Chci to//Kousni mě 2 (Riren)

5.

Neústupný protivník zvaný Slunce, mi začal pálit do očí a nutil mě otočit se na druhou stranu. Udělal jsem tak, ale to byla chyba.

Postel podemnou najednou zmizela a já začal přepadávat. Naštěstí mě zachytila ruka, která mě přitáhla zase zpátky na postel.

,,Děkuju," zamumlal jsem a přivinul se k osobě, jež mě zachránila před pádem.
Vstávat se mi vůbec nechtělo. Nejspíš bych byl líný se z té země i zvednout.
Pak mi něco došlo...

,,Škola!" prudce jsem se posadil, a to byla další hrozná chyba.
,,Au..." bouchnul jsem s sebou zase do peřin. Tak dneska škola asi nebude.
Jednak jsme zaspali a bylo by to už nejspíš zbytečné, a jednak nemůžu ani sedět, natož tak, abych chodil.

,,Dneska na to kašli," ozvalo se zamumlání vedle mě s následných uchechtnutím.
,,Nesměj se blbečku," sám jsem se zasmál.
,,Celej den mě budeš nosit," pohrozil jsem mu. Podíval jsem se na něj, když už jsem neslyšel žádný tichý smích.

Měl zase svůj neutrální výraz. Jestli mu to vadí nebo ne... To jsem nepoznal.
,,Nekoukej tak na mě. Nevím co si mám myslet..." řekl jsem mu. Výraz nezměnil.

,,Půjdu si dát sprchu," oznámil jsem mu, když už jsem ten jeho pohled nemohl vydržet.
,,Vážně?" konečně jiný výraz. Ale nevím, jestli to bylo teď lepší.

Zákeřně se usmíval a čekal, jestli se zvednu nebo ne.
Jen jsem se uraženě usmál a pomalu se znovu posadil.

Sykl jsem bolestí, ale byl jsem odhodlaný se do té koupelny dostat. Nevnímal jsem Leviho pokusy zadržet smích.

Povedlo se mi svěsit nohy z postele a postavit se. Hned jsem se ale musel zapřít o stolek vedle postele. Pak jsem se rozešel. Bolelo to jak svině, ale byl jsem ochotný to překousnout.

Vyskytl se problém. Schody. Tak tohle nedám. Hlasitě jsem polkl a chystal se šlápnout na první schod, ale najednou mě někdo zezadu popadl a já se ocitl v Leviho náručí.

,,Trvalo by ti to až do večera," usmál se a nesl mě do koupelny. Hrál jsem uraženého, ale byl jsem naopak rád, že nemusím ty schody sešlapávat.

Dorazili jsme do koupelny, kde mě opatrně položil do vany, do které dal následně napustit vodu.
Až pak jsem si všiml, že má na sobě tepláky. Moje šedé tepláky. Byly mu trochu větší, ale zatraceně mu to v nich slušelo.

,,Půjdu udělat snídani. Kdyby něco, zavolej," dal mi pusu na čelo a odešel.
Oddychl jsem si a pohodlně se ve vaně uvelebil a zavřel oči.

Po chvíli jsem ucítil příjemnou vůni. Až do koupelny jsem cítil aroma slaniny a vajíček. Dostal jsem hlad, a tak jsem se rozhodl vylézt.

Bolest už nebyla tak intenzivní a byla snesitelná. Vanu jsem dal vypustit a kolem pasu si omotal ručník.
Vydal jsem se za Levim do kuchyně. Stál u pánve, na které se smažila slanina.

Nikdy bych do něj neřekl, že umí vařit.
Přišel jsem k němu a ze zadu ho obejmul.
,,Krásně to voní," nasál jsem tu vůni. Do toho se ještě připletla Leviho vůně, a to už bylo něco. To bych mohl fetovat denně.

,,Už můžeš chodit?" zasmál se a otočil se ke mně.
Přikývl jsem a pomalu se posadil ke stolu.

V klidu jsme se nasnídali.
,,Co budeme dělat?" zeptal se po chvíli ticha.
,,Co takhle film?" odpověděl jsem na otázku otázkou.
,,To by šlo..." přikývl.

Vybrali jsme si nějaký horor, protože na romanťárny nejsem a na akční není zas on. Takže jsme vybrali V zajetí démonů 2 a pohodlně se usadili.