Avengers- Bella

15. Večírek?

1325 slov :))

Uběhl měsíc od toho co se mi začali projevovat schopnosti a já se strašně zlepšila. Už dokážu vlastní vůli vyvolat oheň, vodu, vítr i silové pole. Jenom z živlem země mám ještě trochu problém. Nat už ty svoje taky ovládá. Pak je tu ještě novinka, že kamkoliv Nat nebo já jdeme, ta druhá o nás ví. Na to jsme přišli, když bylo pár Avengers na jedné misi a my zůstali ve Stark Toweru s Pietrem, Clintem a Tonym, kteří se opili a hned na to jsme hráli na schovku, kde mě Nat okamžitě našla, i když jsem měla vymyšlenou skvělou schovku ve skříni. Říkáte že je to pro malé děti? Pff! Ne! Zkuste hledat nalitého Iron Mana po celém Stark Toweru. A vlastně si s Nat dokážem povídat jenom pomocí myšlenek.

Taky se mi párkrát stalo, že se mi spletly schopnosti a místo toho abych oživila uschlé kytky jsem je spálila na popel. Potom taky Thor omylem schodil svíčku na koberec, kterej v okamžiku hořel. Podle Tonyho jsem ten koberec měla uhasit, ale já jsem omylem mým mini tornádem vítr rozfoukala a odnesly to závěsy.

S Nat byly taky takové malé problémy. Třeba jednou jsme zkoušeli v obýváku házet s talířema a Nat je měla všechny zmrazit. Bohužel jsme s Ann házeli moc prudce a Nat jeden z talířů nasměrovala na Tonyho vlastně vyrobenou televizi. Vzpomínám si jak zrudnul vzteky a začal na nás řvát. Bylo to celkem k smíchu, ale pak jsme se s Nat nesměli týden vídat. Byl to super měsíc. A dokonce jsem poznala i Pepper, Nataliinu matku.

Teď sedíme v obýváku a sledujeme jak se Pietro s Tonym hádají u xboxové hry. Nevím přesně kvůli čemu se hádají, ale to je vlastně celkem jedno.

„Vždyť podvádíš" obvinil Tonyho Quicksilver a ukázal na něj prstem.

„To není podvádění a jestli si myslíš že jo, tak tě dneska neberu sebou na večírek" založil si Tony ruce v bok my všichni jsme začali poslouchat.

„Na jaký večírek?" zeptal se Steven.

„Dneska jdem. Já jsem vám to neřekl?" nadzvedl Tony obočí a začal přemýšlet.

„Nezmínil ses" ušklíbla se Natálie. „Co je to vůbec za večírek? Něco formálního, nebo jenom obyčejná párty? Něco jako pořádáš ty?"

„Já vlastně ani nevím, už jsem to zapoměl" usmál se Tony nevině a odešel si do kuchyně kde si vzal sklenku jak jinak než nějakého tvrdého alkoholu. „A navíc já nepořádám obyčejné párty. Na moje párty totiž nikdo nezapomíná a všichni si o nich aspoň týden povídají" tvářil se pyšně a tím si zvyšoval to svoje ego.

„Třeba o tý minulý že? Jak si pozvracel tu modelku a psalo se o tobě v novinách?" rýpla si Natasha a všichni se Tonymu začali smát.

„Takhle to nebylo" zasyčel a hodil po Natashe jeden z jeho vražedných pohledů. „A zapomněl jsem vám říct, že ta párty začíná za hodinu. Takže za 45minut budete všichni dole v oblekách a šatech. Jestli někdo nedorazí, jedem bez něho" řekl povýšeně a nasupeně odkráčel pryč.

Všichni se šli připravit a já začala pomalu vyšilovat. Nemám tu žádné šaty, vhodné pro takový večírek. Na ty Tonyho párty jste si mohli vzít vlastně cokoliv jste chtěli, protože tady to nikdo neřešil. Často lidé odcházeli nazí, dokud jim někdo neřekl že tohle není nudapláž.

Rozeběhla jsem se k pokoji ve kterém byla moje poslední naděje. Třikrát jsem zabušila na dveře, ve kterých se ukázala Nat.

„Potřebuješ něco?" zeptala se mile, i když věděla proč jsem tady.

„Nemám šaty" pokrčila jsem rameny a ona mi jen hlavou pokývla ať jdu dál. Sama už na sobě měla krásné zlaté šaty a vlasy měla jen rozpuštěné.