Prázdnota v srdci {Percico}

|16|

💀

Má mysl procitla, probouzel jsem se z dokonalého spánku, tak dobře jsem se hodně dlouho nevyspal.
Protahoval jsem se, ale něco mě zastavilo, ruka kolem mého pasu.
Otevřel jsem oči a sledoval tu pohromu.
Spal jsem v jedné posteli s Percym Jacksonem!! Ten klidně oddechoval s hlavou u mého hrudníku.
Začínal jsem panikařit, tohle se nemělo stát. Tedy mělo, ale až později, mnohem později a ne třetí den co tady jsem.
Zhluboka jsem dýchal, abych se alespoň trošku uklidnil.
Ať jsem se snažil jak chtěl, nemohl jsem se z jeho paží vymotat, byl jsem tam jak v šachu.
Jen jsem tím zapříčinil, že se ke mně Percy ještě víc natisknul.
Ach, proboha!! Ten kluk mě týral i ve spánku.
Nedalo se nic dělat, ležel jsem na boku, s paží Percyho přehozenou přes moji pánev.
Nohama jsem se dotýkal jeho kolen.
Vydechoval mi teplý vzduch do hrudníku a já ho pozoroval ze shora. Černé vlasy měl rozházené na všechny strany, jeho obličej byl tak uvolněný, bez starostí a smutku a ty jeho rty, a hlavně zabořený do mého hrudníku.
Rozhodl jsem si tu chvíli ještě na pár minut užívat, omotal jsem svoje ruce kolem Percyho krku, mezi prsty jsem měl pár pramenů jeho vlasu, jemných a příjemných na dotek.
Voněl jako mořská voda smíchaná s dobrou kolínskou.
Zavřel jsem oči a užíval si ticho, jen jeho dech. Pro sebe jsem se usmíval.

Se zděšením jsem zjistil, že jsem usnul. Nevím jak dlouho jsem spal, muselo být něco kolem jedenácti dopoledne.
Věnoval jsem poslední pohled Percymu, spícímu spokojeně v mém náručí a odkulil jsem se stranou. Tam, kde jsem měl celou noc jeho paže mě teď studilo, chybělo mi to, ale bylo to tak lepší. Nepotřeboval jsem, aby se probudil, pak by mohl být ještě více odtažitý.

Odcházel jsem do kuchyně udělat snídani a nevšiml si Percyho pootevřených očí, jak mě sledují.

A/N
Každou chvíli by se to mělo rozjet, slibuju....

Máte radši Nika nebo Percyho kapitoly? O.o