Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

Real Friends

Uplynula snad věčnost, než se svým pomalým tempem a pohledem zastřeným slzami dostala k domu Potterových. Začínala zvažovat, jestli to byl dobrý nápad... ale zase si moc dobře uvědomovala že nemá příliš na výběr. Prošla tedy malou zahrádkou až ke dveřím, zhluboka se nadechla a zaklepala. Chviličku čekala, než zaslechla kroky blížící se ke dveřím. Pak už jen hleděla na Ginny, která když ji spatřila, na tváři měla obrovský úsměv, který se pomalu měnil zároveň s uvědoměním na výraz plný starosti a zděšení. „Mrerline...Co se stalo Hermiono?" dostala ze sebe nakonec zaskočená Ginny a pomalu vtáhla hnědovlásku do svého objetí a zároveň i dovnitř jejího domu. Když pochopila že odpověď asi jen tak nedostane, o krůček od ní poodstoupila a opět si ji zoufale prohlédá. Byla rozcuchaná a jak na obličeji, tak na nohou byla špinavá, snad od země? Na vrchu jejích rukou zahlédla hned několik malých krvavých odřeninek. O jejím výrazu ani nemluvila... „Mo-mohla bych prosím použít ko-upelnu?" dostala ze sebe Hermiona nakonec mezi hlubokými nádechy, jež značily její snahu uklidnit vzlyky. „Jistě! Hned ti donesu ručník a nějaký oblečení." Odpověděla bezmyšlenkovitě Ginny a jakmile doprovodila Hermionu do koupelny a ujistila se, že vše zvládne sama, běžela pro onen ručník a oblečení. Nakonec s přikývnutím Hermiony, že kdyby cokoli potřebovala, zavolá, koupelnu opustila.

Po celou dobu do byla její drahá kamarádka v koupelně, chodila po obýváku sem a tam jako tygr v kleci. Jestli jí někdo něco udělal, odpřisáhla si, že mu to jen tak neprojde ať je to, kdo je to.

Podívala se na hodiny, mohlo to být zatím tak deset minut, ale přesto jí to přišlo alespoň už jako hodina. Za chvíli by měl přijít Harry, pomyslela si a byla vděčná, že její drahý Albus je dnes u babičky, mohla se tak plně věnovat jen svojí kamarádce.

A opravdu, za chvíli slyšela bouchnutí vchodových dveří. Harry byl doma. Rychlým krokem k němu došla. Harry se trošku vyděsil co se děje, když vyděl svoji polovičku tak nervózní. Ginny na nic nečekala a hned mu pověděla co se stalo, nebo, řekla mu to, jak Herm vypadala, a to znamenalo že se něco stalo.

Nakonec v obývacím pokoji postávali nervózně oba dva a když Hermiona pomalu vstoupila do místnosti, hned si ji začaly starostlivě prohlížet dva páry očí. Hnědovláska sklopila zrak. Styděla se. Ale zároveň byla ráda, že má alespoň dva takové kamarády, co o ni mají starost. Zároveň odtušila, že pravděpodobně ani neví o jejím rozchodu s Ronem... Takže se její bývalý očividně nepochlubil.

„Pojď se posadit, můžu ti nabídnout čaj? Nebo cokoli jiného?" začala se starostlivě a opatrně ptát Ginny. V odpověď dostala jen lehké zavrtění hlavou, na náznak, že není třeba. Pak se šla pomalu posadit vedle Ginny na pohovku. Tiše se posadila a začala nervózně hledět do země. Věděla, že svým přátelům dlužila vysvětlení.

Zároveň se ale tolik styděla... opatrně nakonec pohlédla na Ginny a pak na Harryho. Díky Merlinovi že její kamarádka byla tolik chápavá. „Ale nakonec, nějaký čaj bychom si dát mohli, můžeš ho prosím připravit zlato?" usmála se na svého manžela a naznačila mu, aby je nechal o samotě. Harry se tedy neochotně zvednul, chtěj svojí kamarádce také pomoci, ale pokud jí má pomoci toto, pak je nechá o samotě.

