Avengers- Bella

17. Můžeš mi říkat Bell, hlavně ne Belliso!

1202 slov :))

„Bojíš se?" zeptala se mě Nat když jsme procházeli temným parkem k místu, kde se měli setkat ty takzvaně nebezpeční.

„Ani ne" pokrčila jsem rameny a přidala do kroku. Lhala jsem. Bála jsem se a to dost. Sice jsem se nebála té mise, ale spíš toho parku. Svítilo sice denní světlo, ale mezi stromy procházeli jen malé paprsky.

Došli jsme až na místo a já zahlédla menší podezřelou skupinku asi tak pěti nebo šesti lidí.

„Támhle jsou" zašeptala jsem směrem k Nat. Pokud jí smysly fungovaly na jedničku museli zaregistrovat moje silné obavy. Jediné imaginární plus tohohle okamžiku byla moje myšlenka o tom že nás Fury nenechal jít samotné a někde ze stromů nás pozoruje třeba Black Widow.

„Dobře, uklidni se a nech to na mě" řekla sebevědomě Nat. Věří si a to je dobře.

Došli jsme až ke skupince. Když jsme se přiblížili všichni se na nás otočili. Všech šest, šest mužů. Pokud dojde na souboj máme velikou nevýhodu. Najednou jsem zahlédla povědomou tvář. Co tady sakra dělá Henry?

Když už jsme u nich byli jen na pár metrů vyndal jeden z nich z kapsy nůž. Bleskově jsem zvedla ruce nad hlavu.

„V pohodě, nejdem vás zabít. Jdeme vám pomoci" řekla jsem jedinou možnoukravinu která mě v danou chvíli napadla.

„Jste od S.H.I.E.L.D.u" řekl Henry tvrdě.

„To jsme si mysleli i my o tobě" ušklíbla se Nat. „A ty to radši schovej než si ublížíš" řekla posměšně tomu chlápkovi před náma.

„Co tu chcete?" řekl další z nich. Vysoký blonďák se svítícíma zelenýma očima. Nelíbil se mi.

„Jdeme si přebrat dokumenty, které patří Hydře. Jsou naše, měli byste nám je dát, než se dostanou do nesprávných rukou. Tím myslím do S.H.I.E.L.Du" odpověděla jim Nat a ukázala na Henryho.

„Tyhle dokumenty ale chobotnici nepatří" zasmál se Henry.

„Právě proto jsme tu" ušklíbla jsem se. „Jdeme o tom s vámi vyjednávat, Hydra chce spolupráci" pronesla jsem to tím nejpyšnějším hlasem abych dokázala že jsme hrdé členky Hydry. Také jsem si všimla že jeden z těch týpků má na pravém rameni své mikiny vyšitou bílou růži a pod ní nápis DARK.

„Stejně vám ty informace nedáme, nepatří vám" řekl ten samý blondýn a podal jinému nějakou složku. Nat nezaváhala, skočila po něm a to už jsme s dokumenty běželi pryč od skupinky. Ti se samozřejmě rozběhli za námi.

„Takhle to nepůjde" zařvala na mě Nat abych ji slyšela. „Musíme se rozdělit" jen jsem přikývla a běžela levou stanou parku pryč.

„Buď opatrná" ozvalo se mi ve sluchátku.

„To ty taky" odpověděla jsem Natálii s úsměvem a běžela dál. Měla jsem velký náskok. Tedy až do té doby kdy z jedné uličky vyšel nějaký kluk. Srazili jsme se a já dopadla tvrdě na chodník. Místo toho aby se mi omluvil jen odběhl zpátky do uličky. Taky dobrák. Chtěla jsem se zvednout, ale nešlo to.

„Auu" zaúpěla jsem a chytla se za kotník. V tu chvíli mi došlo že jsem v prdeli a to definitivně.

Po chvíli přiběhli i ti před kterými jsem utíkala. Včetně Henryho. Jak jsem zpozorovala taky se rozdělili. Byli už jen pár metrů ode mě. Pět metrů. Čtyři. Tři. Dva. A jsou tady.