Chci to//Kousni mě 2 (Riren)

12.

Začal jsem znovu masáž srdce, s tím, že jed rozproudím do celého těla.
Nevěděl jsem jak dlouho bude přeměna trvat a ani jsem nevěděl, zda se to vůbec povede.

,,Levi všichni jsou...už......mrtví..." odmlčela se právě příchozí Hanji.
,,J-Je-" neměl jsem odvahu to doříct. Byl jsem totálně v prdeli. Právě jsem přišel o toho, kdo mi rozumněl, i když byl člověk. Kdo se mě nebál... Kdo mě miloval... Koho jsem miloval já... A stále miluju...

,,Levi-"
,,Jak dlouho trvá přeměna?" podíval jsem se na ni ubrečenýma očima.
,,Záleží jak u koho. Počkej... Levi neudělal-"
,,Musel jsem kurva...musel! Nemůžu o něj přijít! Nemůžu! Nechci!" pohled jsem přesměroval zpět na Erena, kterého jsem si znovu vzal do náruče.

Byl tak chladný. Bez života. Když jen pomyslím na to, že ho už neuvidím se usmát... Že se na mě už nepodívá těma smaragdovýma očima...
Že nebudu mít koho uklidňovat... Chránit...

,,Erene kurva prober se! Prosím...! Lásko prosím..."

Proč jsem ho neproměnil dřív. Chtěl jsem mu tím život nechat, a ne mu ho tím vzít.
Tolikrát mě přemlouval... Tolikrát byl v nebezpečí...

,,Levi?"
,,Hmm?"
,,Proč mě neproměníš?"
,,Už jsem ti to říkal stokrát Erene... Nebudu ti tím kazit život."
,,Ale já to chci."
,,Erene-"
,,Chci to Levi... Prosím."
,,....Ne."

Tolikrát jsme tyhle koncerzace vedli. A už je nikdy nepovedem. Už nikdy na mě nepromluví. Už nikdy neuslyším jeho hlas. Nikdy...

,,Levi pojď... Vezmeme ho domů," přišla ke mně Hanji a objala mě, zatím co já stále objímal mrtvé tělo své lásky.

Přišla Mikasa. Stále ve své huňaté podobě. Kožich celý od krve.
Koukala na Erenovo tělo a ani se nehla.
Měl jsem na ni vztek. Měla tady zůstat a měla ho chránit... Tak moc jsem jí chtěl zakroutit krkem, ale... Za prvé, jsem na to moc slabí a za druhé... Znamenalo by to pustit Erena a já ho nechci pustit. Chci ho pořád držet v objetí...

Najednou Mikasa udělala něco, co jsem nečekal. Sedla si a začala výt. Z hlubin lesa se ozývalo vytí další vlčích potvor.
Nevěděl jsem to jistě, ale tak nějak jsem cítil, že vím co dělala.

Dvě možnosti...
Buď oznamovala Erenovu smrt...
Nebo vyla na čest jeho památky...

Doufal jsem, že vyje na tu první variantu... Erenova památka ještě neexistuje... Ještě není zakopaný... Ještě jsem to s ním nevzdal.

Jednou rukou jsem Erena objal kolem zad a druhou pod koleny. Hanji mi pomohla vstát. Vydali jsme se domů... I s Erenem... Mikasa kráčela stále jako vlk vedle mě... Doprovázela nás až před dům.

Celou cestu bylo ticho. Celou cestu jsem pozoroval Erena, zda se neprobouzí. Ale prohlubeň na krku stále měl... Což bylo zlé znamení...
K Mikase jsem už necítil tu zášť. Došlo mi, že plnila úkol. Chránila ho... Před těma dvěma upíry, se kterými jsem ji zahlédl. O Reinerovi nemohla vědět. Ani já jsem o něm nevěděl, ale bylo mi jasné, že v útocích těch mladých měl prsty on.

Mikasa zůstala venku. V okně jsem zahlédl Christu, která okamžitě od okna odběhla. Nejspíš všechno oznámit.

