Jenomže jak člověk může lhát do tak upřímných očí? Rozhodl jsem se jí podat fakta, jen ne s tou nepříjemnou (pálivou hh) omáčkou okolo.
"Hele, ten týpek, co mě zmlátil, je Luke. Je to vnuk jedné paní,ke které chodím na čaj. Už jsme se spolu párkrát setkali, ale to jsem o něm ještě nevěděl, že je něčeho takového schopný."
"Ale proč ti dal tak po hubě?"
"To je další věc."
"Michaele, zmiňoval se o tom, že kazíš lidem životy, co tím myslel?"
"Já... zapletl jsem se s jedním blbečkem, Ashtonem."
"To je ten z baru?"
"Jo, přesně ten. Nabídl mi prachy, když se poperu se Samem, pro mě to byl jen další cizí kluk z města, ale údajně to byl Lukův kámoš, proto po mně jde. Já ty peníze potřeboval a vyřídit jednu bukvu pro mě byla naprosto lehká záležitost. Jen jsem netušil, jaký to bude mít následky."
"Sam? Sam Langer?"
"Jo, ty ho znáš?"
"Kdysi dávno jsem s ním něco měla.." pokrčila rameny, měl jsem obavy, že se třeba dozví o tom, že Sam byl zapletený v Pekle a že mě to prozradí. Po jejím výroku mi spadl nejméně třítunový balvan ze srdce.
Nastalo ticho. Čekal jsem, co se bude dít dál. Dá mi teď košem? Naštve se a odejde? Počítal jsem s nejhorším.
"I ty jeden blbečku," povzdechla a pohladila mě po vlasech, "do čeho ses to zamotal?"
"Do pořádnejch sraček," sklopil jsem zahanbeně hlavu, evidentně naštvaná nebyla.
"Stály ti ty prachy za to?"
"Teď už vím, že ne."
"Tak vidíš. A taky jsi mi to mohl říct dřív." bouchla mě letmo do ramene. Zasmáli jsme se.
"Promiň. Nechci tě do těhle věcí vůbec tahat."
"Mikey," chytla mě za ruce a koukla se mi do očí, "jsme přátelé, těmahle sračkama se brodíme spolu. Odteď už mi takhle věci prosím netaj, jo?"
"Dobře."
Tohle ode mě bylo děsně hnusné. Vždyť se právě dozvěděla jenom takový ten vršek ledovce, mezitím co spodek měl co nevidět určitě vyplavat na povrch.
Zapálili jsme si spolu další cigaretu a jen tak se poflakovali. Tím jeden z mých mnoha dnů skončil.
**
Hodinky ukazovaly 23:48, město už kompletně pohltila tma a já se s veškerým svým vybavením chystal na další akci. Měl jsem děsný absťák, taková situace si žádá něco velkolepého. A tím něčím velkolepým nemám na mysli nic jiného, než obrovskou rezidenci, připomínající tu Burnsovu ze Simpsonů. Jenže tahle nebyla animovaná a navíc ji obývala rodina Williamsových, ti, pokud vím, trávili letní prázdniny vždy v letním sídle v Evropě. Tahle akce vyžadovala mnohem větší soustředění a mnohem lepší promyšlení obecně. Nemohl jsem se dočkat, až opět uslyším ten líbezný zvuk praskání, tu oranžovou záři a tu nádhernou podívanou.
A vskutku; potěšení pyromana zapálením čehokoli se rovná uspokojení sexuálnímu, jak jsem již zmiňoval na začátku. Hra začíná.
