Prázdnota v srdci {Percico}

|36|

💀

Už jsem byl úplně promočený až na kost, oba jsme byli, ale naše rty se od sebe zatím neodlepily. Nedokážu popsat, jak mi bylo, když se Percyho ruka pomalu chytala mého pasu.
Nechtělo se mi ani věřit, co s mým tělem Percy dělal. Nikdy jsem netušil, že budu moct cítit něco tak hlubokého. Vlastně jsem se toho bál.
Proto jsem se nikdy na nikoho nevázal.

Pak se Percy odtrhnul, oba jsme zrychleně dýchali a nevěděli co máme říct. Bál jsem se na něj ba jen podívat. Měl jsem strach, že mě tu takhle nechá, zmateného, udýchaného a v dešti, bál jsem se na něj podívat, protože kdyby odešel, nezvládl bych to. Teď už ne.

Začalo mi to docházet, můj mozek nepracoval, ale pomalu mi docházelo, že jsem se právě líbal s Percym Jacksonem, klukem, o kterém jsem snil od svých deseti let.
Zatočila se mi hlava, udělalo se mi mdlo a já ztratil rovnováhu, musel jsem se zachytit zábradlí.
,,Nico!! Jsi v pohodě?" Mluvil roztřeseně, když jsem posbíral poslední střípky odvahy, abych se na něj podíval, zadrhl se mi dech v krku.

Mokré vlasy měl v očích, tričko nasáklé vodou se mu nalepilo na hruď, oči měl podivně zastřené a spodní ret se mu malinko třásl.
,,Jo, jsem v pohodě, jen mi dej chviličku." Rozhodně jsem nebyl v pořádku, moje tělo se vzpouzelo a chtělo opět vyhledat Percyho společnost, ale moje hlava stále vítězila. Dlouze jsem vydechl a zadíval se na protější dům přes ulici. Na chvíli jsem zavřel oči, vzdal jsem to, abych si v hlavě udělal pořádek, měl jsem tam nenapravitelný chaos.

Prosím neodcházej, protože kdybys to teď udělal, zlomíš mě tak, jak to nikdo jiný nedokázal. Zanecháš ve mně tak obrovskou bolest, že bych ji nezvládl. Už jsem Percymu daroval mnoho, dnešním polibkem jsem si dokázal, že mě k němu táhne tolik věcí, že by mě to zničilo. Rozdrtilo na prach.

Periferním viděním jsem spatřil Percyho, jak se opřel o zábradlí těsně vedle mě, naskočila mi husí kůže, ale oddechl jsem si. Nic neříkal a já se mu nedivil, musel mít v hlavě nedaleko větší zmatek.
,,Kdyby mi někdy někdo řekl, že se políbím s Hádovým synem, nevěřil bych mu, a kdyby k tomu ještě dodal, že mě to potěší a nevadí mi to, vysmál bych se tomu pošetilci do obličeje."

Chvíli mi trvalo, než mi docvaklo, co řekl. S vykulenýma očima jsem se na něj podíval. Srdce se mi rozbušilo, zase. Zřejmě jsem musel mít infarkt. Ztěžka jsem polknul a podíval se mu do očí. Zpozoroval jsem v nich zvláštní odlesk, už nebyly tak mdlé, měly v sobě něco nebezpečného.

Percy udělal jeden krok směrem ke mně, natlačil mě ke zdi a já nemohl skoro ani dýchat.
Pak trošku roztřeseně si vzal moji čelist do ruky a lehce mě políbil. V břiše mi poletovali kostliví motýlci. Proboha! Zase jsem byl jako trapná holka s emocemi!! Fuj!! Bylo mi ze mně zle.
Chytil jsem ho kolem pasu a přitiskl si ho blíž, rozhodl jsem si užít každý náš dotek.

Z toho balkonu jsem nikdy nechtěl odejít.

A/N
To je pro vás 💙