Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

Intermezzo

Další den, další kapitola, dnes však trošku kratší, proto můžete další očekávat již zítra. Též bych chtěla všem poděkovat za jakoukoli zpětnou vazbu, moc si jí vážím. <3
Enjoy~

Your I. Lagardère

Hermiona seděla v knihovně na zemi a pročítala si nějakou knížku. Nebo alespoň vypadala že si ji pročítá. Ve skutečnosti byla, snad jako poslední dobou pořád, utopená ve svých myšlenkách. Už to bylo pár dní od doby, kdy byla s Dracem v divadle. Toho večera, když se každý rozešli do svých vlastních pokojů, aniž by o tom věděli, přemýšleli o tom samém. Uvědomovali si zcela přesně to, co se ten večer málem stalo. Každý si ale vyčítal něco trošku jiného. Hermiona si vyčítala, že ke svému školním nepříteli, začala možná něco málo pociťovat tak krátce po tom, co se rozešla se svým dlouholetým partnerem. Zatímco Draco si vyčítal, že vůbec něco takového, jako políbit Hermionu plánoval učinit přes to, že věděl, že je krátce po rozchodu. Nechtěl si nic nalhávat, ale v ten moment, kdy ji málem políbil měl pocit, že ona ho málem políbila též...

Od toho večera se však už příliš nepotkávali. Draco teď poslední dobou zařizoval spoustu věcí okolo majetku a různého sponzorství a byl tedy velmi často pryč, míjeli se tedy víceméně pouze občas na chodbách. Naopak Hermiona teď většinu svého času trávila v přítomnosti Luciuse Malfoye v knihovně anebo v jeho kanceláři, kde právě Lucius pracoval.

Hermiona měla tedy spoustu času na přemýšlení. Spoustu.

Všechno bylo tolik komplikované. Cítila tolik emocí, že to snad ani nelze popsat, cítila vůči Malfoyům vděčnost, že ji tak velkoryse nechali bydlet u nich. (Ne že by měly samozřejmě příliš na výběr.) Ale chovali se k ní velmi hezky a ona jim za to byla velmi vděčná. Zároveň měla spoustu času znovu vzpomínat a přemýšlet o tom co se stalo mezi ní a Ronem. Už to byl nějaký ten pátek, a tak nějak se s tím už začala pomalu srovnávat. Občas se jí opět trošku přitížilo, ale díky Merlinovi, už se to stávalo čím dál tím méně. Začala v tom hledat pozitiva, říkala si, že když už nic, tak je fajn že se to stalo předtím, než by se stali třeba manžely anebo spolu již měli děti. Takto na něj tedy mohla snáz zapomenout asi snáz jej dostat ze svého života. Ne že by to bylo tak jednoduché.

Co se týče jejích přátel Harryho a Ginny, od jejich poslední návštěvy se s nimi vlastně neviděla. Ani si nebyla jistá, jestli o jejich rozchodu už vědí od Rona.

Nezazlívala jim to, uvědomovala si, že mají teď spoustu práce. Vždy když se blížil konec roku, byl na ministerstvu vždy velký frmol, aby se vše stihlo dokončit zaevidovat a odevzdat. zároveň si uvědomovala že Ginny toho sama musí mít jistě po krk. Nejen že má malého syna, ale i s postupným těhotenstvím pro ni musí být vše pomalu náročnější a únavnější.

Na druhou stranu, něco jí říkalo, že je její dva nejbližší přátelé o jejím rozchodu zatím nic neví. Přece, kdyby to věděli, jistě by ji již přišli navštívit, nebo by se jí nějak pokusily kontaktovat? V tu chvíli ji ale napadlo, co když jim Ronald řekl třeba nějakou trošku upravenou realitu a Harry s Ginny jí teď ani vidět nechtějí?

Hermiona rychle zaklepala hlavou. Jakmile nad něčím déle přemýšlela – dostala se pak do fáze, kdy si začala namlouvat věci, které se pravděpodobně ani nestaly a akorát ji zbytečně s stresovaly a začalo se jí dělat nevolno.

oooOOOooo

Dny plynuly a Hermiona, která opět seděla v jedné z pohovek pracovny Luciuse Malfoye, zadumaně hleděla do zdi před sebe a přemýšlela nad tím, zda je nějaká práce, kterou by mohla dělat z domu a mohla tím tak být alespoň trošku prospěšná Malfoyům. Zničehonic jí však ale vyrušila slova Luciuse. „Už je to sice nějaký ten den, co jsme o tom spolu hovořili, ale konečně se mi podařilo zařídit vše ostatní a nastal tedy čas na to, abychom opět uspořádali banket. Rád bych, aby se uskutečnil za tři týdny v sobotu k večeru. A proč vám to zmiňuji. Byl bych moc rád, kdybyste se jej též zúčastnila Hermiono. Samozřejmě to nechávám čistě jen na vás, zda se na to budete cítit. Ale jen jsem chtěl, abyste věděla, že jste samozřejmě zvaná." Pak jí věnoval lehký úsměv a s tichou omluvou nakonec opustil místnost se slovy, že si potřebuje ještě něco zařídit.

A jen tam mimochodem, ano opravdu k tomu došlo, před pár dny, kdy s Luciusem trávila celé dny se tak nějak stalo to, že si začali říkat jmény. Takže již nebydlela u Malfoyů – nýbrž u Draca a Luciuse. Ano, u Luciuse. Nemohla si zvyknout jeho jméno používat nahlas, připadala si u toho strašně zvláštně. Lucius. Lucius... Malfoy – ne, teď už jen a pouze Lucius.