Životní facka || n. h.✔

26 - ,,Jsem podle vás magor, jo?"

A/N

Lidičky, neskutečně moc děkuji za překonání hranice 1K přečtení! 😍🖤

Za to tady máte tuhle kapitolou, ve které se toho hodně stane. Bude to už taková poslední, pak plus kratší epilog s tím, že pokračování bude asi po týdnu. Potřebuju trochu chytit inspiraci a oddychnout si. Snad mě chápete... 😅😙

Tak si užijte čtení! 🖤🖤🖤
______________________________________

~~~Demons - Imagine Dragons~~~

Pohled Harryho:

Jo. Já to udělal. Odešel jsem. Nechal jsem si proklouznout Vic mezi prsty, ublížil jí, jak psychicky tak fyzicky, a už jen pro její dobro s Edem souhlasím. Neměl bych jí chodit na oči. Nebudu jí ještě víc trápit...

Ve vile jsem si sbalil všechny věci a rozhodl se odstěhovat do mého bytu v LA. Tak se od ní dokážu držet dál.

Na nic nečekám, a okamžitě jedu na letiště.

Během odbavování vezmu do rukou telefon, a s několika hlubokými nádechy a těžkým srdcem mažu její telefonní číslo, sledování na jejím Twitteru, Instagramu, a nakonec ruším i přátelství na Facebooku.

Takhle alespoň nebudu v pokušení jí napsat nebo zavolat.

Z jejího života se nadobro vytratím...

O DEN POZDĚJI, NEMOCNICE, 10:48:

Pohled Victorie:

Po probuzení v nemocničním pokoji jsem byla prvně trochu vyděšená, ale naštěstí mi brzy došlo, proč tu nejspíš jsem.

,,Vic?! Jsi vzhůru! Díky Bohu!" objal mě hned pevně Ed. Sykla jsem bolestí. Bolel mě celý člověk!

,,Promiň, já jen... Jsem rád, že jsi v pořádku. Jak ti je?" zajímá se hned starostlivě.

,,Nic moc." dostanu ze sebe slabým hláskem.

,,Nebudu tě vyčerpávat. Odpočívej. Brzo bude líp, neboj, Vic." pohladil mě po tváři a odešel z pokoje. Výborně. Mám díky tomu prostor k přemýšlení...

Takže... Po útěku ze Starbucks se nejspíš celý svět začne strašně zajímat o mou maličkost, což znamená, že na mě najdou i tu špínu, za kterou nemůžu, budou mě pronásledovat paparazzi, možná i fanoušci Eda nebo kluků, já budu mít nervy v kýblu, a všechno se podělá. Úplně všechno!

Ťukání na dveře přeruší můj tok myšlenek.

,,Kdo je tam?" zeptám se nervózně. Co když jsou to novináři?! Ne, ty by sem nikdo nepustil... Co třeba Harry? Co když to bude chtít rozebírat?!

Mé obavy se rozplynou po tom, co do pokoje vejde doktor s úsměvem na tváři.

,,Dobrý den, slečno Sheeranová. Mohu podotknout, že jsme se dlouho neviděli?" ironicky pronese.

,,No jo. Přitahuju holt maléry, ale už jsem si zvykla." pokrčím neurčitě rameny s jemným úšklebkem.

,,Ale tahle zranění jste si způsobila jen vy sama, a mně nezbývá nic jiného, než se vás zeptat, proč?" už se netváří tak vesele. Koutky mu povadnou a výchovně, téměř rodičovsky, se na mě podívá. Na sucho musím polknout.

,,Já... Sama nevím. Už dříve jsem měla problémy se sebepoškozováním, ale nikdy jsem se necítila tak hrozně, jako v den, co jsem si tohle všechno udělala. Nějak jsem to psychicky nevydržela... Asi jsem člověk s hodně slabou vůlí." svěsím ramena i pohled. Až nyní na mě dopadla ta tíha výčitek, a ta je mnohem těžší, než váha všech mých psychických problémů...

,,Nerad to říkám, ale... Asi bych vám doporučil psychiatra. Aby vám s tím nějak pomohl." cože?!

,,Jsem podle vás magor, jo?" syknu poměrně nabručeně.

,,Chcete se snad s tímhle vším trápit až do konce života?" ač nechci přiznat sama sobě skutečnost, vím, že bych se pak cítila lépe. Lehčí, čistší, byla bych pak lepším člověkem...

,,Ne, to nechci. Asi máte pravdu. Někoho bych potřebovala." přikývnu nakonec.

,,Nemusíte se bát. Je to můj známý. Sice teprve nedávno vyšel s diplomem, ale s lidmi to umí lépe, než někdo, kdo to dělá dvacet let. Zaručeně vám pomůže se zbavit všeho negativního, co by vám ubližovalo, a vy se budete cítit jako vyměněná. Tedy, samozřejmě jen pokud budete spolupracovat." na oko přísně na mě koukl.

Mírně se pousměju. ,,Nebojte, doktore."

A je rozhodnuto. Od příštího měsíce budu chodit na pravidelná sezení, která se ovšem konají v New Yorku, a to znamená jediné.

Domluvím si tam pobyt u nějaké rodiny, které budu platit nájem, jídlo, vodu, elektřinu a podobně, a školu už řešit nebudu. V životě mám mnoho důležitějších věcí, které musím zvládnout, a svět se nezhroutí, když budu dělat maturitu o rok později...

Jenom budu muset přežít útoky novinářů a fanoušků, kteří si na mě určitě už brousí zuby.

Ale musím si věřit! Musím věřit v samu sebe, a dokážu cokoliv.

Takže i to, rozloučit se s Niallem.

Do očí jsem mu to odhodlaná říct nebyla. Jako zbabělec jsem mu nahrála hlasovou zprávu, a na další jeho reakce nereagovala. Ani jeho návštěvy jsem nepřijímala, a když se pokusil něco vzkázat po Edovi, odbyla jsem ho s tím, že nic slyšet nechci.

Hodlám začít nový život, a to s čistým štítem, což značí, že minulost musím nechat jít, udělat za ní hodně tlustou čáru, a soustředit se na přítomnost. Na to, co je teď.