Chci to//Kousni mě 2 (Riren)

16.

Leviho rodina přišla až kolem večera.
My mezitím stihli vše naplánovat. Levi tohle nechtěl dělat sám, jelikož si nebyl jistý mým souhlasem.

Byl jsem vyčerpaný a usnul jsem. Upíři můžou dýchat, spát, jíst normální jídlo, jako obyčejní lidé. Jen... To nepotřebují. Nic jim to nedá. Ale co jsem tak slyšel, každý upír se někdy rád prospí.

Nicméně... Probudila mě bolest. Bolest břicha. Nikdy jsem takovou nezažil. Bylo mi divně.
Zvedl se mi žaludek a já byl nucen rychle běžet na záchod.

Po cestě jsem narazil do Leviho, který vstal dřiv než já.
,,Hej hej hej... Brzdi trochu," nadzvedl tác s jídlem. Awww... Snídaně do postele? Jak já ho miluju.
Bohužel... Jakmile jsem spatřil jídlo, žaludek si znovu vyžádal pozornost...
Dal jsem si ruku před pusu a oběhl Leviho.
,,Erene?" nevnímal jsem ho a běžel dál.

Do koupelny jsem to stihl tak tak. Nahnul jsem se rychle nad záchod. Žaludek se mi svíral v nepříjemných křečích a pálilo mě hrdlo od ostrých kyselin. Vyzvracel jsem snad všechno, co jsem včera snědl.
,,Erene si v pořádku?" přišel zamnou Levi, tentokrát bez tácu, a kleknul si vedle mě. Pohladil mě po vlasech.
,,To bude dobrý," konejšil mě a já dál zvracel.

Odběhl a za chvíli se vrátil i se sklenicí plnou vody.
Když jsem už nejspíš neměl co zvracet, žaludek povolil a bylo mi líp. Vzal jsem si od Leviho vodu a všechnu ji vypil. Tu nechutnou chuť to ale nepřebilo. Vstal jsem a na vratkých nohách se dostavil k umyvadlu.
Vyčistil jsem si zuby.

Pohled na sebe do zrdcadla byl příšerný. Byl jsem zelený, rozcuchaný a měl jsem velké kruhy pod očima. I když jsem už žaludek neměl jako v ohni, zdaleko mi dobře nebylo.
Nepřišlo mi to normální. Takové bolesti jsem neměl ani jako člověk a u upíra mi to přišlo ještě divnější.

Po dočištění zubů a zbavení se alespoň trochu té zahořklé pachuti, jsem se pokusil odplahočit zpátky do ložnice.
Po cestě se mi ale zamotala hlava, a kdyby mě Levi celou dobu nepozoroval, upadl bych.

,,Erene co ti je?" držel mě za paže a starostlivě mi hleděl do očí. Ty moje se zavíraly. Byl jsem zesláblý... Unavený...
,,J-já nevím... Není mi dobře. Nejspíš... Nejspíš jsem jen snědl něco špatného," povzdechl jsem si a pokusil se znovu postavit na zesláblé nohy.

Levi mi byl celou dobu oporou a pomohl mi dostat se do pokoje.
,,Zajdu pro Erwina. Prohlédne tě," nejistě se na mě díval, když mě přikrýval peřinou.
Jen jsem přikývl a schoulil se do klubíčka.

Bolest se vrátila, ale zvracet se mi už nechtělo. Bylo mi horko. Vysvlékl jsem si tričko a posadil se na kraj postele. Ležet jsem nemohl... Bylo to horší. Tak jsem se postavil a snažil se rozchodit.

Něco mě ale zarazilo. U zrdcadla. Konkrétně to byl můj odraz. Tentokrát jsem se viděl celý, a ne jen od pasu nahoru.
Přimhouřil jsem oči. Natočil jsem se bokem k zrdcadlu.

Něco bylo špatně. Kurva špatně. Možná jsem měl jen vidiny. Měl jsem unavené oči i mozek. K tomu jsem ani pořádně nezaostřil, takže se mi to možná jen zdálo. Ale...

Přišel jsem si tlusčí...

Takže... Děkuju HellaHiddleston za návrh... Nakonec jsem se rozhodla to sem taky zapojit. Děkuji😉