Avengers- Bella

1. První den v hororu

Ahoj :) tohle je můj nový příběh. Ano, jak zajímavý úvod. chtěla bych jen říct, že je to moje první kniha a se psaním nemám žádné zkušenosti. Ještě bych chtěla upozornit na to, že prvních několik(zatím nevim kolik) kapitol :D bude takových jakože možná nudnejch a o ničem, ale chci to postupně nějak rozepsat. :) tak zatím přeju příjemné čtení :D

Asi 507slov :)

"Bello! Hej Bell" vstávej už! to bylo to první co jsem ráno slyšela.
"Ne!!' zašeptala jsem a ještě více jsem si k sobě přitáhla peřinu.

"Snad nechceš hned první den přijít pozdě?!" ozval se znovu ten v tu chvíli hoodně otravný hlas.
"Ani by mi to nevadilo, dneska nikam nejdu a tak brzo vstávat nebudu!" odsekla jsem a dala peřinu přes hlavu.
"Isabello Rogersová!" ozval se znovu hlas už s trochu přísnějším tónem a to mě donutilo si aspoň sednout. Svýma rozespalýma očima jsem mžourala po pokoji a pohledem jsem skončila na postavě stojící nade mnou.

"Dobré ráno!" řekla jsem s nevinným pohledem a s milým úsměvem na tváři a sledovala osobu jak vychází z mého pokoje.
"Co je na dnešku tak důležitého že mě pane musíte budit takhle brzo ráno?" řekla jsem s ironickým tónem a pomalu vstala. Steve se otočil s celkem naštvaným pohledem, tak jsem se rozběhla a zavřela mu dveře před nosem. Na žádný ranní proslov dnes nemám náladu. S širokým úsměvem na tváři jsem otočila a šla směrem ke koupelně.

Moc dlouho mi to netrvalo, jelikož si žádnou práci s make-upem nedělám a své tmavě hnědé vlasy jsem si jen rozčesala a sepla do vysokého culíku. Když jsem vyšla z koupelny, přišlo to nejtežší.. Co si mám v první den školy vzít na sebe?! Otevřela jsem skříň a do oka mi padla obyčejná džínová košile. Dnešek je jako každý jiný den, pomyslela jsem si a vytáhla ještě černé tílko a černé legíny, tak proč bych se měla nějak oblékat? S touto myšlenkou jsem se odebrala dolů do kuchyně a začala i trochu přemýšlet jaký bude PRVNÍ DEN V TOM HORORU?!

Když sem šla obývákem seděl na pohovce Steve a díval se na mě pohledem jako by mi chtěl jednu vrazit, ale zároveň se i celkem usmíval. Úsměv jsem mu opětovala a vydala se rovnou k lednici. Vytáhla jsem mléko a z vedlejší skříňky i cornfleaky, sedla jsem si do jídelny ke stolu a začala jsem snídat.

Po chvíli ke mně přišel Steve (je to sice můj táta, ale v mysli mu říkám Steve :D ), a v klidu se mě zeptal, "Tak co jak se těšíš?" řekl to celkem s úšklebkem na tváři a já se na něj podívala pohledem ala DĚLÁŠSIZEMĚSRANDU a ironicky jsem odpověděla, Je to nejlepší den v mém životě na který jsem se celé prázdniny těšila!! Pousmál se a zvedl se ze židle a podíval se na hodinky,
"Myslím že bys už měla jít nebo přijdeš opravdu pozdě." Kývla jsem na znamení souhlasu a vydala se ke dveřím.
"Tak se měj hezky", slyšela jsem za sebou Steva a hodila jsem po něm vražedný pohled.
"Doufám že pro tebe hned první den nebudu muset jezdit", řekl než jsem ještě stačila vzít za kliku.
"Fajn, jestli to dneska přežiju, uspořádáme tak velkou párty že na ni budeme vzpomínat, já ve velmi dobrém a ty v.." zasekla jsem se.. "méně dobrém", dodala jsem ještě. Táta se jen pousmál a já konečně vylezla z domu a "pospíchala" směrem ke škole.

Ahoj :) Toto je moje první knížka a proto nečekám nějaké dobré ohlasy :P . Moc se omlouvám za chyby. :)