Životní facka || n. h.✔

23 II. - ,,Nechci, aby to dopadlo, jako posledně."

~~~The Beethoven's 5 secrets - The Piano Guys vover~~~

,,Co chceš teď dělat? Rodiče nevypadají, že by z toho měli takovou radost, jako ty." řeknu po tom, co mi Josh všechno vyjasnil. Ta rozepře, jakou mezi sebou měli, byla právě kvůli tomu, že se zmínil o tom, na kterou školu by si přál chodit, ale oni mu to nedovolili s tím, jelikož pro něj chtějí lepší budoucnost.

,,Na ty se neohlížím. Jimmy je za to rád, a často si ode mě přeje zahrát na kytaru. Alespoň že jeho mám." pousměje se.

,,Ale vždyť mě máš taky." věnuji mu vlídný úsměv.

,,A co ty? Jak se vede tobě v ráji?" no, nečekala jsem, že se na něco takového zeptá.

,,Inu... Můj ráj teď momentálně upadá v zapomnění." posmutním hned, a hlavu sklopím ke svým rukoum. Začnu si hrát s prsty a různě za ně tahat, a pak si několikrát uhladím ukazováčkem obočí.

,,Co se děje?" stará se hned.

,,Jak jen to říct?" začnu váhavě. ,,Nějak to teď zkrátka nevychází. Udělala jsem chybu, ale nevím, jak jí napravit. Nevěřila jsem, že říká pravdu, i když mi jí několik lidí strkalo pod nos. Byla jsem tak pitomá, Joshi. Tak pitomá!" chytnu se za hlavu, a pár slz si probojuje cestu ven.

Za nedlouho ucítím, jak mě rukama chytá kolem ramen a následně balí do objetí, jenž mu s radostí oplatím. Tričko mu začnou smáčet moje slzy.

,,No tak, Vic. Všechno bude dobrý. Pokud tě miluje tak, jak to bylo už na první pohled vidět, nechá ti říct vše, co máš na srdce a pokusí se tě pochopit. Hlavně prosím nebreč." konejšivě mě hladí po vlasech.

,,Díky, Joshi. Děkuju." kuňknu tak potichu, až se divím, že jsem z té pusy vůbec něco vypustila.

Na to mě pouze pevněji sevře v náručí.

Musím se co nejdřív vrátit domů. Musím jít za Niallem. Musím se mu to pokusit vysvětlit, a budu doufat v to, že mě pochopí a snad mi i odpustí.

*****

,,Ede? Ahoj! Poslyš, odletěla jsem už dnes, tak se tě chci zeptat, zda bys mi nepomohl nějak zajistit, že budeme s Niallem sami. Třeba ho pozvi k tobě na večeři nebo na X-box, ale dostaň jo k sobě dnes večer. Já přijedu o něco dříve. Potřebuju to s ním urovnat." vyhrknu do telefonu tak rychle, že pomalu nerozumím sama sobě.

,,Dobře Vic. Hlavně, když už to bude mezi vámi dobré. Zatím se měj. Budu se na tebe těšit. Pa." rozloučí se. Nazpět mu jenom houknu rychlé 'Díky', než si vypínám telefon a nepoutám si pás na sedadle.

*****

,,Ahoj! Jsem ti tak vděčná, Ede! Děkuju!" obejmu hned bratra, jakmile mi otevře vchodové dveře.

,,Nemáš za co. Koukej to pořádně vyřešit. Nechci, aby to dopadlo, jako posledně." zašeptá se značnou bolestí. Vehnalo mi to do očí další slzy, z nichž se jedna probojovala přes okraj víčka a smočila mi tvář.

,,Jo, to já taky ne." pokusím se pousmát.

,,Fajn. Tak pojď dovnitř, a řekni mi, co máš v plánu?" vyzve mě. Vejdu do haly, on zavře dveře a já se na něj otočím s lišáckým úsměvem.

,,Hlavním bodem je to, že budete muset s Char alespoň na dvě hodiny vypadnout."

______________________________________

A/N

Tjadá! ❤

Sice trochu kratší, ale ta příští už bude Kapitola s velkým 'K'!

No, těšte se... Muhahaha...

Otázka dne: Nosíte rádi džíny s potrhanými koleny?

No, já je nosím totiž pořád, takže... 😄😅👌

______________________________________
Market