Posunul ke mně další obálku. Oh bože, tohle nenávidím.
"Myslím, že zrovna tahle záležitost by v tobě mohla probudit zájem. Alespoň minimální," uznale pokýval hlavou, mezitím co obálka dál klouzala po skleněném stolku.
"Otevři ji teď. Potřebuju znát tvou odpověď co nejdřív," při konci věty se mu nepatrně zdvihly koutky úst.
"Odpověď ti řeknu rovnou," suverénně jsem se do něj opřel, ačkoli obálka byla stále netknutá, "nemám nejmenší chuť se teď do něčeho takovýho pouštět."
"Barák Williamsových ti stačil, mi chceš říct?" zasmál se při další poznámce vůči mé maličkosti. Zase o všem věděl.
"Drž hubu, ještě jsem nebyl ani ve zprávách."
"To proto, že Williamsovi si vyplatili absolutní diskrétnost, odmítají být dalšími veřejnými obětmi Pekla."
"Jak to všechno-"
"Prostě vím," dořekl větu za mě, zůstával mi z toho rozum stát."
"Lucas je asi kurva dobrej informátor, co?" zašklebil jsem se a opět usrkl z hrnečku mé ranní kávy.
"Tak?" zeptal se finálně, jako kdybych předchozí větu nikdy nevyslovil a pohledem střílel mezi mnou a tím bezcenným kusem papíru.
Beze slova a s nešťastným povzdychem jsem nakonec udělal, co chtěl, ostatně jako vždy. Obsahu obálky jsem se zděsil.
Ash můj výraz v tváři dokonale identifikoval a hned na to konto reagoval:
"Je to potřeba, dělá problémy."
"Ashtone tohle nemůžu. I kdyby to byl kdokoli jiný."
"MIchaele ty to uděláš, protože jinak si piš, že to pravý peklo udělám já tobě."
"Vydírání? Ty mě chceš vydírat? A to jsem posledních pár minut už skutečně věřil tomu, že bych s tebou mohl vycházet."
"Máš pravdu, nechci. Ale zkrátka tohle je neskonalá služba společnosti."
"Hele tohle prostě nepůjde, cítím, že zrovna tady je ještě spousta nedodělanejch věcí."
"Jedeš po něm?" vysmál se mi, četl ve mně jako v knize.
"Ani náhodou. Jen mi přijde, že pokud bych si tam pohrál s těma správnejma drátkama, mohlo by z toho vzejít něco slušnýho." zalhal jsem a zahrál to do autu.
"Já bych spíš rád, kdybys ty drátky přestřihl, víš?"
"No, vím, ale jak říkám, tohle zkrátka neudělám."
"Jaká je tvoje cena, Michaele?" začal s tou manipulační mluvou, věděl jsem, že pokud dál v téhle konverzaci vytrvám, určitě podlehnu. A tak jsem tedy vstal od stolu a začal se balit.
"Končím, odvez mě domu," založil jsem ruce na prsou, jak jsem řekl, tak udělal, ale pokaždé, když jsem se ho po cestě pokusil oslovit,vždy se zeptal na to samé, tak jsem se na to radši vykašlal.
**
Večer jsem chtěl zajít k paní Wilsonové, něco mě však ale těsně před cílem zastavilo. Před domem totiž stál Luke, u ucha držel telefon a evidentně nebyl ve své kůži. Schoval jsem se v šeru za keřem a potají naslouchal.
"Irwin mi jde po prdeli, musíme ho odříznout!"
"Jak vím, prostě to vím!"
"Za všechno můžeš ty!"