„Copak se stalo Herm...?" zašeptala tiše Ginny hned po tom co se za Harrym zabouchly dveře od vedlejší místnosti. Hnědovláska se opět rozplakala a zoufale si položila hlavu na rameno svojí kamarádky. „Je toho tolik – promiň že jsem ti nic neřekla dřív – ale-" Ginny jí přerušila, teď rozhodně nebyl moment na to, aby jí cokoli chtěla vyčítat. „V pořádku, to nevadí,..." konejšivě jí následně objala. To, jako by dalo Hermioně trošku síly, a tak začala vyprávět, pomalu, se slovy občas přerušenými vzlyky. Začala Ronem, tím, co jí udělal. Už při tom mohla cítit, jak se Ginny napjala, nebýt toho že teď musela vyslechnout svoji kamarádku, již by mu šla dát co proto. Pak pokračovala s tím, jak se k ní Draco po celou dobu choval, a jak si pravděpodobně pomalu získával její náklonost... No a pak tiše a zahanbeně, se skloněnou hlavou řekla Ginny to, co se stalo dnes.

Ginny, na to že byla těhotná, se velmi prudce postavila až se Hermiona polekala. „Ten kretén!" dostala ze sebe a naštvaně prošla kolem Hermiomny tam a zpátky. Pak se omluvně podívala na Hermionu. Výbušná povaha její kamarádky se ozvala. „Promiň mi to... Jen, vím že jsi zmínila, že to nechceš řešit. To se omlouvám ale to prostě nejde. Něco takového se nevyřeší samo, když to necháš být. S oběma." Oznámila Hermioně, a na chvíli ji nechala v tichu a o samotě v obývacím pokoji, zatímco šla pro ten „čaj". Bylo jí ale naprosto jasné, že to byla výmluva, neboť Ginny to šla právě říct Harrymu, kterého mohla za chvíli zaslechnout. „Cože?! Já toho chcípáka zabiju!" prohlásil Harry předtím, než vešel do obývacího pokoje následován svojí ženou.

„Omlouvám se Herm...ale jinak to nepůjde. Hned teď si to jdu s Malfoyem vyřídit a hned ti s sebou vezmu všechny tvoje věci, slibuji že se tam už nebudeš muset nikdy vrátit a u nás můžeš zůstat tak dlouho jak jen budeš chtít." Na Harryho slova Ginny souhlasně přikývla a podávala mu jeho kabát. „Ne...nechte to být...prosím," dokázala ze sebe konečně dostat Hermiona. V ten moment se vedle ní posadila zrzka a chytila ji za jednu ruku. „Už jsi mlčela příliš dlouho, moc nám na tobě záleží a proto tohle nemůžeme nechat jen tak, tohle je vážný čin." „Přesně tak," potvrdil Harry již plně připravený se každou chvílí přemístit na Malfoy manor.

Jakmile se Harry přemístil pryč. Hermiona opět se omluvně podívala na Ginny. „Ginn? Já...je mi to teď trošku trapné... navíc po tom všem, co pro mě teď děláte... ale, mohli byste mi i pomoc jít si vyzvednout ještě některé věci k Ronovi? ...tenkrát jsem nestihla zabalit úplně všechno..." stále se dívala do země. Připadala si vážně poníženě a neschopně. „Podívej se na mě prosím. Prvně chci, abys věděla, že se nemusíš cítit jakkoli špatně a trapně, prošla jsi si teď hodně věcmi – a my jsme tví přátelé, víš? Moc rádi ti pomůžeme." Hermiona věnovala Ginny smutný úsměv a objala ji. Jak jen byla své drahé kamarádce vděčná.

„A když už jsi to zmínila... Stavím se za Ronaldem hned, ráda bych mu řekla pár věcí. Zvládneš to tu sama?" podívala se konejšivě Ginny a vděčně se usmála, když hnědovláska před ní přikývla. „Chovej se tu jako doma, já i Harry budeme určitě brzy zpátky. Ještě jednou Hermionu objala a šla si pro kabát a hůlku. Pro svého bratra si již připravovala pár krásných slov od srdce.