Chci to//Kousni mě 2 (Riren)

32.

Sebastian...
Stál tam už i s Mikasou, která ho bránila před Keithem, který se snažil k němu dostat.
Ten kluk se na mě díval... Přimo mě hypnotizoval očima, a já kolem sebe cítil zvláštní ochranu. Jakoby kolem mě bylo neviditelné pouzdro, jež mě brání.
Byl jsem až příliš omámený Sebastianovým pohledem, že jsem si nevšiml Erwina, který ze mě strhl Ilse a tím mi povolil cestu k útěku.

Do místnosti se vrhli i ostatní. Jenže nejen ti naši.
Všichni se rvali. Bylo to tu jako na bitevním poli. Ještě, že je tahle místnost tak obrovská. Ilse stála naproti mně a Erwinovi a vypadala, že se vůbec nebojí.
Naopak. Rozběhla se k nám, ale já se jí nemusel ani dotknout, abych ji složil.
Vyrval jsem ze sebevšechnu tu nenávist, kterou jsem k ní cítil, a ona se okamžitě začal svíjet v bolestech. Stejně jako Riko včera.
Erwin to jen pozoroval. Chtěl by mě zastavit. Ale nemohl. Věděl, že jemu by se to nepovedlo.

,,A dost!" vyštěkl Zackley. Ten mě od mučení Ilse odtrhnout dokázal. Lekl jsem se, a kdybych nepřestal, mohlo to dopadnout hůř.
Ačkoli obtížně, nasměroval jsem k němu pohled.
Najednou mě zachvátila taková úzkost... Panika... Bolest...
Nick držel klečícího Leviho za vlasy a hlavu mu silně zakláněl dozadu. Zackley stál Levimu za zády. Jednu svou nohu měl na jeho bedrech. Stačí jen, aby Zackley nohou kopl, a Levi bude mrtví...

Mohl bych se teď na Zackleyho znovu vrhnout, ale kopl by. Mohl bych bych vymyslet strategii, jak na Zackleyho půjdem, ale kopl by. Mohl bych teď udělat hodně věcí, ale...kopl by.
A já nedopustím, aby kopl.
Vyděšeně jsem to pozoroval a nevěděl, co dělat. Levi tam jen odevzdaně klečel a celou dobu měl zavřené oči.
,,Takže... Erene. Dávám ti na výběr.
Levi nebo Sebastian.
Levi...umře pomalu.
Sebastian...zabiješ si ho sám.
Vyber si... Čas ti běží," oznámil Zackely a mně se v tu chvíli začal hroutit svět.
Levi? Sebastian? Levi?! Sebastian?! Koho sakra?!
Co to plácám... Nikoho... Nenechám umřít ani jednoho... Oba je miluju... Oba jsou moje rodina...

Čas běžel. Podle Zackleyho bych měl přemýšlet nad tím, koho nechám zemřít. Ale já přemýšlel nad tím, jak nás všechny odsud dostat.
Na Sebastianovi šlo poznat to zděšení. Viděl jsem mu na očích, jak si přeje, abych neřekl jeho jméno.
Ale zároveň ani nechtěl, abych řekl jméno jeho otce. Sebastian ho miloval, i když byl Levi celkem přísný, dokázal si s ním zablbnout. Levi mu dával prakticky vše. Čas, péči, lásku a disciplínu. Dával mu pocit jistoty a bezpečí.
Stejně jako mně. Nedokázal bych mu vzít otce. Nedokázal bych se zbavit někoho, koho miluju...

Mikasa a ani Erwin neměli co říct.
Ostatní jem mlčeli a čekali, na můj verdikt.
Panovala tu taková nervozita, že by se dala krájet.
Mikasa hlídala Sebastiana a odejít s ním nemohla.
Erwin stál vedle mě, a jakoby mi dával on sám čas a prostor se rozhodnout.
Ale já už se rozhodl...