Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

Epilog

Tak a je to tu - poslední kapitola, která měla teď lehce zpožděné vydání kvůli drobnému překvapení na konec 💕.

oooOOOooo

„Tak, připravena?" Optal se Lucius Malfoy mladé ženy, která se již po několikáté ze stresu prohlédla v zrcadle. Chtěla vypadat perfektně - škoda že netušila, že přesně tak již vypadá. Vlasy sčesané do drdolu ozdobeného drobnými růžičkami, profesionální, jemný make-up - a na závěr, to hlavní, bílé šaty s obrovskou suknicí až na zem. Korzet vmísě jejího pasu a průhledná látka kolem jejích ramenou byla zdobena světle zelenou nití a tvořila různé ornamenty. Na jejím krku se vyjímal drobný přívěsek draka se zeleným smaragdem.

„Ještě - Mohl byste mi prosím pomoci -" otočila se k němu hnědovláska a poukázala na dlouhý závoj jehož zadní část za sebou vlekla po zemi a tu přední by měla správně mít přehozenou přes obličej, avšak se jí o drobnou sponku zaseknul. „Jistě má drahá." Promluvil k ní s úsměvem a pomohl ji onen závoj přehodit. Prudce se nadechla a vydechla. „Tak asi můžeme." Zamumlala nejistě a otočila se jeho směrem. Lucius ji tedy nastavil rámě a počkal, než se do něj zavěsí.

Upřímně, nikdy nečekal, že se by se ho kdy Hermiona Grangerová zeptala, zda by ji doprovodil k oltáři. Když však tak učinila, uvědomoval si, že pravděpodobně nemá ani nikoho jiného koho by požádala, ale i přesto ho to vnitřně velmi potěšilo, což samozřejmě nikdy nikomu neřekne. Opět na ni pohlédl a úsměv na rtech se snad jen zvětšoval, byla tak krásná, a tak šťastná - byl si jist, že Draco by nikdy nenašel nikoho lepšího - nikoho kdo ho bude milovat tolik jako ho milovala ona. A on - už dávno se s tím smířil a teď - teď už mu to jen a pouze z čirého srdce přál.

Po oné noci, kdy oba dva málem zemřeli, a kdy se Draco Hermioně vyjádřil, tušil, že na oznámení jejich zasnoubení nebude muset čekat zas až tak dlouho.

Hudba se rozezněla sálem a všichni přítomní se postavili. Draco, který již stál u oltáře si lehce poupravil svůj černý společenský hábit doplněný o úplně stejně světle zelené ornamenty jako měla ona. Po jeho levici stál jeho svědek, k překvapení všech to byl Harry Potter. Po oné noci, a poté, co se začal Draco objevovat více na ministerstvu, se ti dva překvapivě sblížili, a protože jeho syn příliš přátel, kteří by byli stále na svobodě, nebo mu byli alespoň trochu blízcí neměl, nijak ho jeho rozhodnutí nepřekvapilo.

Byla sice pravda, že na poměry, na které byl on zvyklý, co se týče aristokratických svateb, byla tato nejvíce skromná, jakou kdy navštívil. Draco s Hermionou na tom ale trvali, neb chtěli pozvat pouze své přátele, nikoliv bohatou smetánku pouze kvůli publicitě.

Překvapivě tu byla Weasleyových rodina - tedy kromě Ronalda, kterého jak se dozvěděl, s největší pravděpodobností vydědili. Každý z nich sebou měl tedy svoji drahou polovičku. Pak tu bylo pár Dracových přátel, jako Theodor Nott s manželkou, nebo Blasie Zabini. Zbytek lidí jeho pozvání zcela odignoroval kvůli volbě jeho manželky - pouze tito dva zmijozelové se rozhodli mladého Malfoye podpořit. Pak tu samozřejmě bylo několik nebelvírů u kterých si on sám ani jmény nebyl jistý- poznal maximálně tak Longbottoma, no a pak zde bylo pár dalších lidí jako například slečna Láskorádová.

No, a nakonec tu byla paní Potterová, stojící na pravé straně oltáře. Byla svědkem a hlavní družičkou slečny Grangerové - uvnitř něj se smísilo několik pocitů, když si uvědomil, že ji bude brzy moci nazývat paní Malfoyovou.

Když již byli v půli cesty, kráčejíc uličkou k oltáři, všiml si, lesknoucích očí jeho syna. Byl na něj hrdý, byl za něj šťastný, alespoň on - alespoň jeden jediný dědic jména Malfoy, měl tu možnost si vzít osobu, kterou opravdu miluje. Při tom ho lehce bodlo u srdce, ale věděl, že on již tu šanci mít nikdy nebude. Mohl být už jen a pouze šťastný za svého syna.