Victorie toho zažila opravdu hodně, a ty rány se pokoušela zahojit. Bohužel si zvolila přístup kamenné masky, skrz kterou nikdo neviděl.
Ikdyž... Jeden člověk by tu byl. Ten, co to všechno způsobil.
*****
Jak že to popsal Shakespeare? A rty, vy brán...
S tlukoucím srdcem, které stále nabíralo na intenzitě, jsem hovor přijala, s třesoucí se rukou přiložila telefon k uchu, a nejistým hlasem jsem se ozvala. ,,Nialle?"
,,Ahoj." zněl téměř překvapeně.
,,Co tak najednou, že voláš?" zajímám se hned, a ještě dodám: ,,A navíc v deset hodin večer? Vždyť v Anglii jsou teď čtyři ráno, ne?"
,,Nemůžu spát. Celou noc přemýšlím nad tím, jestli ti zavolám, nebo ne, no a nakonec jsem to teda udělal." zasmál se na druhé straně. Oh, pro Bůh, Horane, ty mě jednou přivedeš do hrobu!
Ten jeho zvonivý smích mi tak chyběl...
,,No a co se děje tak důležitého, že z toho nemůžeš spát?" pobaveně se zeptám.
,,No, víš, už dlouho jsem tě neslyšel, ani neviděl. Nebýt Edových občasných informací, myslel bych si, že ses propadla do země." chvíli je na obou stranách ticho. Nějak ani jeden nevíme, co říct.
,,Tori?" to oslovení... To, jak to zní z jeho úst, tím něžným tónem... Jak mi říká jenom on. Stát nohama na podlaze, podlomí se mi kolena. Určitě.
,,Ano, Nini?" když už on používá jeho přezdívku pro mě, použiju i já tu mou pro něj.
Nějakou dobu opět oba mlčíme a vstřebáváme nemilosrdné útoky nostalgie.
,,Chybíš mi." dostaneme ze sebe naráz, čemuž se musíme zasmát.
,,Ty mně taky." a opět jsme to stihli najednou. To jsme se od srdce rozesmáli.
,,Hele, tak mě napadlo... Co kdybych na týden přiletěla do Londýna? Za měsíc budou prázdniny, mě skončí brigády, tak bych mohla naskočit na letadlo..." sdělím mu svou myšlenku návštěvy mé domoviny.
,,Fakt?! Ehm, tedy, opravdu? Jo, to by bylo bezva." krotí své prvotní nadšení, jenž bylo jistě horlivé.
Němě nad ním pokroutím hlavou. Prostě Niall. Co bych čekala?
,,Tak tedy domluveno. Vyřiď to doma všem. Musíme naplánovat hromadné setkání, když to bude po dvou letech." s úsměvem na rtech ho požádám.
,,Jistě. Bez problému. Už teď se nemůžu dočkat, až tě zase uvidím, obejmu, a..." najednou polkl to, co chtěl vyslovit.
,,A?" nabádám ho k tomu, aby větu dokončil.
,,A přeju ti dobrou noc. Hezky se vyspi." zapištěl, a rychle hovor típl.
Zmateně zamknu obrazovku telefonu, a opět ho položím na noční stolek.
Po tom, co jsem si hlavu položila do polštářů mi zabralo chvilku přemýšlení, než jsem přišla na to, co chtěl říct.
Už teď se nemůžu dočkat, až tě zase uvidím, obejmu, a... políbím.
Takže by mě přeci jen měl stále rád? Takže to znamená, že mě taky... miluje? Pořád?
Tak moc bych si přála, aby to tak bylo.
,,Nialle, Nialle." povzdechnu si, než se mi samovolně zavřou oči a já upadnu do říše snů, kde to ovládá právě on.
Ten, kterého miluji, a který možná miluje mě...
______________________________________
A/N
Ufi, tohle byla teda fuška, to vám povím... 😴😅
Otázka dne: ->
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
-> Jaký máte pocit z dnešní kapitoly??🙄😱😱
Já asi nějaký takovýhle: ↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
