Chci to//Kousni mě 2 (Riren)

28.

Časně ráno jsme vyrazili. Poprvé v životě vycestuju do zahraničí. Jako malý jsem s rodiči lyžovat nebo k moři nejezdil. Doufal jsem, že pojedeme s Levim. Ať už na svatební cestu, nebo s rodinou na výlet.
Nikdy by mě nenapadlo, že pojedu do zahraničí, abych zachránil život svého syna.

Levi věděl kam jet. Tak jsem jen nervózně koukal po okolí a prsty bubnoval do kolena. Jeli jsme naslepo. Nikdo z nás nevěděl, co se stane. Třeba tuší, že si pro něj přijedeme. Možná mají nachystanou past.
A nebo to udělali dřív, než jsme vůbec stihli dorazit.
Ve třetí možnost jsem nedoufal...

Riko jela s Hanji, Erwinem a Petrou za námi. Ve třetím autě jela Christa s Ymir a  Oluo. A v posledním čtvrtém, vlkodlaci.
Mikasa nám nabídla pomoc, a já ji přijal. Vzala s sebou ještě další dva vlkodlačí týpky. Hannes a Pixis...myslím.
Každopádně každá ruka či tlapa dobrá...

Jeli jsme strašně dlouho. Půl dne. Vyrazili jsme brzo ráno a teď může být tak 19:00 (+/-).
Cíl jsme měli skoro na dosah a s každým kilometrem jsem byl nervóznější a nervóznější. To nepočítám pauzy. Byla to muka....

Erwin si nás zavolal, abychom se poradili, co a jak na místě.
,,Takže... Máte vy dva nějaký plán?" podíval se na mě a Leviho.
Já žádný a nevěděl jsem, jak Levi.
,,Žádný plán není potřeba. Prostě si vezmem, co nám vzali a tečka. Pokud nebudou chtít, uděláme to po zlém. Já se s nikým srát nebudu," řekl rozhodně, až mi z toho naskočila husina.
,,Levi boj není nejvhodnější řešení," prohodil Erwin.
,,Sami si o něj zažádali," zamumlal jsem.
Byla to pravda. Kdyby nás jen vyslechli. Pochopili by to. Možná...
Sebastian není krvelačná bestie. Není...
Pokud budu muset, budu bojovat.
Když vyhraju...přežiju.
Když prohraju...zemřu.
Pokud nebudu bojovat...nemůžu vyhrát.
A já bojovat budu.

,,Dobře. Jak chcete. Ale prosím slibte mi, že uděláte všechno pro to, aby k boji nedošlo. Samozřejmě pokud to bude nutné... Jsme s vámi," odvětil Erwin a vydal se znovu k autu, stejně jako ostatní.
,,Erene? Si v pořádku?" prohodila starostlivě Mikasa a přisedla si na lavičku vedle mě.
,,Jo... Já, mám jen obavy," prohodil jsem.
,,Neboj. Hannes, Pixis, Sasha, Connie, Kenny a já jsme rozhodnuti, že pokud to bude nutné, budeme bojovat s tebou," darovala mi povzbudivý úsměv.

Pokračovali jsme v cestě. Ještě půl hodiny do cíle. Nervózní jsem nebyl jen já, ale i Levi a ostatní. Bylo poznat, že nikdo neví, do čeho jdeme.

Když jsme dorazili na místo, bylo tu úplně prázdno. Žádná auta, žádní lidé...
Bylo tu až podezřelé ticho. Nic mi ale nebránilo v tom, vstoupit do domu, jež byl přímo před námi, a nejspíš v něm byl i můj syn.
,,Erene počkej. Nechoď sám," řekla Hanji, když jsem se zrovna chystal vejít do oné budovy.

,,Já, Levi a Petra to prohlídnem kolem a Riko si necháme u sebe. Mikaso a spol., běžte s Erenem. Hanji, Ymir, Christo, Oluo...vy taky," rozkázal Erwin a nám nezbývalo nic jiného než poslechnout.
Levi si mě okamžitě přitáhl do polibku a pak řekl:,,Vraťte se mi. Všichni... Jasný?"
Usmál jsem se, přikývl a vydal se s ostatními do budovy.

Všechno nejlepší Connie😂🎉