Victorie toho zažila opravdu hodně, a ty rány se pokoušela zahojit. Bohužel si zvolila přístup kamenné masky, skrz kterou nikdo neviděl.
Ikdyž... Jeden člověk by tu byl. Ten, co to všechno způsobil.
*****
Jak že to popsal Shakespeare? A rty, vy brán...
Běhám po kuchyni, patlám se s těstem a při tom poskakuji do rytmu písničky, co zrovna hraje z televize na MTV.
Jen co přichází refrén začnu prozpěvovat i text.
,,Oh, I've been shaking. I love it when you go crazy. You take all my inhibitions. Baby, there's nothing holding me- aaa!" vyjeknu náhle, když mě za pas vezmou něčí ruce a přitisknou si mě k hrudi dotyčného.
,,Takže když já chci, abys mi zazpívala na dobrou noc, tak odmítáš, a jen co jdu do sprchy tak si tu děláš soukromý koncert?" zamumlal mi do ucha Harry. Z tónu jeho hlasu jsem usoudila, že se usmívá.
S úsměvem dál tvaruju na plechu těsto, a dělám, že je mi jeho přítomnost naprosto ukradená.
,,Ale no tak... Takže mě hodláš ignorovat?" rukou odhrne moje vlasy z krku, který následně začne zasypávat motýlími polibky. Znervózní mě to, ale ne natolik, aby mě to vyvedlo z míry.
,,Fajn. A co teď?" ruce, co ležely na mém pasu, začnou hladit moje boky. Další polibek je pod krk, pak kousek dál, dokud se nevrátí k citlivé kůži pod mým uchem. To už neudržím lehký, tichý sten, a na rukou mi vyskočí husí kůže.
,,Já to věděl." uchechtne se, na což pokračuje s líbáním mého krku.
To už se přestávám soustředit na těsto, ušpiněné ruce položím na linku, a začnu se oddávat jeho podmanivým činům.
Na MTV nyní hraje nová písnička, jejíhož autora poznám ihned a bez problémů. Bývala bych to nechala být, ale po tom, co jsem slyšela část textu... Měla jsem chuť brečet.
Ztuhnu, a přestanu vnímat Harryho doteky. Momentálně jsem na zhroucení.
On si toho samozřejmě všimne, odtáhne se od mého krku a starostlivě se zeptá: ,,Jsi v pořádku?"
Možná až moc horlivě přikývnu, jelikož si mě k sobě následně otočí tváří v tvář a prsty chytne mou bradu.
,,Copak se děje?" chce vědět znovu. Snad aniž bych si to uvědomila, očima na chvíli uhnu směrem k obýváku, kde hraje televize. I on tam zabloudí pohledem a dojde mu to.
,,To ta písnička?" sklopím oči k podlaze a přikývnu.
Jemně, skoro neslyšně, si povzdechl, pustil mou bradu a šel vypnout televizi, jak zjistím, jakmile se domem neozývá už jediný tón té... pro mě emotivní písně.
Zpátky se ke mně do kuchyně už nevrátil. Zůstal ve vedlejší místnosti, odkud jsem za chvíli slyšela příchozí hovor. Ten ihned vzal, a možná proto, abych ho neslyšela, odešel na zahradu.
Pokusím se vydýchat a zklidnit svůj zběsilý tep. Jen co se mi to jakž takž podaří, začnu na těsto mazat rajčatovou směs, a i po vyndání pizzy z trouby mi v hlavě zní slova oné písně.
Niallovi písně.
______________________________________
A/N
Ty jo, já fakt žiju? 😏
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
