Pád

Rozchod!!!

Pagen

Musím se s Charliem rychle rozejít. Zítra jedu domů a nechci, aby ke mě Lucas chodil jenom potají. Chci, aby k nám chodil jako normální kluk, aby se bavil s mamkou a Nickem a aby si rozumněli... to jediný teď chci.

"Asi bych mu to měla říct co nejdřív. Nechci, aby byl v nevědomí" podívám se na Lucase, co na to říká. Ten nic neříká. Jenom mě hladí po zádech.

"Co myslíš?"najednou se zvedne a vezme ze stolku Maaacbook. Jenom ho mlčky pozoruju a vidím jak zapíná facebook. Podívá se na mě s otázkou na rtech. Řeknu mu svůj e-mail a heslo. Nad heslem se pozastaví a překvapeně na mě pohlédne.

"No co. Já za to nemůžu. Byla jsem malá. Heslo ILoveJustinBieber bych teď asi nezvolila." Obhajuji se se smíchem.

"Jo vždyť jo. Já nic neříkám." Neříká ale směje se. Chytnu ho za ruku a kouknu, co tam dělá. Vidím, že mám 3 upozornění a dvě zprávy. Lucas najede na ty zprávy a začne něco hledat.

"Hej.Lucu ale tohle ne" protestuji a vidím na něm, že se mu tohle oslovení přestává líbit.

"Takhle mi už neříkej. Prosím. A nemáš se čeho bát. Nebudu ti procházet zprávy. Jenom napíšeš Charliemu, aby sem přišel." Prozradí mi svůj plán.

"Fajn a co mu mám napsat?" Vezmu si od něho mac. a jsem připravená psát.

"Napiš mu, ať sem přijde. Že s ním potřebuješ mluvit" nadiktuje mi co mu mám napsat a už píšu...

"Tak. Zobrazeno. Páni to bylo rychlý" udiveně se na Lucase podívám. Ten jenom pozoruje obrazovku macu.

"Píše...Už." ukáže na obrazovku.

*Charlie
Budu tam za 10 min.

"Fajn. Tak já se pak stáhnu do rohu a ty na mě nebudeš koukat jo? Řekneš mu to, co máš na srdci." Pohladí mě po tváři a já mu svojí ruku položím na jeho. Zavřu oči a nechám se hladit. Lucas se ke mě nahne a políbí mě. Jen tak jemně. Jemně se dotkne mých rtů a než se stihnu zapojit, odtáhne se. Otevřu oči.

"Slyšíš to? Něco se děje." Lucas se jde rychle podívat na chodbu. Nevím proč ale mám takový divný pocit. Sednu si a v tu chvíli do pokoje vletí Lucas i doktor. Oba mají vyděšený výraz.

"Slečno, rychle si zbalte oblečení a věci. Hoří. Hasiči tu budou co nevidět ale oheň je rozsáhlí. Je v 7 patře." Podívá se na mě a rychle utíká dál. Bože ale já jsem v 6 patře. Bleskově se zvednu ale to už mi Lucas balí věci. Věci házíme do tašek co nejrychleji, jak se dá. Během 5 minut mám zbaleno a utíkáme pryč. Na chodbě to je cítit kouřem. Zrovna nám přijel výtah. Nastoupím si i s kufry ale vzpomenu si na mobil.

"Lucasi. Já tam nechala mobil. Musím se tam pro něj vrátit!!!." Chystala jsem se, že vystoupím ale Lucas mě předběhl a vyběhl ven.

"Přijdu hned" to je poslední co slyším. Blbě se tu dýchá, proto stisknu tlačítko přízemí a začnu se dusit. Proboha...proboha vždyť se udusí!!. Začnou mi stékat slzy. Prosím zvládni to!!modlým se a prosím. Dojedu dolů už mi vytahujou tašky na chodbu k ostatním. Všude je slyšet pláč,kašel, dohady... a cítit smrad, kouř, dezinfekce...

Opřu se o zeď, kde nikdo není, co nejblíže k výtahu, abych měla přehled o vystupujících.

"ZAVÍRÁME VÝTAH" hlásí hlas sestřičky. V tu chvíli jsem asi dostala infarkt. Projdu okolo všech co tu jsou až k recepci a spustím.

