Pád

Co to je?!?

Lucas

Co se to proboha děje. Jdu si lehnout s mojí tygřicí v domnění, že je všechno ok. Že až se probudím, v klidu si zaletím za Pagen a budem spolu...
NE!!! Nějaký blbec se mezi nás musel plést. Musí chodit do stejný školy jako Page. Proč?!? Já to prostě nechápu...!!!

Líbají se. Chodí spolu. Ach bože, co to...
Stojím tu už dost dlouho na to, abych všechno viděl. Jejich doteky, jejich blízkost, jejich pohledy... No, asi jsem něco udělal špatně. Asi určitě,protože by tu teď jinak Pagen neležela s nohou v sádře!!!. Po delší chvíli se odtáhnou a Pagen si mě všimne. Nevidím na ní žádný výraz. Neslyším její myšleny. Nevím na co myslí. Je prázdno. Je ticho.

Chce se mi brečet. Ano jsem kluk a jen tak se nerozbrečím, ale teď se mi vážně chce. Nemůžu tu stát. Nemůžu je vidět. Furt mám roztáhlá křídla tak toho využiji. Dojdu k oknu, otevřu ho a vdechnu ten krásný čistý vzduch. Vyhoupnu se na rám okna, podívám se naposled na Pagen a skočím.Na nic nemyslím, jenom zamávám křídly a vzlétnu vzhůru k oblakům. Tam zavřu oči a nechám se nést. I když mám zavřený oči, tak ucítím na tvářích mokrý slaný potůčky, jak mi kapou dolů. Neutřu si je. Je toho na mě moc. Bratr, Pagen, 20 narozeniny, které mě čekají. Nejhorší na tom je, že se budu muset ženit. Ve dvaceti chápete to? Je to strašný. A já přišel o nevěstu...

Otevřu oči a zjistím, že jsem zatím doletěl domů. Letím přímo ke mě do pokoje velikým oknem, co tam mám. Nejdu hlavním vchodem. Ještě, aby mě všichni viděli. Když si stoupnu na podlahu, hned se zhroutím na kolena. Křídla, jako bych měl z olova. Přijdou mi strašně těžká. Najednou je nemůžu zvednout. Nemůžu s nima mávat. Jako bych v nich neměl cit.

"Mami!!! Tati!!!"zakřičím. Vím, že mě slyší.

"Auuu" bolí mě strašně záda. Tam kde mi začínají křídla to šíleně pálí, hoří,štípe...

"LUCASI!!!"přiběhne mamka s otcem a zhrozí se. Matka je rychle u mě a otec taky. Oba mají na tvářích vystrašený výraz.

"Lucasi, co se ti stalo?!? Co ti je?!"ptá se vystrašeně matka,chytá mě za ramena a když vidí,že se mi zavírají oči, rozbrečí se.

"Jacku, bratři!!" zakřičí otec a ve dveřích se hned ukáže Jackova hlava a hlava mých strýců. Jack je náš všeznalec a všeumělec. Je také náš dobrý přítel.

"Ano pane?"zeptá se ale když mě uvidí na zemi hned mu vše dojde a v mžitku je u mě.

"Na postel honem. Doufám, že to není to, co si myslím. Pokud ano.." nedořekne to, mě zatím pokládají na postel zádama vzhůru. Roztrhnou mi košili a odhalí křídla.

"O můj bože!!!!"slyším za sebou hlasy. Slyším matku, jak začíná brečet spolu s tetami, Jacka, jak si povídá s otcem...

"Jacku dělej něco" slyším v otcově hlase zoufalství. Cítím, jak se ta příšerná bolest vrací.

"Auuuuu!!!!"zařvu a matka mě hned chytne za ruku.

"Jacku, co to je?"zoufale vzliká. Já už to chci taky vědět.

Umírám?