Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

I'm sorry

Když jsem se ráno vzbudila, neskutečně mě bolela hlava. Pulzující bolest, jenž projížděla celým mým tělem ne a ne přestat. Díky Merlinovi jsem si však vzpomněla na lektvar, který jsem si s sebou předtím zabalila a netrvalo tedy dlouho a hlava mě po požití světle zelené, průhledné tekutiny bolet přestala. Příšerný pocit viny však snad ještě zesiloval. Opravdu jsem se cítila strašně. A tak nějak jsem naznala, že by bylo opravdu vhodné se Dracovi omluvit. Na to jsem se však ještě potřebovala psychicky připravit. Ono se totiž snadno řekne, ale hůře udělá.

Když jsem již upravená vešla do jídelny na snídani, u stolu seděl pouze Lucius, jenž popíjel kávu a přitom si četl nějaký kouzelnický magazín. „Dobré ráno." Pokývl mi Lucius na pozdrav, jenž jsem mu následně oplatila. „Dobré." Jakmile jsem usedla, objevila se vedle mě skřítka a položila mi tác se snídaní na stůl. Byly to velmi výtečně vzhlížející, do zlatova propečené tousty s burákovým máslem. Moc dlouho jsem se nerozmýšlela a s chutí se do nich pustila. Jakmile jsem dojedla a můj pohled se upřel na hodiny, uvědomila jsem si, že tu Draco měl již dávno být. Při myšlence na něj mě u srdce bodl osten viny. „Um – Draco s námi dnes nesnídá?" optala jsem se Luciuse, který byl stále začtený do magazínu. „Dnes brzy ráno odjel kvůli obchodním záležitostem." Odpověděl mi Malfoy starší nikterak zaujatě a dál se věnoval čtení. „Aha...A nevíte náhodou, kdy se asi tak vrátí?" vzápětí, co jsem tuto otázku vyslovila, bych si nejradši jednu vrazila. Byla to poněkud nepatřičná otázka. A Lucius to samozřejmě zaregistroval, odtrhl svůj pohled od čtiva a věnoval mi zvláště pronikavý pohled zračící směsici překvapení, nevěřícnosti a zvědavosti. Tyto pocity se však v jeho očích odrazili jen na setinu sekundy, neb hned poté nasadil obvyklý malfoyovský nicneříkající výraz. „To netuším, nicméně obvykle se vrací něco málo po poledni." Odpověděl nakonec a s poněkud podezíravým pohledem si mne znovu prohlédl. Trochu jsem se zachvěla, ačkoli jsem se snažila na sobě nedát nic znát a začala se pomalu zvedat na odchod. Ve dveřích mě však opět zarazil Malfoyův hlas. „Slečno Grangerová?" počkal, až se na něj otočím a pokračoval. „Dnes si potřebuji zajít nechat ušít nový hábit a koupit ještě pár drobností. Nebude vám doufám vadit mne doprovázet?" Optal se ze slušnosti, ačkoli bylo jasné, že s ním jít musím – očividně plánoval být pryč déle, než by naše spojení uneslo. Přikývla jsem. „Budu vás tedy očekávat v dolní předsíni za pětačtyřicet minut." Dodal a vrátil se ke svojí předchozí činnosti, poté co jsem s tichým „Dobře" opustila místnost.

Přesně za tři čtvrtě hodiny, jak Lucius Malfoy řekl, stála Hermiona upravená a převlečená v předsíni. A protože pán domu ještě nedorazil, měla chvíli na to, aby se mohla prohlédnout v zrcadle a zhodnotit tak svůj vzhled. Vlasy měla stažené do drdolu pinetkami a byla lehce namalovaná, tedy, měla upravené obočí, řasy a použila i trochu linky, ne však moc výrazně. S výběrem oblečení však trochu váhala, nebyla si přesně jistá, jak moc nóbl místa má Malfoy v plánu navštívit, každopádně mohla říci, že natolik, nakolik by se tam její normální outfit nehodil. Nakonec si tedy vzala černou sukni sahající jí po lýtka se širokým pasem doplněnou světle modrou lehoučkou halenkou s tříčtvrtečními rukávy. Její výstřih samozřejmě zdobil dráček se zelenými smaragdy, takže pokud si jej Lucius Malfoy doteď nevšiml, měl aktuálně velkou příležitost.

Právě vprostřed jejích úvah o tom roztomilém dárku, do místnosti vstoupil Lucius. Když si prohlédla jeho výběr outfitu, byla velmi vděčná za to, že se opravdu rozhodla si vzít něco vkusnějšího, ačkoli si stejně připadla, že to není dostatečné. Protože pohled na Malfoye staršího působil přesně tak jak on sám chtěl. Aristokraticky a noblesně. Radši ani nechtěla vědět, kolik onen oblek stál. Obávala se, že by to klidně mohla být její tříměsíční výplata.