Opět neskutečně moc děkuji všem za to, že tuto ff čtete, za votes, a za úžasné komentáře. <3 Omlouvám se, že na ně málo reaguji - nebo opožděně - všechny si však čtu a mám z nich vskutku radost. Bohužel nemám příliš času a kolikrát jsem ráda že vůbec stihnu několik kapitol nastavit dopředu aby se publikovaly samy. Toť již asi vše a přeji příjemné počtení.
Isabell Lagardėre
----------------------------------------
Chvíli poté co se Harry přemístil na Malfoy manor, a po konverzaci s Hermionou, se Ginny vydala za svým bratrem.
Přemístila se hned před dům, kde naposled byla na návštěvě s Harrym. Trošku jí zamrzela skutečnost, že už sem nikdy nepůjde navštívit svoji drahou kamarádku. Otevřela malá dvířka zahrady a vkročila na pozemek. Jako jedna z mála lidí i ona patřila k těm kteří měli povolený vstup skrze kouzelnou bariéru. Nebylo tedy třeba zvonit hned u venkovního zvonku. Jakmile došla k velkým domovním dveřím, zaklepala. Chvíli vyčkávala, ale nikdo se neozýval a ani neslyšela žádné kroky. Že by Ronald nebyl doma? Vypadalo to, že ne, přesto se rozhodla, že když už je tady, vezme alespoň Hermioniny věci a Rona navštíví jindy. Kouzlem tedy otevřela dveře a vstoupila dovnitř.
Do nosu ji okamžitě udeřil lehký zápach a když se rozhlédla po chodbě a části obývacího pokoje, kam mohla od dveří dohlédnout, okamžitě jí došlo proč. Bylo totiž zcela očividné že naposled zde uklízela ještě Hermiona a Roland se k něčemu takovému za tu dobu ještě neměl. Povzdechla si a vydala se směrem do ložnice, kde podle instrukcí hnědovlásky zůstaly v nočním stolku její šperky po mamince. Jakmile vyšla do druhého patra, zaslechla lehký rámus. Trošku jí to vyděsilo a radši si připravila hůlku k případné ochraně či útěku.
Když tiše došla ke dveřím ložnice, zjistila že ony zvuky vycházejí z této místnosti. Zhluboka se nadechla a pak prudce otevřela dveře.
To, co viděla jí trvalo uvědomit si pár vteřin. Nečinně tam tedy stála, a pomalu bledla v tváři, jak jí docházelo, co se skutečně stalo. Její srdce začalo bít rychleji a její celé tělo začal pohlcovat neskutečný vztek.
Před ní v místnosti stál totiž její bratr. Ale kéž by to bylo jen tak. Ron stál u zrcadla a zděšeně hleděl na svoji sestru zpět. V ten moment byly jeho křiklavě zrzavé vlasy ještě z většiny platinově blond. Jedno jeho oko bylo ocelově šedé, a to ani nebylo třeba zmiňovat patrných rysů Draca Malfoye v Ronově obličeji. Ginny nevěděla, jak moc by musela být hloupá, aby jí nedošlo, co se tady přesně stalo. Nevěděla, jestli je víc naštvaná nebo zklamaná. Svého bratra měla ráda, to že se rozešel s Hermionou by mu určitě po chvíli odpustila (přece jen to tak v životě funguje, že), sice to že jí podváděl by těžko překousla, ale tohle? Tohle bylo zcela něco jiného. Tohle byl její bratr, který vykonal trestný čin na svojí bývalé přítelkyni, na její nejlepší kamarádce.
Ronald tam celou dobu mlčky postával bez hnutí. Neměl u sebe hůlku a nehodlal teď nic riskovat. Podle výrazu svojí sestry si byl jistý, že ví, co se stalo. Nemělo teď cenu, se jakkoli ospravedlňovat....
Jako by náhle, si Ginny uvědomila, že Harry mířil za Malfoyem, za mužem, který je zcela nevinný, a dosti pravděpodobně mu má v plánu svůj vztek dát výrazně najevo. Zároveň si ale nemohla dovolit nechat Ronalda jen tak o samotě. Rozhodla se tedy pro krátký proces. Na svého bratra seslala kouzlo, po němž zamrzl v pohybu neschopný čehokoli, dokud nebude strůjcem onoho kouzla opět osvobozen.
„Zklamal jsi mě. Moc." Prohlásila ještě směrem k Ronovi a pak beze slova odešla z domu a rychle se přemístila na Malfoy Manor.
Když zahlédla rozbitý vchod do domu, téměř se rozběhla. Doufala, že nejde ještě příliš pozdě. Že Harry ještě nestihl Dracovi ublížit.
Vběhla do domu a hned kousek od ní, na chodbě, mohla spatřit mladého Malfoye krčícího se na zemi, jak si drží ruku celou od krve u obličeje. Nad ním se tyčil její muž. Ta aura silné nenávisti mísící se z jeho kouzelnickou mocí byla vskutku děsivá. Naposledy ho takto viděla při boji s Voldemortem. Zamrazilo ji. Naprosto chápala, proč se Malfoy jen bezčinně a zmateně krčí na zemi. Harrymu teď nešlo odporovat. Akorát zahlédla, jak se jej chystá kopnout. „Počkej!" křikla na něj a pak zahlédla jeho překvapený pohled.
„To nebyl Draco." dodala a pocítila na sobě tři ještě více překvapené páry očí.
أنت تقرأ
Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)
قصص الهواةCo se všechno stalo po tom co skončila válka? Všechny toto období nějak poznamenalo a některým zůstanou jizvy navždy. Některá láska se vytratí aby se mohla zrodit nová. A toto je příběh o tom, jak se čirou náhodou propletou životy Draca Malfoye a...