Celý pozemek je pečlivě monitorován, ovšem byla tma jako v prdeli a já byl celý v černém a tentokrát jsem myslel i na krytí obličeje- kuklu. Navíc- je dost možné, že pokud se mi vše povede, bude požár dostatečně silný na to, aby zničil i důkazy o mé přítomnosti. Napřed jsem přes asi 180 cm vysoký plot přehodil vercajk, pak jsem i já přelezl na místo. Fyzická zátěž, hah. Očíhnul jsem, kde všude jsou kamery a snažil se na záběru moc nebýt, ačkoli to bylo takřka nemožné. Nejprve jsem oblil obvod domu, to mi vyplácalo celý jeden kanystr. Potom šlo ale ještě o to, dostat se dovnitř, to už však tak snadné nebylo. Nebo to byla alespoň idea, která mi prvně v hlavě utkvěla.
Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že tihle zazobanci budou natolik neopatrní (či zapomnětliví) a nechají zadní výlez ze sklepa nezajištěný. Lehce jsem si tedy otevřel a vlezl do jejich sklepení.
Tyto prostory byly asi také jediné bez nějakého kamerového systému, dal jsem si tedy ještě jednu cigaretu a pak pokračoval nahoru směrem dovnitř domu.
Bylo to tak zatraceně jednoduché; vymyslel jsem si cestu, jak se z domu dostat možná co nejrychleji, až to tu všechno chytne. Vypočítat trajektorie a počítat zároveň se šířením plamenů bylo sice o něco obtížnější, než jsem si původně myslel, ale díky přesunutí některého nábytku jsme byl posléze schopen vymyslet perfektní plán.
Vyšel jsem do druhého poschodí, kde jsem našel místnost s všemi těmi věcmi okolo kamer. Mohl jsem dokonce vidět sám sebe na monitoru jednoho z počítačů, zamával jsem si a zasmál se. Všechny počítače jsem řádně polil, nemůžu se přece jen tak vystavovat, ačkoli jsem byl celkem dobře maskován.
Dal jsem si opravdu záležet; nechal jsem benzin spolupracovat se vším hořlavým, co jsem v domě našel a finálně -se srdcem extrémně rozbušeným- jsem škrtl zápalkou. Bum. Teď teprve nastal nejtěžší chvilka. Snad nejrychleji, co jsem kdy běžel, jsem upaloval pryč z těchto prostor a stejně, jako jsem přišel, jsem i odešel. Vylezl jsem ze sklepa a utíkal dál po zahradě. Čekal jsem na ránu. Ta rána totiž měla upozornit na fakt, že plameny se už dostaly k plynovému potrubí. Řekl jsem si, že jakmile se plyny ozvou, budu se moct akorát podepsat do úhledně posekaného trávníku a vypadnout.
Netrvalo to snad ani minutku a najednou se ozval obrovský kravál, zem dokonce maličko zaduněla. Cítil jsem úplně všechno. Otočil jsem se a viděl, jak se oheň pomalu dostává už i ven, to byl ten správný okamžik pro kyselinu a hned po podepsání jsem opět přes plot pelášil pryč z pozemku.
Ukryl jsem se v keři necelých 250 metrů od rezidence. Jen jsem seděl a pozoroval, co jsem stvořil (jo, byl jsem dost poškrábaný, ale to vás v tu chvíli moc nezajímá).
Byl jsem tak zatraceně šťastný. Bylo neskutečné, že plán vyšel do puntíku a navíc ještě poměrně rychle. Lépe jsem v životě snad nikdy necítil. Tohle byla má největší akce zatím a co víc, byla prostě úspěšná! Culil jsem se a pozoroval, jak se příroda opět stává bezmocnou. Zanedlouho se už z dáli ozývaly sirény. Hasiči se dali do boje s ohněm, ale všechno bylo naprosto marné- byl jsem lepší než oni.
____________________
cs
sorry, že jsem se tak dlouho neukázala s novým dílem, ale měli jsme doma svatbu a bylo to celkem žraso
příští týden mám plenér, takže zase nevím, jak co budu zvládat, ale kdykoli bych si našla skulinku času, pokusím se zase něco sesmolit.
děkuju předem za všechny vaše voty a komentíky
mám vás ráda xx
danke, vaše elíí xx
