Prázdnota v srdci {Percico}

|41|

🔱

Sklopil jsem oči.
,,Já nevím, už ani co cítím. Začínám být schránka bez duše."
Nico mi věnoval jeden ze svých samolibých úsměvů.
,,Znamená to, že tvůj prvotní šok ze smrti Annabeth mizí."
,,Myslím si, že ji budu milovat navždycky, Nico."
Jeho pohled ztvrdl, až pozdě jsem si uvědomil, co jsem řekl.
Vstal jsem, cítil jsem na sobě jeho pohled, jako nějakého vraha.
Přišel jsem k němu blíž.
,,Tohle jsem neměl říkat." Zašeptal jsem, aby mě slyšel.
On dál seděl na parapetu, nohy svěšené a opřené o topení, já se opřel vedle něj lokty.
,,Možná bys mohl někdy mlčet, Persee."
Setkal jsem se s jeho tvrdým pohledem, zasáhlo mě to. Nechtěl jsem, aby ho to nějak ranilo.
,,Nechci, aby ses bál, Nico."
,,Já se nebojím, není nic z čeho bych měl strach."
To jsem mu nevěřil.
,,Vím, že se bojíš, toho co máš tady."
Položil jsem mu celou dlaň na hruď, napjal se.
,,T- to není pravda."
,,Jde to na tobě vidět, jak tě ničí, že ty emoce musíš krotit. Nebraň se jim, jednou jim stejně podlehneš, Nico. Nemusíš se jich bát."
Svojí rukou jsem ho pohladil po hraně čelisti.
,,Jsi blázen, Jacksone. Vůbec nic nevíš."
Poznal jsem, že mám pravdu. Nico se začínal stahovat do sebe.
,,Bojíš se si přiznat lásku, i když o ní víš. Už teď je silnější než ty, bojíš se lásky kvůli Erosovi."
Zaleskly se mu oči, trefil jsem se.
,,Začínám tě zase pomalu nenávidět, Persee."
Zavrtěl jsem hlavou, už jsem nemohl snést to, že se Nico uzavíral do sebe, že schovával emoce.
,,Ale já nejsem jako bůh lásky, Nico, já jsem jen jeden polobůh, který dnes po hodinách koukání do stropu zjistil, že může chovat silný cit ke dvěma lidem, že mám nezastavitelnou touhu, která je poháněna tvým směrem."
Nevím, odkud jsem vytáhl ta slova, netuším jak jsem něco takového mohl říct.
,,Nebojím se lásky! To je absurdní, to je přece-"
Bylo mi jedno jakou chabou výmluvu chce použít.

Musel jsem jednat rychle a opatrně. Spojil jsem naše rty, když Nico seděl na parapetu, byli jsme stejně vysocí. Překvapilo ho to a mě nehorázně vzrušilo.
Mělo to v sobě něco jiného a to se mi líbilo. Nico měl rád tvrdou ráznou hru, kterou jsem mu rozhodně nechtěl dát.
Snažil jsem se o co nejjemnější polibky a přitom jsem s rozpaky vnímal jeho ruce kolem mého pasu.  Chytil jsem ho zezadu za hlavu a snažil se zbavit toho zvláštního pocitu, že je něco špatně.

,,Jsi strašnej, Jacksone, ty víš, co to se mnou dělá. Jen mi motáš hlavu?" Sundal jsem ho z parapetu, takže musel zaklonit hlavu, aby na mě viděl.
,,My máme na sebe navzájem vlastně strašně špatnej vliv, ale nedokážu si představit jak bych to zvládal sám."
Stoupnul si na špičky, aby mi mohl dát pusu.
,,Woah, brzdi, di Angelo."
To ho nakrklo, ale když viděl, že se směju, špatná nálada ho přešla.

A/N
Lidi, my finishujem!!  Už mám vymýšlenej fakt dokonalej konec, tak snad vás nezklamu Xdd