Životní facka || n. h.✔

24 II. - ,,Jo. To byly časy." ,,A zase být můžou."

~~~Last first Kiss - Oné Direction~~~

,,Ede, jo, mám tebe i Cher ráda, ale holt teď potřebuju volný byt. Nemám zapotřebí hlídat dveře od toho, abyste odposlouchávali." strkám je šetrně ze dveří. Pomineme fakt, že je to jejich dům, jo?

,,Dobrá, dobrá. Hlavně ať to tady pak ještě stojí." protočí nade mnou pobaveně očima.

Jen co klapnou dveře, začnou se mi třást prsty.

Sakra! Co teď budu dělat?! Vždyť on sem za chvilku dorazí! Bože, Victorie, to sis zase něčím pomohla! Tleskej si!

Z mého sebeobviňování mě vyrušil až zvuk zvonku, rozléhající se celým bytem.

,,Kruci!" polohlasně zanadávám. Stále třesoucím se prstem otevřu branku a čekám, až zaklepe. Až to celé začne-

*Ťuk - Ťuk - Ťuk*

,,Do prčic!" vyjeknu tiše. Srdce se mi rozbuší, nohy zeslábnou a mozek začne být nefunkční. A to nás ještě dělí deska dveří!

Zhluboka se nadechnu. Nádech, výdech. Nádech, a hluboký výdech.

S nově nabytým odhodláním chytám kliku a otevírám, jenže po spatření bruneta, v perfektně padnoucích džínách a bílém tričku, cosi moje odhodlání vezme, zmuchlá a zahodí.

,,Tori? Co ty tu- Ed." pokroutí hlavou v nevěřícném gestu.

,,No, tohle jsem zpískala já. Musíme si opravdu konečně rozumě promluvit." pokusím se to nějak uvést.

,,Vždyť už jsme to vyřešily, nebo ne? Co jsem řekl, za tím si stojím, a je mi fuk, že to ty cítíš jinak! Já za to nemůžu! Já si neurčil, že tě budu milovat! Já se za svoje city-" nestihne dál přednášet svůj monolog, jelikož jo v jeho rozhořčené mluvě a gestikulování rukama přeruším polibkem. Prostě k němu o krok přistoupím, chytnu jo za zátylek a nemilosrdně zaútočím na jeho rty.

Že jo to hodně překvapilo jsem poznala z toho, jak v pohybu strnul. Dokonce mu trvalo hodnou dobu, než mi začal polibky oplácet. Nakonec mě něžně chytne kolem pasu a přitiskne co nejblíže může.

Je to tu. Ten svíravý pocit v břiše, to šimrání, ta hořkost v celém těle. Je to v něm. V nás...

Jakmile nám dojde kyslík, odtáhneme se, abychom jo opět načerpali, při čemž hledíme jeden na druhého.

,,Co to do tebe vjelo?" překvapeně kulí oči. Ty jeho studánky, co mě vždy nadnáší. Co mě uklidňují. Které má jen on. Jedině on a žádný jiný. Je to tak. My dva prostě k sobě patříme. Ať si lidi myslí, co chtějí, já jsem si tím skálopevně jistá!

,,To, co od chvíle, kdy jsem tě poprvé spatřila." než pokračuji, musím se nad vzpomínkou zasmát. ,,Jak jsi měl každou ponožku jinak barevnou, jednu ke kotníku, druhou pod koleno, a kostkované trenky, když jsi po Zaynovi křičel, že ti dluží šampón za tři stovky." I jeho to rozesměje.

,,Jo. To byly časy." pohltí jo, ostatně jako mě, nádech nostalgie.

,,A zase být můžou." hlesnu opatrně. Nejsem si jistá, co v něm probudil můj nedávný čin, jaký jsem od sebe nečekala ani já.

S mírným úsměvem zdobícím mu jeho andělskou tvář se mi zadívá hluboko do očí, dlaň přiloží k mé tváři a palcem pohladí po líci.

,,A taky budou." také tiše pronese, než se ke mně skloní a tentokrát je to on, kdo se přilepí na mé rty.

Konečně.

Konečně jsem se dočkala toho, po čem jsem tolik let toužila! Co jsem si tak moc přála! O čem jsem dennodenně snila!

Já, Victorie Sheeranová, jsem nyní konečně po boku Nialla Jamese Horana tou nejšťastnější na celém světě, poněvadž jsem se naučila zastrašit své démony a překážky, co mi stály v cestě, jsem zničila.

Konečně...

______________________________________

A/N

Inu, tak tohle je poslední kapitola před epilogem, který vám sem dám ihned po vydání téhle kapitolky.

Víc tady k tomu říkat nebudu. To si nechám do speciálního poděkování, které vyjde asi k večeru, a zároveň tím již definitivně ukončím tento příběh.

Takže zatím! ❤

______________________________________
Market