Do posledního dechu ✓

Prolog

„Okamžitě mě pusť!" štěkla dívka hlasitěji a tentokrát sebou trhla o něco víc. „Harry tě zabije, pokud zjistí, že jsi mě-"

Její slova zanikla v chladném, neupřímném smíchu muže, který po ní před několika minutami skočil a uvěznil ji ve svém ne zrovna přátelském objetí.

„Potterovi na tobě vůbec nezáleží, ty náno!" zareagoval na její slova a ona se zamračila a pevně semkla rty k sobě, protože nechtěla rozpoutávat zbytečnou debatu.

Poloha Harryho Pottera by se dala nazvat státním - nebo spíš kouzelnickým - tajemstvím. Ani ona vlastně v tuto chvíli netušila, kde se vyvolený nachází, a to mu byla blíž než všichni ostatní. A jak se znala, kdyby se pustila do slovní přestřelky s tímhle idiotem, v závalu rozčílení by beztak řekla něco, co by neměla a byla by ještě ve větším průšvihu, než se momentálně nachází.

Jenže proto, že je tahle dívka tak tvrdohlavá... „Netuším, jaké vztahy mezi sebou mají ty smrtijedské ovečky bez mozku, ale u nás v řádu za sebe bojujeme a-"

„Sklapni!" okřikl ji muž náhle vážným hlasem a ona sebou škubla, protože jí vlastně zařval přímo do ucha. „Jediný, kdo tady nemá mozek, jsi ty, když se tak neohroženě procházíš v noci po ulici, která je hlídaná námi," dodal s úšklebkem a ona strnula.

Hlídaná námi... Promerlina! To mohlo znamenat jediné. Smrtijedi vypátrali jeden z mnoha úkrytů Fénixova řádu. Grimmauldovo náměstí už nebylo bezpečným místem, a tak od války používají metodu roztroušení, jak to nazývá Seamus. Znamenalo to tedy to, že se členové odboje rozdělovali do různých skupinek a spolu pak noci, kdy nebojovali, trávili na různých, předem zkontrolovaných místech. A jedno takové místo se nachází právě na této ulici v mudlovské čtvrti. Parvati, Padma, Justin Finch-Fletchey, Seamus a Dean jsou tou skupinkou, která se schovává v jednom z těch starých opuštěných domů, které ulici tvoří.

„Ale, ale..." protáhl dlouze muž a v jeho hlase se odrážela špetka výsměchu. „Obavy?"

Dívka zamrkala a nervózně si skousla spodní ret, zatímco oči měla upřené právě k budově, ve které se schovávají její nic netušící přátelé. Kdyby jim aspoň měla jak poslat patrona, aby je upozornila, že místo jejich úkrytu bylo odhaleno... Bohužel to ale nešlo, protože její hůlka byla bezpečně schovaná v její malé, ale nezjistitelným kouzlem zvětšené kabelce, kterou měla neustále u sebe. Byla hloupá, neskutečně. Co je za čarodějku, když má svou jedinou zbraň někde v tašce a ne v ruce?! Ale na její obranu, opravdu nečekala, že by právě tady někoho potkala. Sotva se sem přemístila a vyrazila k úkrytu svých přátel, byla polapena. Nestihla ani leknutím vyjeknout.

„Nevím, proč bych měla," odpověděla na jeho otázku lživě a pokusila se o co možná nejlhostejnější tón hlasu, ačkoliv začínala panikařit.

Smrtijed se pousmál. „Možná proto, že jste byli odhaleni, ty hlavo."

Čarodějce se udělala vráska mezi obočím a srdce se jí rozbušilo rychleji, protože její domněnku potvrdil. Co víc, o sestrách Patilových a Justinovi se nedalo říct, že jsou zrovna mistři boje, takže pokud na ně naběhne sebranka smrtijedů, jejich šance na přežití je minimální. Dobře, jsou s nimi Seamus a Dean, kteří jsou v boji opravdu výborní a mnohokrát to dokázali, ale...

Jak dívka, tak smrtijed sebou škubli, jelikož noční ticho prořízlo hlasité prásk, které se ozvalo odněkud z opačného konce ulice.

„Zatraceně!" zaklel tiše muž a čarodějka otočila hlavu za sebe, směrem k němu, ale vzápětí vyjekla, protože ji surově přetočil čelem k sobě a přirazil ji zády ke zdi. „Ani se nehni!" přikázal jí skrz zaťaté zuby a ona konečně hleděla do tváře muže, který ji přepadl a který ji na chladné kamenné zdi drží přimáčknutou tak silně, že cítí bít jeho srdce oproti tomu svému.