The Bad Guy - Czech

11.Chapter

Pohled Amandy : 

Ospale otevřu oči a porozhlédnu se po místnosti, kde jsem. Vím, že mě Samvzal k sobě. Takže tohle bude asi jeho pokoj. Vidím jenom část jeho pokoje, ale jeho pokoj je do bílo černé barvy a všude to má nádherně uklizené. 

Má tu velkou šatní skříň, postel a sedačku. Potom tu má televizi a ještě velký psací stůl, na kterém je postavený macbook. Ale co mi opravdu vyrazilo dech, byly velké skleněné dveře, vedoucí na balkon. Bylo to nádherné, určitě se tam musím jít potom podívat. 

Chci se otočit na druhý bok, ale Samova paže okolo mého pasu mi v tom brán. Opatrně ji nadzvednu a rychle se překulím na druhý bok. Teď ležím těsně u něho a dívám se na něj , jak spí. Má zavřené oči a přes čelo mu padají jeho kudrlinky. 

"Proč si mě tak prohlížíš?" ozve se jeho chraplák a já se musím usmát. Dívám se na něj asi hodně dlouho, ne asi,ale určitě. Ani jsem si nevšimla,že je vzhůru. Stále má zavřené oči,ale také se usmívá. 

"Vypadáš hezky, když spíš" řeknu dřív, než si uvědomím svá slova. jakmile je dořeknu, tak se přestanu usmívat a vykulím sama nad sebou oči. Co jsem to zas já blbá plácla?! San otevře ty jeho zelené kukadla a na tváři má pobavený úšklebek.

Studem si zakryji obličej a doufám, že se vrátí čas a já to nikdy neřeknu. Sam se vedle mě směje,ale cítím jeho ruce, jak mi oddělávají ty mé z obličeje. Tvářím se jako malé dítě, kterému seberete hračku a Sam se na mě usmívá od ucha k uchu a na tváři má ty své neodolatelné ďolíčky, ze kterých se mi podlamují kolena. 

"Taky vypadáš hezky , když spíš" řekne usměje se na mě. Strčí mi neposedný pramen vlasů za ucho a navzájem si hledíme do svých očí. Připadá mi to jako věčnost, co si jen ak vyměňujeme pohledy ,ale potom se Sam začne přibližovat. 

Celou mě polije horko a začnou se mi potit ruce. Sam se pořád přibližuje a já ani nedutám. Nevím , co mám dělat. V břiše se mi vytvořil strašný roj motýlků a strašně bych se chtěla natáhnout a spojit naše rty, ale mozek mi říká, že toho budu litovat. 

Pak mi mobil oznámí novou zprávu a já ve spěchu se po něm rychle natáhnu.Všimnu si , že Sam si povzdechl, ale lehl si zpět a teď mě sleduje. Mám tady asi čtyři zmeškané hovory a dvacet zpráv , taťka bude zuřit. 

Náhle mi v břiše strašně zakručí a Sam se vedle mě začne smát. Hodím na něj svůj naštvaný pohled, ale po chvíli se taky musím smát. 

"Mám donést něco k jídlu?" 

*****

@John_Forbes : Mladá dámo, kde jsi?! 

@Amanda_Forbes : U Sama... 

@John_Forbes : Neměla jsi být náhodou už doma?! 

@Amanda_Forbes : Jo,ale já včera usnula a Sam mě nechtěl budit

@John_Forbes : Měl tě dovést domů

@Amanda_Forbes : Tati, nezlob se :( 

@John_Forbes : Zlobím! 

@Amanda_Forbes : Tatínku můj :( 

@John_Forbes : Na mě to nepomáhá 

@Amanda_Forbes : Ale tatí, já opravdu za to nemůžu :( 

@John_Forbes : Ještě si to vyřídíme ;) co děláte? 

@Amanda_Forbes : Takže se nezlobíš? :O Jinak sedím u Sama na balkoně zabalená v dece a čekám než přinese snídani. 

@John_Forbes : Nezlobím...... dobře po snídani hned domů! 

@Amanda_Forbes : Slibuji :* 

@John_Forbes : Dobře, čekám tě princezno :* 

******

"Děkuji za odvoz" řeknu Samovi a už chci odejít z auta, když mi chytne ruku a pevně mi ji drží. S úsměvem se na něj otočím a čekám, co vymyslel. Jenom se usmívá jak neviňátko, to nevěstí nic dobrého... 

"Nedostanu ani žádnou odměnu?" řekne a udělá na mě puppy face. Musím se usmát a přetočím panenky. Zhluboka se mu podívám do očí a čekám, jak se tato situace dál vyvine. 

"A co by jsi si tak představoval?" zeptám se a on se zamyslím. Za chvíli se mu opět rozzáří ty jeho oči a nahne ke mě svou tvář. Chce po mě pusu na líčko, chytré Samuely. Opět převrátím panenky a začnu se přibližovat. 

Mé rty už se téměř dotýkají jeho líčka, když on se otočí a přisaje se mi na rty. Překvapením ani nemrkám, ale po chvíli, kdy si mě Sam přitáhne za zátylek blíže ,mu položím své ruce na ramena a začnu spolupracovat. 

Víte, jak se v knížkách popisuje, že máte ohňostroj v břiše a máte podlomená kolena? Tohle je stejné ale tak strašně víc dravější. Mám pocit, že moje břicho za chvíli vybuchne pod náporem motýlků v mém břiše a mám jediné štěstí , že sedím. 

Sam se do polibku usmívá a stále mě líbí. Po chvíli si ruce obmotám kolem jeho krku a nějakou záhadou se dostanu na Samův klín. Musíte uznat, že to je vážně nepohodlné, pořád totiž sedíme v autě. 

Bohužel po chvíli se od sebe musíme odtáhnout ,aby jsme nabrali dost dechu. Mé čelo padne na to jeho a já můžu vidět jeho nádherný úsměv s ďolíčky a to mě také donutí k úsměvu. Dlouze se vpíjíme jeden druhému do očí a niko z nás nechce porušit tenhle kouzelný moment. 

Ke vší smůle, si všimnu, že za chvíli bude jedenáct a tak už musím vylézt z auta. Ještě předtím než vylezu se otočím na Harryho a ten mi dá malý polibek na čelo. Usměji se a už vylézám z jeho auta. Než zabouchnu dveře auta, tak slyším Samův hlas. 

"Uvidíme se zítra, princezno"

♣ Tak je tu nový díl! ♥ Co na něj říkáte? :O ♥

Love you Darlings ♥