synu, teprve potom si tě vychutnám."  A zmizela ve víru černé vody, který hned za ní zmizel, jako by tam nikdy ani nebyl.

A/N
Jak jsem slíbila, další kapitola ^^
Doufám, že se líbila.

Jen tak pro info, příběh nebude mít nad 50 kapitol, ale věřte mi, užijete si toho ještě dost...