Avengers- Bella

4. Co se děje?

Okolo 845 slov :)

Pan Stark s Natálií vešli dovnitř a rozhlíželi se. Pobídla jsem je aby šli dál do obýváku, kde seděl Steve. Jen jsme se na sebe s Nat usmáli.

"Ahoj Tony', pozdravil ho Steve. Jen jsem vykulila oči. Jak je možné že se znají?!

"Nazdar Starouši, na tuhle přezdívku jsem ani po těch letech nezapomněl." Oba se na sebe usmáli a já na ně pořád zírala s nechápavým pohledem.

"Tak počkat?! Jak jako starouši? A jak se vy dva vůbec znáte?" Vypustila jsem ze sebe a koukala na ně jako na video Pink Fluffy Unicorns na které jsem se mimochodem koukala včera večer. V mysli mi začal skákat ten obrovský jednorožec, pokud to teda jednorožec je. V mysli s jednorožcem jsem pohupovala ze strany na stranu a potichu, když slyšitelně jsem si pobrukovala tu melodii. Musela jsem vypadat jako totální retard. Z mého výstupu mě vyved smích obou Starkových. Steve jenom zakroutil hlavou a já se na ně nevinně usmála.

"Tak řeknete mi to?" zeptala jsem se. Táta už mi chtěl odpovědět, ale Stark ho předběhl. Jen jsem se nad tím v mysli usmála.

"No, toho starouše ti nejspíš vysvětlí tady Steve, ale na druhou otázku ti mile rád odpovím. Ano, ano známe se," řekl Stark a usmál se.

"Je tu ale jedna věc, na kterou se musím zeptat já vás." Steve se na něj podíval nechápavým výrazem.

"Ehm, myslím Natálii a ehm no", nemohl si vybavit na mé jméno. "Isabella", odpověděla jsem a podívala jsem se na Nat. Ta se na mě podívala omluvný pohledem. Jen jsem se na usmála a ona mi úsměv opětovala.

"Jo jasně, omlouvám se. Myslel jsem Natálii a Bellu. Potřeboval bych podrobně vysvětlit to co se vám stalo, když jste se poprvé potkali ve škole. Myslím to, když jste si asi podali ruce?" Zeptal se a sjel pohledem po Nat. Ta jen nepatrně kývla. Srdce se mi v tu chvíli rozbušilo. O tom setkání s Nat a tím podivným pocitem když jsme si podali ruce jsem Stevovi ještě neřekla.

"Děje se něco?", zeptal se Steve s malou obavou v tváři.

"Jo tys mu to ještě neřekla!" rozesmál se Stark.

"Cos mi ještě neřekla?" zeptal se znovu Steve a založil si ruce na prsou. Sjela jsem ho jen omluvným pohledem a on se na mě přísně podíval.

"No tak dobře", začala jsem. "Když jsem Nat poprvé viděla, zdálo se mi že ji znám. Ten pocit když jsme si podali ruce, bylo to jako by mi rukou projíždělo miliony slabých elektrických výbojů. Všechno kolem nám jakoby se zastavilo." To vše jsem řekla tak rychle a na jeden nádech. Všichni mně zaujatě sledovali i po té co jsem všechno dořekla. Trapné ticho prolomil Tony svou ironickou poznámkou.

"Nechceš ji přihlásit do divadla, nebo do dramaťáku?" Jen jsem se usmála a hodila po něm můj vražedný pohled.

"Díváš se na mě jako bys mě chtěla zabít.

" Dobrej postřeh", odvětila jsem. Poté jsem sjela pohledem na Steva, který měl sklopenou hlavu. Bylo mi špatně z toho že jsem mu nic neřekla, měla jsem mu to říct. Ale ne! Neměla. Byl by ještě více ustaraný. Ale měla jsi mu to říct, hrálo si se mnou svědomí. Ne dost, řekla jsem si v duchu a zakroutila hlavou.

"Omlouvám se, že jsem ti to neřekla. Byl si úplně bez nálady, nechtěla jsem ti přidělávat další starosti." Steve pomalu zvedl hlavu, vůbec jsem si ale nevšimla že se natahuje pro polštář. Po chvíli ho po mně strašnou silou hodil. Polštář mě trefil přímo do obličeje. Stark s Nat na nás koukali s otevřenou pusou. Vypadali jako by viděli toho úplně pitomýho jednorožce, o kterým se mi teď zdá a pořád na něj myslím. Vzala jsem polštář a hodila ho zpátky na Steva. Myslela jsem že to mým hodem skončí ale asi jsem se mýlila. Stevově hodu jsem se bezproblémově vyhnula. Polštář bohužel narazil do jedné z poliček za mnou. Spadla z ní obrovská váza s květinami. Chtěla jsem ji chytit tak jsem natáhla ruce a čekala až váza dopadne do mých rukou.

Nespadla. To co se stalo jsem si nedokázala vysvětlit. Váza zůstala trčet ve vzduchu jako zmražená. Otočila jsem se na ty tři. Jejich výrazy byly podobné tomu mému. Bála jsem se, co to bylo. Až potom jsem si všimla Natálie, která stála s rukama nataženýma k váze. Nechápavě jsem se na ní podívala. Pak jsem sjela pohledem na Starka a nakonec na Steva. Nat se celá třásla a podívala se na své ruce.

"Cc co to bylo?" Zeptala se roztřeseným hlasem.

"To jsem udělala já?" zeptala se znovu. Podlomila se jí kolena, ale Stark ji chytil a zabránil ji tak pádu. Objal ji a podíval se ustaraným pohledem na Steva.

"Musíme jim to říct, než se to začne zhoršovat!" Steve jen kývl na souhlas.

"Zavolám Furymu a zítra pojedeme do Stark Toweru. Tam se jim vše vysvětlí," dodal Stark. Přemýšlela jsem o tom co se stalo. Taky jsem se třásla, dívala jsem se na Nat. Byla v Tonyho objetí a za tu chvíli celá zbledla.

"Bell, jdi si sbalit, musíme na pár dní odjet", řekl naléhavě Steve. Poslechla jsem a vydala se do pokoje.