Chci to//Kousni mě 2 (Riren)

31.

Byl vyplašený. Viděl jsem mu na očích, jak moc by nám chtěl pomoct, ale taky jak se bojí.
Kde je Mikasa, když ji potřebuju...
Tak moc jsem se soustředil na Sebastiana, až jsem úplně zapomněl dodělat Ilse. Ta si toho taky všimla, a tak mě povalila pod sebe, otočila na břicho a dala ruce za záda.
,,Zlobíš Erene. To se mi nelíbí," prohodil slizky Zackley a vydal se směrem ke mně. Já se jen škubal v Ilsině sevření.
Když ke mně Zackley dorazil, pokleknul na jedno koleno a zvedl mi bradu tak, že jsem se mu musel dívat do očí.
,,Ještě jsem mu nic neudělal, tak co se vztekáš," slizky se na mě usmíval.
,,To neuděláš!" ozval se Levi, který byl pod Nickem. Nechápal jsem... Co nemá udělat?!
,,Jejda... Já zapomněl, že čteš myšlenky..." ohrnul ironicky nos a zvedl se ode mě.
Co... Co?...
,,Co nemá udělat?!" zeptal jsem se pohotově a doufal v ne tak strašnou odpověď.

,,Neptej...se..." mlel sebou Levi pod Nickem a snažil se od něj dostat.
Stále mi nedocházelo co, tak jsem to neřešil a začal se zase soustředit na Ilse.
,,Jste mi oba dva k ničemu. Erene... zklamal si mě, takže začnu s tebou..." prohodil Zackley a podíval se na Keitha.
Ten mu pohled opětoval a následně přikývnul.
Zadíval se na mě. Najednou se mu z rukou začal táhnout obláček černého kouře.
Nelíbilo se mi to.
Škubal jsem sebou ještě víc, ale Ilse ne a ne povolit.
Povšiml jsem si také Leviho, který se mermomocí snažil dostat ke mně, ale Nick mu to nedovoloval.

Pak mi došlo, co to je. Kdysi mi o tom Erwin říkal. Je to takový plynný jed, který zbaví kořist smyslů. Sluch, zrak, čich, chuť a nakomec hmat. Kořist je pak úplně oslabená.
Takže... Já jsem teď ta kořist.
Jakmile ke mně ten obláček dorazí, budu totálně v prdeli.
A nejhorší je, že to uvidí můj pětiletý syn a manžel... Manžel! Ještě jsem neměl ani čas nad tím přemýšlet. Levi je teď můj manžel... Bylo mi do pláče i do smíchu.
Do smíchu, protože jsme manželé, a já si to ani neuvědomil.
A do pláče proto, protože nám to moc dlouho teda nevydrží. Jsme svoji něco okolo 24 hodin a už nás rozdělí ta smrt, o které včera farář mluvil.
Výborně Erene... Manžel jak se patří...

Kouř vypadal, že žil vlastním životem. Kroutil se, přibližoval a spolu s ním i můj konec.
Páni, kolikrát už jsem měl umřít? Mnohokrát... A jednou se mi to i povedlo...
Je to jak z Doby ledové 3.

,,A zabil tě?"
,,Bohužel jo. Ale přežil jsem!"

Jo, to dává logiku.
Můj mozek je už asi natolik přepracovaný, že místo toho, abych přemýšlel, jak se z toho dostat, myslím na pitomou pohádku.
Nenene... Takhle to nesmí zkončit. Nesmím umřít... Ne takhle brzo...
Rozhlížel jsem se po místnosti, cukal se v Ilsině sevření a dokonce jsem se snížil na tak nízkou úroveň, že jsem dokonce i prosil o život. Ale nic nepomáhalo a černý had, tvořen kouřem, už byl u mě.

,,Erene!" bylo poslední co jsem slyšel. Místo zvuků, mi jen pískalo v uších a i to nakonec ustalo. Sluch... Je pryč. Zrak se mi začínal zamlžovat. Měnil se v černočernou tmu. Pěkně pomalu. Ani mrkání nepomáhalo. Zrak... Se ztrácel.
Pak ale vše znovu nabylo jasných barev. Viděl jsem úplně normálně.
Zvuky jsem slyšel jako pod vodou. Tlumené výkřiky a prosby.
Vše nabralo zpětného rázu a já opět nechápal.
Co se děje? Jakto?
,,Ten spratek!" bylo zase první co jsem slyšel. Ale tlumeně. Skoro jsem to nerozeznal.
,,Erene! Slyšíš mě?!" ozvalo se z větší dáli, ale srozumitelněji.
,,Seberte jí toho fakana!" jsem slyšel už naplno, jen jsem se vzpamatovával a znovu si na smysly přivykal.
Byl jsem zmatený. Jakto, že jsem zase slyšel? Viděl? Jak?
A pak mi to došlo.
Sebastian...