Hanji pak otevřela dveře a já s Erenem vešel do domu.
,,Levi... Pojď s ním zamnou," řekl Erwin s lítostivým pohledem, ale stále tak klidným.

Zavedl nás do pokoje pro hosty. Řekl mi, abych ho položil na postel. Nechtěl jsem, ale udělal jsem to.
Erwin si všiml kousnutí na Erenově bledém krku.

,,Od tebe...že?" zeptal se už zcela vyrovnaný.
,,J-Já... Myslel jsem...že..že-" a dál už jsem to nedořekl, protože mi to slzy nedovolily. Hlas se mi klepal stejně jako ruce.
,,Je možné, že se to povede..." promluvil Erwin tiše.
,,Kdy?" zeptal jsem se zoufale.
,,To už je na Erenovi a jeho zraněních," řekl a podíval se na tělo na posteli.
,,Jestli chceš, můžu mu prohlédnout zranění a zkusit určit dobu, ve které by se teoreticky měl probrat. Můžeme sázet na ni. Ale... Levi... Pokud se neprobere do nejpozdějšího termínu..." a dál už nic neřekl. Věděl jsem přesně, co by řekl, kdyby pokračoval...
Souhlasil jsem. Odešel jsem z místnosti a nechal tam Erena s Erwinem osamotě.

Měl jsem strašně divný pocit. Takový, který jsem ještě snad nikdy neměl. Je podobný tomu, jako když jsem spal. Upíři nespí...ale já to dokázal. Díky Erenovi...

Chodil jsem z místa na místo a kousal si nechty nervozitou.
Všichni tu byli semnou, a čekali jsme na Erwina společně... Uklidňovali mě. Utěšovali mě. Ale moc to nepomáhalo.

Byla tu i Mikasa. Jen už v lidské podobě. Měla zarudlé oči, takže taky nejspíš brečela.

Vyšel Erwin a my k němu všichni zvedli zrak.
,,No... Má zlomenou většinu žeber. Vnitřní krvácení a zlomenou jazylku, která byla nejspíš i-" odmlčel se.
,,Takže?" promluvila Mikasa. Abych pravdu řekl, Erwinovi vlkodlaci nějak moc nevadí. Erwin je takový ten typ ,přátele si drž blízko, ale nepřátele ještě blíž...'

,,Tak dva dny... Ale Levi... Nevím jistě, jestli se vůbec probere," upozornil mě. Vypadal, že je mu jedno, co se Erenovi stalo, ale všichni jsme věděli, že ho to bolí také.

Ty dva dny utekly jako voda. Denně jsem chodil k Erenovi. A naštěstí...když jsem si druhý den všiml, že má daleko míň modřin a kousnutí na krku se zahojilo rychle, byl jsem si stoprocentně jistý, že to vyšlo.

Byl jsem tak neskutečně rád, že ho budu moct obejmout. Políbit. Slyšet ho.

Umyl jsem ho a převlékl do čistého oblečení a to staré spálil. Ano...spálil. Nemohl jsem se na něj koukat. Ne, že by bylo tak moc špinavé, ale spíš mi připomínalo tu scénku, kdy Reiner seděl na Erenovi a nelítostně ho škrtil.

Měl se každou chvílí probrat. Seděl jsem u něj už od rána. Prohlubeň na krku zmizela a celkově, rány se zahojily. Byl jako nový. Jakoby se nic nestalo.

Nabral zase svou barvu. Teplotu už sice ne, ale to mi bylo jedno.
Seděl jsem tam a pozoroval každičkou změnu.

Rozzářil jsem se jako sluníčko, když pohnul prstem.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Ještě před dvěma dny jsem držel jeho mrtvé tělo v rukou a prosil ho, aby se mi vrátil.
A on se mi opravdu vrátil.

Probíhalo to pomalu. Nepatrně hýbal prsty. Pak rukama a nohama. Čekal jsem, až bude úplně vzhůru.
Najednou vyletěl prudce do sedu.

,,Dobré ráno lásko."