Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

Breakfast, darling

Krásný podvečer všem! Se moc omluvuji, tento týden jsem nějak nestíhala uploadovat kapitolky, teď se to ale pokusím napravit, takže další kapitolu můžete očekávat již zítra <3.
Jo a, opět lehký NSFW warning.

Enjoy~~
I.Lagardère

Když se ráno probudil, Hermiona vedle něj, zamotaná snad do tří přikrývek, ještě spokojeně oddechovala. Byl by s ní v té příjemně zahřáté posteli donekonečna, bohužel když zjistil, kolik je, neměl moc na výběr. Nemohl si dovolit přijít na schůzku pozdě. Věnoval jí tedy opatrný polibek na čelo, tiše se zvedl, rychle se oblékl a opustil svůj pokoj.

Když dorazil do jídelny na snídani, jeho otec si již četly noviny a popíjel kávu. „Dobré ráno otče." „Dobré – dneska nějak zvesela, že by příjemná noc?" Draco si znaveně povzdechl a bojoval s nutkáním protočit oči. „Můžeš toho prosím tě nechat?" Opáčil nakonec a posadil se ke stolu. „Nebuď tak nedůtklivý a dopřej starému muži trošku zábavy." Odpověděl mu Lucius a úmyslně dal důraz na slovo "starý". Protože všichni přece vědí, že Malfoyové staří nikdy nejsou...

„Nicméně, zvažoval jsem, že by vůbec nebylo zlé, kdyby sis dával na dveře nějakou cedulku, když máš u sebe Hermionu." „CO?" Dracovo obočí se div nedotklo linky, kde mu začínají růst vlasy. „No, nikdy předtím jsem neměl strach vcházet do pokojů ve svém vlastním domě. Ale teď si člověk nemůže být ničím jistý." Prohlásil a dál se bavil nad tím, jak obličej jeho syna mění barvy. Když už ale pocítil že vstupuje na tenký led, rozhodl se, že dál do vosího hnízda píchat nebude a zvedl se na odchod směrem do jeho pracovny. Ještě si přece jen potřeboval připravit další dokumenty co chtěl po Hermioně přerovnat.

Nedlouho po tom, co ve dveřích zmizel Lucius, se v nich objevila Hermiona. Museli se těsně minout nebo možná i potkat. „Dobré ránko pane Malfoyi, jakpak jste se vyspal?" pozdravila s úsměvem příchozí dívka Draca. „Dobré ráno, má šípková Růženko, vyspal jsem se zcela famózně." Odpověděl jí a s těmi to slovy jí šel kousek naproti, aby si mohl uzmout jeden sladký polibek. Když se ale zcela nevinný polibek lehce prohloubil a bloňďák Hermionu opřel o stůl, jako by se probrala. Pomalu ho odstrčila a začala se trošku nervózně rozhlížet. „Co když přijde Lucius??" sdělila mu nervózně svoji myšlenku.

Ach ano, za prvé jí ještě neřekl o jeho rozhovoru s otcem a za druhé, zřejmě netuší že tu Lucius už byl. „No a?" rozhodl se, že ji trošku potrápí a svá slova doprovázel dalšími hladovými polibky na její rty. Chtěla se mu vymanit, ale postupně podléhala jeho jemným dotekům. „Jak jako – no a -". Dostala ze sebe postupně mezi polibky. „Bojíš se?" zašeptal jí u ucha, při čemž ji vysadil na stůl a sám se vklínil mezi její nohy. Rukama přejel po jejích stehnech. Užíval si ten dotek a pomalu je posunoval víš a víš, blížící se pod její sukni. Zoufale položila své ruce na ty jeho ve snaze se onen pohyb zastavit. Síla, kterou se ho snažila zastavit však úspěšně slábla. Dostal jí do fáze, kdy její morální já jí sice říkalo, že by se toto dít nemělo (konkrétně tedy ne tady), ale její tělo toužilo po přesném opaku.

Pomalu jí tedy vjel rukou pod sukni a přejel jí po kalhotkách. Mohl cítit, jak začíná být vlhká. „Ale, ale, slečno ~~ " zavrněl jí u ucha a svůj pohyb ruky zopakoval. Tiše mu vzdychla do polibků což mu způsobilo značné rozproudění krve. Po chvíli jí odhrnul kalhotky na stranu, to bylo naposled co se ho pokusila, ačkoli velmi chabě, jakkoli zastavit. Opět přejel teď už po její odhalené vlhké vulvě a opatrně do ní trčil jeden prst následovaný druhým. Cítil, jak kolem jeho boků obepla nohy. Začal svými prsty rytmicky pohybovat, ale zároveň se jí snažil dražit i klitoris částí svojí dlaně. A zřejmě mu to i velice šlo vzhledem k reakcím kterým se mu dostávalo.

