Prázdnota v srdci {Percico}

|26|

💀

,,Co přesně s tebou dělám?"
Znělo to dotčeně, nechtěl jsem, aby si to tak vzal, ale po dlouhých letech jsem se mu otevřel.
Cítil jsem se zvláštně, hlava mě pálila, jako by měla každou minutou vybouchnout.
,,Ty se červenáš, Nico?"
Sáhl jsem si na tváře, úplně mi hořely. Je možné, abych se červenal?
Odvrátil jsem se od něj.
,,Nekoukej na mě!!" To se mi nikdy nestalo.
Zavřel jsem oči a přál si zmizet, ale nemohl jsem se dostatečně soustředit. Bylo mi tak trapně.
Zatím jsem téměř vždycky své emoce držel na uzdě ačkoliv to nebylo lehké a začínal jsem cítit, že  ztrácím kontrolu.
,,Nico, nemusíš se bát."
Dotkl se mého ramene, projela mnou taková energie až jsem se otřásl.
,,J- já se nebojím, jsem syn Háda, nebojím se nějakých pitomých emocí."
,,Tak se přestaň schovávat ve stínu, jsem tvůj přítel, otevři se někomu, svěř se mi."
Zavrtěl jsme hlavou, takhle mi to vždycky vyhovovalo.
,,Chci ti jen pomoct, tak jako jsi pomohl ty mně."
Byl u mě tak blízko, cítil jsem jeho teplý dech na zádech.

,,Pomoct?! Percy, sakra!! Stačí se kouknout, abys věděl co se mnou pouhá myšlenka na tebe dělá! Když slyším tvůj hlas, mám husí kůži, při každém tvém dotyku nejsem schopný se pohnout, srdce mi vynechává údery. Ty jsi pro moje tělo úplná zkáza, v tvé přítomnosti se nesoustředím, přestávám fungovat!! Už víš proč se ty roky držím zpátky?! Protože se toho bojím, ano, mám strach z těch věcí,  které mi provádíš. Jsem z toho zmatený! Vyhýbal jsem se ti, protože mi pohled na tebe s někým jiným působil neskutečnou bolest. Možná jsem na krátkou dobu miloval Willa, ale ty jsi byl vždycky číslo jedna. Vidíš to!? Teď se kvůli tobě červenám jak nějaká blbá holka!!"
Byl jsem zadýchaný jak jsem tak na něj řval.
Po tváři mi tekl studený pot, byl jsem vysílený jakobych zrovna utekl nějaké nestvůře, a pak se teleportoval na druhý konec světa.

Percy na mě jen zíral, neschopen slova.
,,Nico, já-"
,,Jen nic neříkej, tím bys to jen zhoršil. Už teď mám problémy se sebeovládáním. Úplně mě ničíš, to co jsem si tak pracně vystavěl kolem sebe, boříš lehce jako hrad z písku."
Zase jsem se odvrátil, nemohl jsem ten jeho lítostivý pohled sledovat. Neměl jsem na něj takhle vyjet, ale bylo toho moc.
Opět mě chytil za rameno. Hlasitě jsem se nadechl, zavřel jsem oči a pokoušel se o klid
,,Chtěl jsem jen, abys-"
Nezvládl jsem to, otočil jsem se a zjistil, že je až moc blízko. Sledoval jsem jeho zelené oči plné zvědavosti a podlehl jsem, úplně.

Ten tlak tolika let, to všechno. Nedalo se to zastavit.
Překonal jsem tu vzdálenost mezi námi a prudce přitiskl své rty na ty jeho. Byl jsem v šoku, až pozdě jsme si uvědomil co dělám.
Na té puse nebylo nic romantického ani něžného.
Odtrhl jsem se a sledoval jeho výraz. Rty mě brněly, přesně k tomuhle byly stvořeny.
Oddechoval jsem.
Oběma nám to začalo docházet, ach můj bože!!

Couvnul jsem, ale narazil jsem do zdi. Percy na mě nevěřícně koukal.
,,Nico? Co to bylo? Nico!!"
Natáhl po mně ruku, ale to jsem už zmizel ve stínu.

A/N
Milujte mě/ nenáviďte xd

Ani nevíte jak jsem se na tuhle část těšila! Yeah! Xdd
Teď to už bude jen zajímavější a zajímavější.

Tohle je ta nejdelší část v celý knize, kolem 550 slov, to máte za 1K přečtení💙 děkuju, za to vás měsíc nebudou štvát příšery (maybe)