Hard case || Larry ✔

~19~

Louis utíkal domu a snažil se nemyslet na to, že se před chvílí mohl konečně vyspat se svým učitelem, ale odmítl ho. Doběhl k domu, kde se podél zadní zdi svezl na zem a hlasitě se vydýchával. Byl z běhu vyčerpaný, pálil ho bok a jediné, co chtěl tak byla teplá sprcha, jídlo a spánek. Po několika minutách vyšplhal po okapu ke svému oknu a vlezl dovnitř. Tiše si oddechl, když uviděl, že je jeho pokoj prázdný, Steven už musel odejít. Louis rychle došel ke dveřím, které pro svůj vlastní klid zamkl.

Rozhlédl se po pokoji a zjistil, že mu něco nesedí. Dostal se k místu, kde měl schovaný skicák, aby zjistil, že už tam není. Louis začal panikařit, protože moc dobře věděl, že ho tam před tím dal. Spadl na kolena a snažil se nebrečet. Steven mu vzal skicák.

"Sakra, sakra, sakra!" zanadával a hodil se svojí pracovní židlí o zem. Jeho bratranec mohl ty kresby použít proti němu, ale Louis to teď nemohl řešit, protože celý barák spal a on si nemohl dovolit, že by někoho vzbudil. Měl by průšvih, kdyby někdo přišel na to, že byl pryč.

Po několika minutách si došel do sprchy, kde se trochu uklidnil a potom, bez večeře, zalezl do postele, kde za pár minut usnul.

***

Druhý den pospíchal Louis do školy, protože zaspal. K jeho smůle měl první hodinu angličtinu, kterou přímo nenáviděl. Neměl rád probírání historie autorů a knih, které napsali. Dostal se ke dveřím třídy a to pár minut po zvonění. Louis opravdu doufal, že mu učitel jeho zpoždění omluví. Nechtěl být po škole, nebo hůř, s poznámkou. Učitel angličtiny byl na tyhle věci hodně zasedlý. 

Brunet zaťukal na dveře a vešel. Pohled mu padl na krásného, zelenookého učitele, který stál u katedry s ledovou maskou na tváři. "Jdete pozdě, pane Tomlinsone." pronesl Styles ostře a Louis sklopil hlavu k zemi. Nechápal, co tu Harry dělá, protože tenhle předmět nevyučoval. Nejspíš suploval.

"Omlouvám se, ale zaspal jsem." Louisovi tváře zrudly, když mu došlo, že vlastně zaspal kvůli tady panu učiteli. 

Ke stejnému uvědomění došel i Harry, který se usmál a neměl daleko k smíchu. "Já zaspání neomlouvám." řekl klidným hlasem Styles a prohlédl si pořádně modrookého chlapce. "Budete po škole a promluvíme si o tom, proč tak dlouho ponocujete." rozhodl učitel a kývl Louisovi, aby se šel posadit. Louis chtěl něco namítnout, ale došlo mu, že odporovat u Harryho nemá smysl. 

Louis se posadil na volné místo za Thea a Troyeho, kteří se na něj s šibalským úsměvem dívali. Theo se na Louise otočil. "Kvůli čemu jsi tolik ponocoval, huh?" zasmál se Theo a Louis ho propálil pohledem.

"Pane Raeken, chcete být taky po škole?" ozval se třídou hrubý hlas a černovlasý se rychle od Louise otočil dopředu. Louis se tiše zasmál a podíval se na Stylese, kterému věnoval omluvný úsměv. Litoval toho, že jen tak utekl a nechal tam Harryho samotného. Za chvíli výklad pokračoval a Louis se ztratil ve svých myšlenkách.

Potřeboval dostat svůj skicák zpět, protože věděl, že ho Steven bude s ním vydírat a kdo ví, co po něm Steven bude chtít. "Pane Tomlinsone!" vykřikl Styles, který se Louise zrovna na něco ptal, ale brunet byl mimo. Louis rychle zahnal své myšlenky a vyjukaně se podíval do zelených, rozzuřených očí. "Klidně si nedávejte pozor, ale na moje otázky budete odpovídat, takže teď okamžitě odpovězte na to, na co jsem se vás ptal, nebo zavolám k vám domů a zjistím si, co jste včera večere dělal!" zakřičel Styles hlasitým hlasem a bouchl pěstí do stolu, až všichni nadskočili.

Brunet cítil slzy v očích, protože věděl, že Harrymu na otázku neodpoví, ale rozhodně si nemohl dovolit, aby jeho učitel volal k němu domů. "J-já.." vzlykl Louis a po tvářích mu začaly stékat malé slzy. Jestli Harry bude volat k němu domů, tak může rovnou počítat s tím, že skončí v nemocnici a to minimálně s otřesem mozku.

"Ano, pane Tomlinsone, opravdu se ptám vás. Vidíte tu ještě jiného Tomlinsona?!" zavrčel už klidnějším hlasem Styles. Brunet hlasitě vzlykl a rozhlédl se po třídě.

Všichni, krom Thea a Troyeho, na něj zírali opravdu nechápavě. Louis se hrozně styděl za svojí přehnanou reakci, ale nechtěl znovu do nemocnice kvůli takovéhle blbosti. Vyděšeně si vzal své věci a podíval se na vyjukaný obličej svého učitele. "Om-omlouvám se." špitl Louis a rozeběhl se pryč ze třídy.

Po tvářích mu tekla hromada slz, když zapadl na záchod a do kabinky, kde se svezl podél zdi na zem a hlasitě plakal. Tak moc se bál toho, co nastane až Styles zavolá k němu domů. Nejspíš ho otec zabije, ale tentokrát už doslova. Sice kvůli kravině, ale Louis už to měl teď u otce dost na hraně.

Doufám, že se vám kapitola :) Zasloužím si nějaké komentářky? Když už byly ty Vánoce :D

btw. Můžete se klidně pochlubit s tím, co jste dostali :D

_LarryLS1_