Hard case || Larry ✔

~23~

V místnosti bylo dlouho ticho a Louis se jen mohl modlit, aby o tom Harry nemluvil, když vidí, že je mu to nepříjemné. "Louisi." povzdechl si učitel a svým hlasem donutil jmenovaného zvednout svůj pohled nahoru. "Nechci tě do toho nutit, ale potřebuju něco málo vědět. Projížděl jsem tvojí složku a podle ní jsi alespoň jednou za týden přišel s nějakým zraněním. Většinou monoklem. Lou, řekni mi. Ubližují ti doma? Jsou tam na tebe zlý?" ptal se Harry a brunetovi se chtělo brečet.

Vážně nechtěl mluvit o své rodině. Proto pevně sevřel rty k sobě a mlčel. "Chápu, že o tom nechceš mluvit, ale tvoje mlčení je pro mě jasná odpověď. Mohu ti nabídnou pomoc, když jí přijmeš. pokud ne, tak to pochopím, ale nenechám to jen tak být." Harry si tiše povzdechl a čekal, co mu na to drobný chlapec řekne.

"Jak to myslíš?" vypadlo z Louise, aniž by chtěl. V podstatě teď Harrymu potvrdil, že mu doma ubližují, když jeho slova nevyvrátil.

"Pokud ode mě nebudeš chtít dobrovolně pomoct, tak zavolám na sociálku a podám žádost o vyšetření mého podezření na domácí násilí jednoho ze studentů. Oni přijdou na to, co se u vás doma děje a ukončily by to. Samozřejmě by to dopadlo podle vážnosti situace, ale mohlo by to dopadnout tak, že bys od nich odešel a požádal o zplnoletnění. Tvoji rodiče budou potrestaní, tak jak si zaslouží a ty budeš moct žít normální život. Zkrátka sociálka by si to zařídila podle toho, jak uzná za vhodné." vysvětlil učitel svůj plán a sledoval, jak Louisova tvář pobledla. 

Brunet odmítavě zakroutil hlavou, což Harryho značně nepotěšilo. Doufal, že si chlapec nechá pomoct a společně přijdou na to, jak tento problém vyřešit. "Za pár měsíců mám narozeniny. Bude mi osmnáct a všechno si teda zařídím sám. Nepotřebuju vaší pomoc, pane Stylesi." pronesl, možná trochu arogantnějším hlasem, než měl původně v plánu. Nepotřeboval Harryho pomoc. Celý život v tom byl sám a sám to taky ukončí. Ani Theo a Troye mu nikdy nepomáhali. Nepotřeboval, aby mu do toho lezl učitel. Ještě by Louis nakonec skončil v pasťáku.

"Snažím se ti jenom pomoct, Lou. Také jsem zažil domácí násilí. Umřela mi matka a můj otec se stal opilcem. Ubližoval mi. Nechtěl jsem, aby o tom někdo věděl. Bál jsem se, že mě budou odsuzovat, ale nakonec to ze mě pár mých přátel dostalo a pomohli mi. Zbavili mě mého otce a skončil jsem u babičky. Do dneška jsem opravdu šťastný za to, že jsem se svěřil a nechal si pomoct, jelikož kdybych byl u svého otce déle, tak bych to nakonec nezvládl a spáchal sebevraždu. Měl jsem k tomu vážně blízko." odříkal Harry svůj příběh a smutně si povzdechl.

"To jste si právě teď vymyslel?" zeptal se modoočko drze. Přešel z tykání na vykání, protože teď tu neseděl Harry, ale Louisův učitel, který chtěl udělat něco proti jeho vůli. Učitel se nechápavě zamračil a opravdu se mu nelíbil Louisův přístup. Chtěl chlapci pomáhat, ale asi to bude muset udělat po zlém, což se mu sice příčilo, ale rozhodně v tom chlapce nenechá samotného. Kdo ví, jak moc mu doma ubližují?

"Proč bych si to vymýšlel?" Styles si povzdechl a promnul si unaveně spánky. "Nepotřebuji si něco takového vymýšlet." zavrčel a opřel se rukama o stůl. "Snažím se ti jenom pomoct, protože chápu jaké to je. Chápu jaké je to v tom být sám, ale ty nemáš ani snahu tu pomoc přijmout." zelenooký byl v konci. Už nevěděl jak přimět chlapce před sebou, aby spolupracoval, ale to nejspíš ani nepůjde.

"Nestojím o to, pane Stylesi. Respektujte to prosím." zavrčel Louis, protože mu tohle téma začalo být vážně nepříjemné. "Myslel jsem, že jste jiný učitel, ale vy jste jako všichni ostatní." a i když věděl, že je po škole, tak se Louis stejně postavil k odchodu. ""Doufal jsem, že jste jiný celkově." dodal tiše a došel ke dveřím. "Jestli mi opravdu chcete lézt do života, tak s vámi nechci mít nic společného." Louis otevřel dveře a byl na odchodu.

Ve stejnou chvíli ho, ale popadla velká ruka, zatáhla ho zpátky dovnitř a mladý chlapec byl přitisknut na dveře a tvrdě líbán. Harryho dlaně sjely dolu a chytily bruneta za zadek, za který ho vytáhl do své náruče. Louis si automaticky omotal nohy kolem učitelova pasu a ruce mu zabořil do vlasů. Jejich polibek byl drsný, ale to ani jednomu nevadilo. Učitel totiž nechtěl přijít o svého studenta, takže doufal, že ho tohle uklidní a budou si moct promluvit jako normální dospělý.

Odtáhli se od svých rtů a Harry se podíval do modrých očí chlapce ve své náruči. "Nedokážeš pochopit, že nechci, aby ti někdo ubližoval?" zašeptal Styles a znovu jemně políbil Louisovi rty.

"A ty nedokážeš pochopit, že tvojí pomoc nechci. Moji rodiče nejsou žádní surovci, ale ano. Občas mě jeden z nich praští, nebo mi nadávají, ale nemusí kvůli tomu hned někdo volat sociálku." Louis se slabě usmál a pohladil svého učitele po tváři. "Prostě to nech být, ano? Nemám v plánu spáchat sebevraždu, nebo se řezat. Všechno tohle se dá přežít." chlapcův úsměv byl nakažlivý, takže se nakonec usmál i Harry a přikývl. Následně se znovu přitiskl na rty svého studenta a začal boj o nadvládu.

Omlouvám se, že píšu takhle pomalu, ale je to pro mě dost těžké, jelikož už do tohoto příběhu, a ještě jednoho, nemám tolik nadšení jako dřív. Snažím se, protože to nechci odstranit, ale je to vážně těžké :( Budu se snažit dál, ale je možné, že nebudou části vycházet moc často :) snad to chápete :)

_LarryLS1_