Prázdnota v srdci {Percico}

|25|

🔱

Dnes to byly přesně dva měsíce ode dne kdy jsem ji ztratil. Taky nějaké dva týdny od doby kdy se v mém bytě ukázal Nico.

Seděl jsem na balkoně, na zábradlí. Ta výška, ve které jsem seděl se mnou nic nedělala, spíš mě uklidňovala, sledoval jsem noční New York a snažil jsem se vyčistit si hlavu. Všude byla spousta hluku, město, které nikdy nespí. Ani já jsem nemohl spát, byly tři hodiny ráno a já seděl jako v transu. Bylo mi do breku, ale za ty týdny jsem se nabrečel na svůj krátký život dost. Náladu jsem však měl na bodě mrazu.

Slyšel jsem zvuk dveří na balkón, Nico přišel  tiše jako duch, jeho otravný zvyk.
,,Zase tě zaplavily vzpomínky?"
Poznal můj zamyšlený pohled. Zřejmě ta zamyšlená nálada ke mně patřila, byla novou součástí mé osobnosti.
Přikývl jsem.
Přišel až k zábradlí a opřel se o něj.
,,Takhle jsem se cítil když mě opustila Bianca. Najednou jsem byl sám, tolik zoufalství a hořkosti, smutku a záště."
Sklonil jsem hlavu.
,,Přesně jsi to vystihnul, tolik zoufalství. Připadám si jakobych měl v sobě jen prázdno."
,,Tehdy jsem měl tebe."
Řekl to tak potichu jakoby si nebyl jistý jestli to může říct nahlas. Dech se mi zadrhl v krku.
,,Mě?"
Sarkasticky se zasmál.
,,Jo, byl jsi pro mě úžasný hrdina. Nezastavitelný, neporazitelný, dokonalý, přátelský a nikdy neztrácející optimismus. Zklamal jsi mě když jsi ji neochránil, ale něco ve mně mě nutilo ti dál věřit."
Polkl jsem a nevěřícně si ho měřil.
,,Takového jsi mě viděl? Takový jsem nikdy nebyl, pokaždé mi někdo pomáhal."
,,To si myslíš ty, Percy, ale ty tak opravdu působíš. Vlastně, nikdy jsem tě nepřestal obdivovat."
Zamračil jsem se, Nico mě obdivoval? Vždyť byl vždycky tak odtažitý a uzavřený jen do sebe.
,,Proč jsi tedy byl přede mnou tak uzavřený?"
Zle se na mě podíval, přejel mi z jeho temného pohledu mráz po zádech.
,,Snažil jsem se obrnit před svými city, nenávidím se za to, co se mnou děláš. Proto jsem se ti vždycky snažil vyhýbat."

A/N
Z důvodu závislosti přidávám ještě jednu kapitolu xdd nemáte zač ^^