Pád

Rozloučení

Pagen

Vidím, jak se mi vzdaluje z dohledu. Společně s ostatními se potopí. Pak už je nevidím. Jenom klidnou hladinu moře. Podívám se nad hlavu na nebe. Je krásně čisté, temné, nikde ani mráček. Jenom hvězdy nám tu září. Takový malý bodíky ale ozáří celé nebe. Pak ho uvidím. Ten nejkrásnější měsíc, jaký jsem kdy viděla. Zvednu se ze stoličky a jdu těsně k vodě. Teď je přímo nad námi. To už určitě začli. Ale proč nic necítím? Žádný jeho emoce nebo pocity. To je divné.

Vrátím se zpět k Nicol a Jackovi. Sednu si k nim k ohni.
"Co myslíte. Jaký z toho máte pocit?" Zeptám se Jacka, koukajíc do ohně.
"Nevím. Pocity mám smíšené. Nechci na nic myslet" odpoví. Podívám se na něj.
"Já nic necítím. Vždy, když ho něco bolelo nebo trápilo, tak jsem to cítila taky. Ale teď? Nic." Prozradím mu. Přesune svůj pohled na mě.
"To opravdu dokážeš?" Ohromeně na mě kouká. "Ano. Ale jenom u Lucase. Nevíte o tom něco?" Zeptam se ho. Trochu se pousměje.
"Prosím, tykej mi. Nejsem tak starý. Je mi dvacet jedna." Zasmějem se. Opravdově." A ano něco o tom vím. Jste si souzeni. On dostane zpět křídla, vezmete se a budete mít děti. Jste na sebe navzájem napojeni. Ty se poté staneš bohyní. Jako Héra a ostatní bohové" usměje se a obejme mě. V tu chvíli se za námi ozve hysterycký pláč. Otočíme se a můj pohled spadne k tělu v Hádově náručí. Je celí bílý. Jack se rozeběhne k Lucasovi a Zeus mu něco říká. Héra se skácí k zemi. Nicol už u ní je ale když jí řeknou , co se stalo tak se skácí taky. Jack se na mě otočí. Teď mi to všechno dochází. Rozeběhnu se, ještě v těch černých šatech, k Lucasovi a když ho uvidím nemohu se hnout. Všechno okolo mě, jako by neexistovalo. Jenom ten jeden bod. Lucasovo tělo. Sáhnu si na jeho ruku...

"Lásko.
Neboj.Nic jsem necítil. Snažil jsem se vydržet ale nešlo to. Tu bolest si nedokážeš představit. Netrpěl jsem dlouho. Ale můj odchod byl krásný. Zrovna zapadalo slunce. Šlo spát. Jako já. Pagen, měli jsme toho hodně naplánovaného. Měli jsme spolu bydlet, oslavit Halloween přesně tak, jak jsi chtěla, chtěl jsem tě o Vánocích požádat o ruku mimochodem prsten máš u mě ve stolečku u postele. Tam na tebe čeká. Chtěl jsem mít s tebou holčičku. Jmenovala by se Blair... no bylo toho hodně. A ono se to se mnou nestane. Teď má Charlie volnou ruku. Ale jenom o jedno tě lásko žádám. Prosím neudělej žádnou blbost. Já jsem si za to mohl sám. Ale ty žij. Někdo tě bude potřebovat. Budu muset jít. Sbohem"

dá mi poslední polibek. Najednou se nad námi objeví kužel krásně zářícího světla. Lucas se tam podívá. Pak zpátky na mě. Naposledy si navzájem setřeme slzy, co nám sklouzly po tvářích. "Lucasi" zamává mi a odejde. Zmizel. Moje životní láska zmizela.

Teď mi dojde realita. Rozbrečím se tak hysterycky,že nemohu ani dýchat. Ta bolet v srdci je obrovská.Klečím na zemi a rozhlížím se kolem sebe. Nikde tu není. Nevrátí se, neobejme mě a neřekne mi,že to byl jen zlí sen. Že tu je se mnou. Podívám se na moře a zjistím, že vychází slunce. Rozloučil se se mnou.

"Sbohem lásko. Nikdy na tebe nezapomenu. Slibuji" rozločím se a zvednu se. Zjistím, že tu nikdo není. Jsem tu sama. Mojí lásku mi odvezli. Z kabelky vyndám mobil abych mohla zavolat Nicol ale to, co tam najdu, mi vyrazí dech. Těhotenský test. S otevřenou pusou ho vyndám. Je nový. Jak to... Někdo tě bude potřebovat... No jistě. Podívám se na slunce a pak na oblohu.

"Děkuji ti. Za všechno" teď už opravdu zavolám Nicol. Bude tu za pět minut. Mobil uklidím zpět do kabelky a posadím se na stoličku. V hlavě si přehrávám všechny naše společné chvíle.

Poprvé jsme se viděli, když jsem byla malá. Nazývala jsem ho strážným andělem.

Pak to bylo v mém pokoji...

Naše první konverzace...

Můj sen, ve kterém byl...

Nemocnice. Tam to začalo. Byl mi pořád na blízku...

Opět můj pokoj...

Pak naše schůzky. Naše hádky...

Naše krátké společné bydlení...

Moje poprvé...

A naše rozloučení při východu slunce...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
O týden později...

No a i když je teď Lucas pryč a já se z toho nikdy nevzpamatuju, tak mě čeká nové dobrodružství. Čekam totiž miminko. Přesněji holčičku. Test jsem si udělala ještě ten den, když jsem přijela domů. Nikdo to ještě neví.

Jenom já, Lucas a Blair. Naše malé tajemství...

________________________________________

*Tak a je tu konec vážení. Chtěla jsem aby měl tento díl jenom 30 kapitol. Ale nebojte se ještě o Pagen, Blair a ostatních uslyšíte, protož připravuji druhý díl. Kdyžtak mi dejte vědět do komentářů, co si o tomto díle celkově myslíte, jestli se vám líbil a co říkate na konec. Budu ráda za každý komentář. Hrozně moc se omlouvám těm kterým přirostl Lucas k srdci. Mě přirostl taky.:'( <3 obrečela jsem to.

Děkuji a ahoj :-)

IPRINCESSI