Avengers- Bella

14. Malý hořící kámoš

1512 slov

Steve:

Vzali jsme Bellu na ošetřovnu. Když jsme procházeli všemi těmi chodbami přemýšlel jsem. Jestli je Loki dokáže takhle zmanipulovat pokaždé, kdy se mu zachce, nemáme jedinou šanci. Je tu jen malá naděje že bychom mohli zvítězit, ale ta brzy odpadne. Co když se nám nepodaří svět zachránit? Miluju práci superhrdiny to ano. Ty šťastné obličeje lidí, dětí, prostě těch, které jste zachránili jsou pozitivum této práce. Bohužel naopak je tu to, když se vám něco nepodaří. Celý svět závisí jen na vašich činech a vy si nemůžete dovolit ani jedinou chybičku, protože jedna taková malá chyba dokáže hodně zavinit.

Přišli jsme na ošetřovnu a já položil Bellu na lehátko. Praštila se do hlavy a podle doktora bude ještě tak pár hodin „spát". I v tom spánku se usmívala. Je to má jediná rodina a já nemůžu selhat. Nejde to a to kvůli ní. Je tak podobná své matce. Všichni jsme u ní stáli a jen ji tak mlčky pozorovali, tedy až na Clinta. Ten jen nehybně seděl před ošetřovnou a nepřerušovaným pohledem hleděl do zdi. Musel sem za ním jít.

„Jsi v pohodě?" zeptal jsem se ho a tím ho vyrušil z očumování protější zdi.

„Nevím" zašeptal a sklopil pohled. Vinil se za to, že co se stalo. A to neprávem.

„Clinte ty za to nemůžeš" řekl jsem mu aby se uklidnil, ale to nepomohlo. Zvedl hlavu a upřeně se na mě podíval.

„Kdybych ten míč nehodil tak tvrdě.." „Tak už by tu Isabella nebyla" skočil jsem mu do řeči když to dělám velmi nerad. „Zachránil si je obě Clinte. Nemáš se za co vinit"

„Jseš si tím tak jistý?" díval se přes průhledné sklo do ošetřovny.

„Naprosto" poplácal jsem ho po rameni, zvedl se a odešel zpátky k ostatních.

„Jak je na tom?" zeptala se mě starostlivě Natasha, která z Clinta nespustila oči.

„Moc dobře ne, viní se za to" pokrčil jsem rameny a sledoval jak Natasha vyšla z místnosti za Clintem a hned na to s ním někam odešla.

„Možná by jsme ji měli přenést do jejího pokoje" ozvala se Natálie. „Bude to pro ni lepší prostředí až se probudí". Kývl jsem na souhlas a odnesl Bell do jejího pokoje.

Nějak jsme se nemohli dohodnou, kdo Bellu bude hlídat. Tony s Pietrem mě suveréně překřičeli, takže hlídám až jako třetí. Zatím jsem šel za Brucem, myslel jsem si že totiž pokročil s výzkumem ohledně Belliných a Nataliných schopnostech. Bohužel jsem se mýlil.

Bella:

Probudila jsem se s otřesnou bolestí hlavy. Byla jsem ve svém pokoji ve Stark Toweru. Chtěla jsem se zvednout ale nešlo to. V ten moment jsem si všimla přístroje, který ležel na stolku hned vedle mé postele. Vedlo z něj několik hadiček. Nečekaně končili ve mně. Mírně jsem sebou škubla a jedním pohybem jsem ze sebe všechny hadičky sundala. Teprve teď jsem si všimla že na malém křesle na druhé straně mé postele klidně oddechuje Pietro. Vidím ho tu zatím jen podruhé.

„Ehm, co tu děláš?" zeptala jsem se ho a tím ho i vzbudila. Asi to nečekal a trochu sebou škubl. Promnul si oči a usmál se.

„Hlídám tě" mrkl na mě a odešel ke dveřím. „Nečekali jsme že se vzbudíš tak brzo" řekl mi než stačil vyjít z místnosti. Po chvíli přiběhli Avengers s Nat a Ann a seskupili se okolo mě s dotazama jak se cítím, jestli je mi fajn a jestli si něco pomatuju.

„Tak abych to řekla nějak rychle. Je mi fajn, jenom mě trochu bolí hlava, ale to není nic vážného." Mávla jsem nad tím rukou jakoby nic. „A, pomatuju si jenom to, že jsem vytvořila silové pole. No nebylo to skvělí?!" zajásala jsem když jsem si na to vzpomněla. „Myslím, že bychom měli takhle trénovat častěji" navrhla jsem svůj dokonalý plán a čekala na jejich odpovědi.