Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

PROLOG

Hermiona si po skončení války šla samozřejmě dodělat poslední ročník, aby mohla začít pracovat na ministerstvu, jak si přála.

Na venek působila šťastně a vesele jako dříve, avšak zevnitř ji stále něco sžíralo. Její vztah s Ronem, který překvapivě stále trval, si myslela, že pro ni byl to nejcennější a nejdůležitější co měla. Ani ve snu by si nedokázala představit, že by Rona neměla. Nedokázala si představit život bez něj po jejím boku.

Bohužel, ne jednou jí v poslední době na mysl přišla myšlenka, že by toužila po něčem víc. Po něčem, po čem toužila od svého dětství. Vždy byla přesvědčena že je to něco, co jí může dát jen Ron. Bylo to něco, co by ji udělalo kompletní.

Budoucnost. Svatbu. A děti?

Pokud jsou spolu přeci tak dlouho a tolik šťastní, proč ji již nepožádal o ruku? Dříve o tom spolu tolikrát mluvili a Ron nikdy nevypadal, že je to něco, co by nechtěl, nebo něco co by mu vadilo. Ale... zatím vše vypadalo tak, že ani ty děti s ní mít nechce. Když se na toto téma poslední dobou párkrát snažila navést konverzaci, Ron se to vždy snažil poměrně rychle zamluvit. Copak si vše rozmyslel?

Mrzelo ji to. Svatba a děti pro ni byly důležité a poměrně zásadní věci, které od života chtěla, a pokud jí něco takového ani Ron nechtěl dát, pak oba ztráceli svůj čas. A tím víc ji to mrzelo, když si vzpomněla že třeba takový Harry s Ginny jsou svoji už dobré tři roky.

Vždy se těšila až bude paní Weaslyovou, až bude nosit příjemní muže, kterého miluje. Ale poslední dobou, kdy se ji Ron na podobná témata snažil odbýt čím dál více, jí začal sžírat vědomí ten tichý hlásek, našeptávajíc, že něco není v pořádku.

oooOOOooo

Bylo krásné slunečné dopoledne, tedy den, kdy Ron Hermioně slíbil, že si někam zajdou a udělají si příjemný, společně strávený den. V plánu měli nějaký ten oběd v mudlovské restauraci, pak procházku po parku a třeba se zastavit i do nějakého zábavního parku, kam Hermiona jako malá tak strašně moc ráda chodila. A později třeba i nějakou tu romantickou večeři... No prostě krásný plán na krásný den.

Jako každé ráno, kdy měla Hermiona volno, si udělala ovocný čaj, sedla si do křesla ke krbu a začetla se do Denního Věštce. Ve čtení ji však po chvíli vyrušilo klepání na okno. Když se otočila za zvukem, spatřila sovu pana ministra. Rychlým krokem šla okno otevřít a sovu vpustit dovnitř, přičemž ji ovanul silný ledový vítr a mráz ji štípl do tváří. Sově dala nějaký pamlsek a ta jí na oplátku předala onen dopis, který držela. Než se však nadála, sova tiše zamávala křídly a byla pryč – nečekala tedy na odpověď. Hermiona okno rychle zavřela, a s dopisem se šla opět posadit do křesla.

Zástupkyně Pana Ministra
- Hermiona Grangerová

Omlouváme se, že vás rušíme v takové krásné sobotní dopoledne, ale je to velmi naléhavé. Jistě si vzpomínáte na soud pana Luciuse Malfoye, kdy jste se zastala na zmírnění jeho trestu. Ten by měl končit právě dnešním dnem. Potřebujeme s vámi tedy okolo pana Malfoye projednat jisté záležitosti.
Prosím dostavte se na zasedání v 13:00.
Místo zasedání- 3. patro, místnost č. 7

S pozdravem
Ministr Kingsley Pastorek

Její výraz se dočista změnil z natěšeného na otrávený a naštvaný. To mi musí kazit zrovna tenhle den? „To není možný!" Postěžovala si vztekle Hermiona a naštvaně hodila dopis na konferenční stolek vedle křesla. „Co se děje Hermi?" zeptal se ospalým hlasem Ron, který právě vstal. „Ach jo, Rone, představ si to, že oni mě dneska pozvali na ministerstvo! Úplně nám tím zkazily naše plány." Dořekla stále naštvaná Hermiona, avšak už tišším hlasem. „Ale no ták, nic si z toho nedělej. Tak ty plány prostě přesuneme na jindy, až budeš moc," snažil se ji utěšit Ron. A obejmul nešťastnou Hermionu zezadu kolem pasu. „Jenže když ty máš strašně málo času, vidíme se akorát ráno a ty jsi v práci až do večera. A protože pracuješ na úplně jiným oddělení tak se ani nepotkáváme v práci. A navíc tě často o víkendu posílají na ty mise.... to je těžký něco naplánovat." vzlykla Hermiona, které se hrnuly slzy do očí. „Neboj, nějak to zvládneme. Uvidíš, že to pak bude dobrý." stále ji konejšil Ron, avšak se zdálo, že to vůbec nepomáhá, protože se Herm naprosto rozvzlykala.

Chvíli po dvanácté hodně se Hermiona, ač nerada začala chystat na odchod. Našla si černou jednoduchou sukni po kolena, volnější sytě červenou halenku s volánkovými rukávky a přes to černé sáčko ladící k sukni. Jako doplněk si hodila přes rameno červenou kabelku a mohla vyrazit. Než odešla, šla se rozloučit s Ronem a dát mu pusu na rozloučenou. Pak došla před jejich společný domek, odkud se zprvu chtěla přemístit, ale protože měla ještě spoustu času a počasí bylo krásné, rozhodla se jít pěšky.

Předbudovu ministerstva dorazila za deset jedna, tedy úplně akorát. Když vešladovnitř, čekal ji menší šok. Netušila totiž, že i v sobotu je na ministerstvutakový frmol, zmatek, a hlavně spousta lidí. Cesta prosmýkáním mezi lidmi jivšak zabrala více času, než chtěla, a tak jí bylo jasné, že přeci jen přijdepozdě.