Chci to//Kousni mě 2 (Riren)

2.

Po škole jsme si dali sraz na našem místě. Do té přenádherné části lesa jsem sám nikdy nešel. Celý měsíc jsem tu nebyl.
Naposled den před Leviho odjezdem do Itálie...

Dorazil jsem trochu později. Armin mě totiž zdržel se svými poznámkami ohledně Jeanových nemilým nálad, a podobně.

Když jsem dorazil na místo, zastavil jsem se a kochal se tím nádherným obrázkem. Levi seděl na zemi opřený o paže a nechával se ozařovat lehkým slunečním svitem. Jakoby na něm byly malé kapičky vody, od kterých se odráželo světlo... Byl nádherný...

Měl jsem chuť ochutnat každý kousek jeho sametové kůže. Prozkoumat každou píď jeho dokonalého těla. Chtěl bych...

,,Budeš tam jen tak stát, nebo si půjdeš sednout?" vytrhl mě z myšlenek a nezbývalo mi nic jiného, než si jít sednou vedle něj.

Jedna otázka mi nedala mi kolovala hlavou. Zajímalo by mě:,,Levi... Víš co je dneska za den?"
Abych to upřesnil. Je to přesně rok, co jsem se zamiloval. Přesně rok, co jsem poznal tuhle dokonalou osobu. Přesně rok, co moje srdce začalo pro někoho bít...

Chvíli se zamýšlel. Trochu mě to zklamalo, ale veděl jsem, že si vzpomene...
,,Umm... První den školy," řekl potichu a  zamračil se.

Nevzpomněl si. Hlasitě jsem si povzdechl a sklopil hlavu. Byl mi to líto. Pro mě ten den znamenal hodně... A znamená i teď...

Levi chvíli mlčel, ale pak se zasmál a přehodil mi paži přes ramena.
,,Co si o mně myslíš pako? Samozřejmě, že vím co je za den. Jak bych na to mohl zapomenout," mírně semnou zatřasl. Úsměv si znovu našel cestu na mou tvář, na kterou mi byla darována i sladká pusa.

,,Tohle mi nedělej blbečku. Bál jsem se, že to fakt nevíš," zasmál jsem se a do Leviho trochu strčil.
,,Chceš to nějak oslavit?" zeptal se. Ani jsem se nemusel rozmýšlet... Odpověď jsem znal...
,,Ne. Bude mi stačit, když mě dneska večer už nenecháš samotného. Sprcha, postel a ty. Nic víc nepotřebuju," vyhrkl jsem na něj své přání a mé tváře nabraly tmavší odstín červené.

Levi se zasmál, přitáhl si mě k sobě, dal mi pusu na čelo a souhlasil.
,,Otci to vadit nebude?"
Odpověděl jsem mu, že otec dneska nebude doma, takže se o tom ani dozvědět nemusí.
Levi mu nějak extra nevadí, ale přesto je radši, když u nás přes noc není.
Nevím co si myslí... Nebo jo... Vlastně to vím... Ale nechápu, proč si to myslí...
A taky... Co je mu kurva potom?!

Lehli jsme si do těch krvavě rudých květin, propletli prsty a jen tak pozorovali oblohu, která rychle nabírala tmavou barvu.

Než se setmělo, vyrazili jsme rovnou k nám. Levi u nás nějaké ty věci měl, takže se nemusel ani stavovat domů.

Dorazili jsme už za tmy. V domě bylo ticho a prázdno. To ale po chvíli vyplnily naše kroky a slova. Nachystali jsme si jídlo a já se zaposlouchal do Leviho vyprávění z Itálie.