Percy Jackson je na dně, jeho milující máma je mrtvá. Annabeth svého přítele nechce v takové chvíli opustit, ale Cheirón ji spolu s jinými polobohy poslal na záchranu obdoby Tábora polokrevných do Evropy, kde se věci vymykají kontrole. Annabeth se n...
Byl jsem úplně rudý, ani už nevím jestli studem nebo vztekem. V té chvíli se mi musel zatmět mozek, protože jsem se vší odvahou seskočil z parapetu a přes celý byt došel až za Percym na balkon. ,,Já. Rozhodně. Nejsem. Jako. Will!" S každým slovem jsem mu zabodl ukazováček do hrudi. Až příliš pozdě jsem si uvědomil, co jsem udělal. Až moc pozdě mi došlo, že jsem se zase neovládnul. Pomalu jsem zvedl oči až k těm jeho. Sebekontrolu jsem ztrácel ještě rychleji než kdy jindy. Percy se už zase maličkato smál, měl tak sebevědomě zvednutý jeden koutek, že bych ho... Ne!
Až teď jsem si všimnul jednoho podstatného detailu. Ono nepršelo, když Percymu došlo, co mě zmátlo, usmál se ještě víc. ,,Je vtipný sledovat, když jsi zmatenej, di Angelo. Máš rád věci pod kontrolou, což se ti úplně poslední dobou nedaří." Naskočila mi husí kůže, měl jsem strach, protože moje tělo nikdy nedávalo pocity takhle snadno najevo. ,,T-tys zastavil déšť-" ,,Abys nebyl nemocnej, di Angelo." Málem se mi podlomily nohy, argh! Co to se mnou sakra je?! Proč se Perseus takhle chová?!! Percy nademnou získával převahu a to se mi ani trochu nelíbilo. Nedokázal jsem souvisle uvažovat, Percyho hrudník byl až moc blízko, jeho rty s úsměvem taky. Nedokázal jsem se prostě soustředit. ,,Nech toho!! Nezahrávej si se mnou, Jacksone, tohle už přestává být sranda." Řekl Nico co nejtemněji dokázal. V duchu jsem se usmál, když Percyho úsměv zmizel.
Přišel ještě blíž k němu, naše stehna se teď dotýkala a to mě stálo všechnu zbývající sebekontrolu. Položil jsem svoji dlaň na Percyho hruď. Cítil jsem jeho splašený tep. ,,Takhle se mi líbíš víc, jsi zmatený, protože nevíš co dělat." ,,N-nico.." Percy přerývaně vydechl, já si stoupnul na špičky, abych dosáhl na jeho rty. Už jsem nemohl své touze odporovat déle. Ten cit už byl silnější než já. ,,Nedokážeš se srovnat s tím, že se tě chystá políbit kluk. Že ten kluk má rád kluky a tebe děsí, že by to u tebe mohlo být podobně." Nevím, kde se ve mně ta slova vzala, v tu chvíli jsem nevěděl nic. Zašeptal jsem, a pak jsem konečně po těch týdnech trýznivé touhy, spojil naše rty.
Vzal jsem si ty jeho dravě, bez jakémkoliv předehry či jemného nástupu. Já byl spíš pro drsné a silné polibky. Na Percym bylo vidět, že je zmatený, protože jakmile se naše rty dotkly, přestal ovládat déšť, který se opět rozbušil o zábradlí. I já jsem cítil kapky ve vlasech, ale bylo mi to jedno.
Nedokázal jsem přestat, ne teď. Konečně jsem líbal Percyho, měl jsem svoje ruce v jeho hustých vlasech, poté jsem sjel k jeho zádům. Nakonec se jedna z mých rukou usídlila v jeho vlasech zatímco ta druhá na jeho hrudi. Překvapilo mě, že se ještě neodtrhnul, věděl jsem, že kdyby mu to bylo nepříjemné, skončí to.
Poté se pohnul proti mým rtům a já přísahám při řece Styx, že se mi zastavilo srdce. Tohle se nestalo ani v mých nejbláznivějších snech. Já se v dešti líbal a Percym Jacksonem a on mi polibky oplácel! Cítil jsem jeho nejistou dlaň jak putuje k mému pasu. Všechno pro něj bylo nové, ale já si ty jeho letmé doteky užíval.
A/N Děkuji, děkuji xdd přesně na tohle všichni čekali, že? 💙 Taky jsem na to čekala.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
