Prázdnota v srdci {Percico}

|6|

🔱

Nico mi pomohl se postavit, nenáviděl jsem se za to, že jsem tak slabý, ale nebyla jiná možnost.
Cítil jsem jak se mu v těle napjaly všechny svaly když jsem se o něj opřel.
Překvapilo mě jak jsem slabý, jak moc mé tělo strádalo.

,,Budeme muset objednat něco na jídlo."
Měl pravdu, v tomhle bytě toho na jídlo moc nezůstalo, až na colu a nějakých polívek v sáčku.
Přikývnul jsem.
Nico objednal pizzu a dovoz nákupu z nějakého supermarketu až do bytu. Já jen vyčerpaně seděl na židli a pozoroval jsem ho jak chodí sem a tam po pokoji a telefonuje s dovozci.
Povzdechl jsem si, bylo mi zle. Nico mi trochu zlepšil náladu, ale i tak mi bylo mizerně. Přál jsem si ji držet v náručí, mít ji jen pro sebe, dotýkat se jí, jednoduše jsem ji chtěl mít u sebe.
Už zase jsem měl v očích slzy, ale pláč nepomáhal, navíc jsem viděl jak to trápí i Nika. Nedokázal jsem si představit, že bych jako desetiletý o někoho přišel, o mámu. Ztráta Biancy pro něj musela být zlom, a taky byla. Ještě jsem si matně pamatoval zdravou kůži, úsměv od ucha k uchu a jeho nadšení pro Mýtomagii, teď byl Nico o skoro sedm let starší, byl bledý jako smrt s černými kruhy pod očima, nepamatuju si, kdy jsem ho viděl naposledy se smát a s nějakou karetní hrou skončil už dávno, a přesto na něm bylo něco, co mě pokaždé donutilo se na něj dlouze dívat.

,,Za chvíli tu bude pizza a dovoz z Wallmartu." Odložil sluchátko telefonu a posadil se naproti mě.
,,Kde jsi na to vzal peníze člověče? Tady není ani dolar."
Na tváři se mu mihl spokojený výraz.
,,Když jen tvůj otec bůh všeho bohatství pod zemí, nikdy si nevšimne, že mu něco zmizelo."
Vytáhnul z kapsy černou kreditku.
,,Neomezený limit."
Slepě jsem kývnul a hlava mi klesla o něco níž.
Položil jsem si ruce na stůl a na ně dal hlavu.
,,Jsem rád, že tu se mnou jsi,Nico."

A/N
Pěkný pondělí xd snad se líbilo, budu ráda za jakýkoliv komentář 💙
A děkuju moc za 130+ přečtení!!