Gods of Asgard /Loki/

Kapitola 14. Záhadný výlet

Irys

Život Midgarďana je tak krutý, třebaže je v mém případě nekonečný.

Převalovala jsem se v posteli a nedokázala přinutit svá víčka k poslušnosti, kvůli čemuž mé oči stále a bez odpočinku bloudily po zdech komnaty.

Jaký to má smysl spát a snít, žít tu nepatrnou chvíli v jiném světě, kde se má přání stávají skutečností, když hned potom, ani se nestačím usadit, nastane jitro i mé probuzení a svět tak krásný a šetrný k mým citům opět zmizí.

Svírala jsem v objetí hebký polštář a topila se ve vzpomínkách z dnešního večera, pořád dokola jsem si přehrávala nebeský moment, strávený bok po boku s Lokim, do té doby, než mě ten ledový rampouch opustil. Při každé další otočce na posteli, se mi z úst vydral jeden zoufalý stén.

Nemohla jsem usnout, on se přede mnou neustále zjevoval a následně zase ztrácel. Byl jako sen a noční můra vjednom. Usměvavý, vřelý a dalším okamžikem zamračený, ledový a nedostupný.

Kdybych z oslavy hned neodešla, nemusela bych tu teď ležet a utápět se v bolestných myšlenkách.

Co si to nalhávám, stejně by na tuto nešťastnou část muselo dojít.

Jak mohu vlastně takového muže milovat? Bytost jenž mi pokaždé nastaví svou náruč, jen aby mě v ní mohla později rozdrtit a tím i mé srdce bolestně rozemlít na prach.

Mučím sama sebe a vím to, ale nikdy nepřijde správný čas, kdy tomu udělám konec.. jedině kdyby se jednalo o ten můj vlastní.

Vzdala jsem to, posadila se v posteli a následně se z ní i vypotácela. Potřebovala jsem to všechno ještě jednou rozdýchat.

Vyšla jsem na venkovní terasu a potichu přistoupila až k, zlatem zdobené, zídce.
Opřela se o ni oběma lokty a mlčky sledovala černočernou krajinu, jindy plnou hvězd.

Dnes večer však žádná z nebeských víl nedorazila na své čestné místo a já tak v té temnotě naprosto osiřela.

"Štěstěno, prý jsi nestálá.

Tak proč jsi odvedla mi toho,

který je vzor stálosti?

Nebo buď přelétavá,

za chvilku se ho, doufám,

nabažíš a pošleš mi ho zpět,"

Přeříkávala jsem si ta nesmrtelná slova básníka, jehož verše kralují dodnes na Midgardu i v mém srdci.

Všechno stálo proti mně. Oslava, spánek, dokonce i vody Ásgardu výsměšně utichly, jen abych si v tuto noc, klidně a nerušeně, lámala hlavu nad svou vlastní bouří.

Měla jsem vůbec někdy nějakou šanci? Zdrceně jsem stočila svůj pohled k Bifrostu.

Za celou tu dobu, co žiji na Ásgardu, jsem si nikdy nedokázala přiznat opravdovou prohru nebo naprostý konec, před očima se mi zjevovaly jenom další výzvy či poučení.

Dnes večer jsem si ale snad poprvé ve svém životě musela přiznat, že pokud jde o Lokiho, nikdy od něj nedostanu to, po čem toužím.

Neexistovalo žádné kouzlo nebo trik jak ho donutit, aby mě alespoň jen vyslechl, tedy pokud bych někdy dozrála k takovému nesnadnému rozhodnutí, vyslovit se mu.

Smutně jsem sledovala most a svým zrakem se přímo vpíjela do jeho duhových stužek, záviděla jsem mu, že i v tak přesmutný večer dokáže zářit všemi barvami.

Jedna slza začala předhánět druhou a já se, celá zlomená, zhroutila na zídku.

Pokoušela jsem se ze sebe vypustit veškerou bolest, trhající mou duši na malé kousky.

Snažení mi ovšem nebylo nic platné. Kde ubývalo bolesti, tam se pilně vkrádala palčivá beznaděj a strach z dalšího zklamání.

Z nepřetržitého pláče mě vytrhl až zvuk koňských kopyt.

Zmateně, zároveň otupěle jsem pozvedla hlavu a vrátila se pohledem zpět k duhovému mostu.

Nebylo obvyklé, aby někdo opouštěl Ásgard v tak pozdní hodinu.

Úder překvapení zachytil mou tvář, v okamžiku, kdy jsem spatřila velkého, černého hřebce, mířícího přes most k bráně Bifrostu.

Ta mu ve vteřině otevřela obě svá křídla, aby se tak mohl kůň dostat až ke zlaté cestovní kopuli.

Ne, nebylo to zvíře, které zcela upoutalo mou pozornost, nýbrž jeho pán.

„Loki?" Rozpoznala jsem, v temné noci, jeho zelený plášť, v čemž mi pomohla mimo jiné i silná záře vycházející z duhy mostu.

Nechápala jsem, když Loki hbitě seskočil ze hřbetu koně a vběhl do cestovní kopule, odkud, ani ne po pár minutách, vyšel bělostný záblesk, směřující neznámo kam.

„Kam odešel?" Musela jsem se zeptat sama sebe.

Tak tady po dlouhé době další díl. Omlouvám se za to čekání, ale reálný život mi připravil nepěkné okamžiky, tudíž díl přišel až dnes. Moc se omlouvám.. :) a přeji hodně klidný večer vám všem :))