Hermiona jej slabě držela za zápěstí ruky kterou měl opřenou o její stehno. Rukávy košile měl ohrnuté k loktům, a tak ho Hermiona nevědomky hladila po jeho znamení zla. Druhou rukou jej naopak poněkud pevně a křečovitě svírala za rameno o nějž si také opírala hlavu a díky němuž také tlumila své vzdechy. Pohyby jeho ruky jí přinášely nepopsatelné množství rozkoše. Návaly vzrušení ji nutili chvílemi škubat svým tělem. A přesně v tu chvíli, začal svůj pohyb zrychlovat. Stehna se jí začínala pomalu lehce třást, adrenalin v jejím těle se také čím dál tím více stupňoval, ačkoli čím déle to trvalo, paradoxně, tím více jí to bylo jedno. V tento moment bylo její tělo jedno velké vzrušení toužící po vrcholu. A Draco to moc dobře věděl, pohyby prstů jí dráždil nejen zevnitř, ale svojí dlaní ji dráždil i z venku. Uniklo jí tiché zakňučení, přičemž jej více obepla svýma nohama. „J-já u-ž ..." něco podobně nesrozumitelného se jí dostalo z úst a Dracovi se na tváři objevil pouze velmi samolibý úsměv. Levou rukou více zmáčkl její stehno, aby s ním nemohla tolik třást a celkově ji tak přišpendlil více ke stolu a svojí pravou rukou se věnoval rychlejšímu velmi pravidelnému pohybu. Její stále více a více se třesoucí tělo bylo indikátorem blízkosti orgasmu. Netrvalo dlouho a Hermiona sebou prudce škubla pohybem vycházející více vstříc jeho ruce a následně se prohnula. Rty měla celé vlhké a pootevřené, zatímco její oči byli přivřené. Lhal by kdyby mu její stehna nedala trošku šok svým velmi prudkým a pevným pohybem, ale za ten pohled na ni, to zatraceně stálo. Kdyby nemusel běžet na tu zkurvenou schůzku, právě teď a tady by si ji tak tvrdě vzal. Oh Salazare, jsi mu svědkem že jakmile bude příležitost tak své činy napraví.

Vzal si jeden ubrousek a otřel si ruku, zatímco Hermiona na stole stále s velmi zarudlými tvářemi prudce vydechovala. Pak jí chytl za tvář a donutil ji tak aby se na něj podívala. „Vidíš, jak jsi to zvládla." Věnoval ji něžný polibek. „Bohužel teď už ale opravdu musím jít, věřím že se potkáme na večeři a pak po ní?" Dívka mu v tenhle moment byla schopná pouze přikývnout. Dostala ještě jeden polibek na rozloučenou, než Draco Malfoy zmizel za dveřmi.

Jakmile za sebou zavřel, a otočil se, div nenarazil do svého otce, jehož výraz byl, jak to říci, více nečitelný než obvykle. „Otče?" jeho otec značnou chvíli nic neříkal. „Synu, opravdu si myslím, že je nutné abys jisté chování na veřejných místech už neopakoval." Řekl nakonec a po dlouhé době zněl vskutku vážně. Oh, tak o to tady šlo... No Hermioně se o tomhle radši zmiňovat nebude.

„Veřejných místech? Toto je MŮJ dům otče." Snažil se dát velký výraz na slovo "můj", neboť po tom, co byl Lucius zatčen, veškeré majetky Malfoyů spadaly na Draca, a to se ani po jeho návratu nezměnilo. Upřímně, ho trošku rozčílila Luciusova reakce, to že jeho otec neměl nikdy s nikým takový vztah nemuselo znamenat to, že se bude nucen ve svých hrátkách ve svém vlastním domě omezovat. Obzvláště po tom, co předpokládal že se Lucius už nebude to dopoledne do jídelny ani vracet....

„To ale neznamená-" začal starší muž, ale Draco jej přerušil, ano, uvědomoval si, jak moc tímto neslušným gestem svého otce právě rozčilí. „Ale ano, znamená. Znamená to to, že budu s Hermionou šukat v tolika místnostech tohoto panství, v kolika to jen půjde." Lucius při tom nevhodném výrazu pouze zatnul zuby. „A když mě omluvíš." Dodal ihned vzápětí, ještě, než se mu mohlo dostat nějaké odpovědi, a otočil se na patě směrem ke dveřím, kam se také následovně vydal.