"Nesmíte ho zavřít. Já mám nahoře přítele!!!" Zvíším hlas, protože přijeli hasiči.

"Je nám líto ale už jsme ho zavřeli. Nemůžem ho otevřít" odpoví mi sestra.

"Ale..." chci něco říct al vleze mi do toho pupkatej doktor.

"Hele máš smůlu. Nebudme ho otevírat a hotovo" řve na mě.

S berlemi se odkulhám ke svojí stěně a brečím. Brečím strašně moc... Vždyť jsme spolu začali být... Byl vždy se mnou...

"Neee!!! Vrať se!!! Bez tebe to nezvládnu. Nechci tě stratit!!!" Říkám si v duchu. Prosím. Modlím se... napíšu mamce, aby pro mě dojela a napíšu jí, co se událo.

Najednou všichni stichnou a dívají se na schody. Začnou si něco šeptat a doktoři tam hned běží. Jdu se tam taky podívat. Je tu tak veliký dav, že tam nevidím. Ale někoho zahlédnu. Přestane mě to bavit a do všech začnu strkat. Nakonec se prosrčím skrz dav a jsem vepředu.

Asi se mi zastavilo srdce. Stojí tu přede mnou špinavý, spálený a vypadá, že asi omdlý. Hned se k němu přiženu a obejmu ho. Tak strašně moc až nemůže dýchat. Dám mu tak velkou pusu, že se z toho vyklube líbání. Po chvilce nás doktoři oddělí a jdou mu ošetřit popáleniny. Jdu samozřejmně s ním. Vrátí mi mobil a já si ho od něj vezmu. Zranění není tak vážné, proto mu dají nějaké mastičky a olejíčky. Celou dobu ho držím za ruku a hladím ho prsty po hřbetě ruky.

"Přátelé, oheň byl úspěšně uhasen. Nikdo nebyl zraněn až na vyjímku. Škoda byla nadělána jen v patře 8,7,6" oznámý nám doktor. Máme tu 10 pater. Poslední tři zatím nebudou v provozu...." dál jsem ho nevnímala. Pozorovala jsem Lucase.

"To jsme ale dopadli co?" Promluví a pousměje se.

"Jo to jo. Volala jsem mamce z recepce. Půjdeš k nám. Už jsem jí s novou skutečností seznámila. Víš, jakej jsem o tebe měla strach? Nevím, co bych tu bez tebe dělala. Nezvládla bych to. Potrebuju tě." To posledí už říkám potichu. Přiblížím pusu k jeho uchu a pošeptám mu to. Podívá se na mě očima plnýma bolesti, kterou jsem naštěstí nezpůsobyla já. Jemu ne ale Charliemu jo. Ten nás pozoruje z dálky a je smutný. Dokulhám za ním a podívám se mu do očí.

"Konec. To jsi mi chtěla říct? To je ten kluk, se kterým máš na instagramu fotku? To je ten se kterým mě podvádíš!?!?" Zvyšuje hlas a při posledním slovu mě uhodí. Chytnu se za tvář a Charlieho chytne ochranka. Odvedou ho ale ještě stihne zakřičet

"ZA TO ZAPLATÍŠ. MĚ NIKDO PODVÁDĚT NEBUDE!!!" z toho mi po zadech přeběhne mráz. Otočím se a Lucas u mě stojí s vražedným pohledem. Do nemocnice vejde mamka s Nickem a nemůžou uvěřit vlastním očím.

"Pagen. Lucasi. Co se to tu stalo?!?"zeptá se mamka šokovaně.

"Mami, to nám řeknou později. Koukni na ně. Jdeme." Zavelí Nick a vezme mi tašku. Mamka pomůže Lucasovi a jdeme společně do auta.

"Děkuji." Řekne potichu Lucas mamce.

"Nemáš zač." Odpoví a pousměje se. Já ještě zajdu za mým doktorem.

"Děkuji moc za všechno. Mamka zítra přijede vše vyřídit" poděkuji a pousměju se. Falešně.

"Pagen nemáte vůbec zač. Vyřizování počká. Teď se vyspěte a přijďte potom na kontrolu" usměje se. Tohohle doktora mám opravdu ráda.

"Na shledanou a děkuji. Otočím se a dokulhám do auta, kde už na mě čeká láska, mamka a bratr.