Gods of Asgard /Loki/

Kapitola 8. Mraziví obři

Irys vzpomínky

„Teď Irys! Útok!" Vykřikl Loki a napřáhl celou svou paži k mému cíli.

„Jasně, jasně.." vyfoukala jsem ze sebe veškerou nervozitu a prudce máchla dlaní směrem ke zlaté, drahokamy zdobené, dvoumetrové váze.

Ta se v okamžiku, kdy k ní doletěla má bílá magie, roztříštila na několik málo kousků. Nepřítel byl zničen.

„Hurá, zvládla jsem to, jsem dokonalá kouzelnice!" skákala jsem jak divá dvě stopy vysoko a přitom si pro sebe tleskala. 

Byla jsem na sebe velice hrdá. Ani jsem si nevšímala vystrašených kolemjdoucích sluhů, kteří po mém kolosálním výstupu okamžitě přidali do kroku jen, aby byli rychle pryč z haly válečníků a tak i co nejdál ode mne.

Skromnost mě nezasáhla ani když se můj pohled, pln vzrušení, střetl s tím Lokiho.

Totiž zničit jednoduchého Kamenova je oproti této lekci se džbánem, vyrobeného z nejmocnějších a nejodolnějších kovů v celém vesmíru, naprosto snadné. Proto jsem si momentálně připadla neporazitelná a připravená srovnat své ničivé síly s jakýmkoliv bohem v Ásgardu.

„No to na začátečníka nebylo zrovna špatné," Loki protáhl uznale koutky svých úst.

„Ale mělo by to být ještě o něco lepší!" postavil se po mém boku a vyvedl mě z omylu, když namířil svým ukazováčkem levé ruky k druhé váze a vyslal z něj zelený blesk. Královský gignat nejen že byl zničen ale i proměněn ve zlatavý popel, následně unášený průvanem zpod dveří síně.

Nejraději bych se sama stala tím popelem a zahanbeně odletěla s větrem někam do ztracena. Jak jsem si mohla myslet, že můj výkon předčí i ten Lokiho.

„Takhle je to, jak se mnohdy říká, dokonalé," zazubil se a mrknul na mě. Zeleň jeho očí si mě však vyčítavě prohlížela.

„A kdy to takhle budu ovládat i já?" probudila se ve mně horlivá nedočkavost, zapomínajíc na můj nedávný trapas.

„To záleží pouze na tobě, Irys. Musíš se rozhodnout, co je pro tebe důležitější, zdali chceš poctivě a tvrdě trénovat a stát se jednou z nejlepších, nebo jestli tě více baví trávit čas s Thorem, při lovu grunů," připomenul mi Loki mojí neúčast na včerejší lekci.

Trhla jsem sebou, obličej se mi pomalu začínal zbarvovat červení. Oči mi instinktivně unikly ke špičkám mých bot.

A sakriš ..

Věděla jsem že lhát je špatné, říkávala mi to i moje midgardská maminka, ale mělo mi dojít i to, že zalhat Lokimu je naprosto zbytečné. Jestli je něco, na co má on čich, tak jsou to kouzla a lži..

Zkrátka, poslat mu v den výcviku sluhu s omluvnou správou, že nemohu dorazit kvůli nevolnosti, zatím co si balím věci na lov.. no to nebylo chytré. Musel to prokouknout hned, sníst i s polevou mi to dal ale až nyní.

„Tak pokračujeme.. den zase není tak dlouhý!" poručil mi viditelně pobavený Loki. Červená, v mých tvářích, dokázala asi odlehčit situaci natolik, že Loki  už ve vytýkání dál nepokračoval.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Opravdu den skončil velmi brzo.

Seděla jsem v knihovně u stolu a dělala si „Lokiho domácí úkoly", které mi na konci našeho cvičení dal. Nejspíš za trest, poněvadž učení poslední dobou prý značně zanedbávám.

Pff...

Ale kdo by se chtěl učit, když má na výběr o tolik zajímavějších věcí. Třeba lov, ježdění na koni, bitky.. učení, na to bude ještě času!

Dřív jsem si Lokiho knihy četla s potěším a hltala každé písmeno, každou runu. Teď z toho ale smrdí přílišná zodpovědnost a morálka. O to moc zrovna nestojím. Jak se vlastně mohu stát Ódinovou silnou bojovnicí, když jediné co dělám, je četba knih a opisování zaříkadel, z kterých jsou mimochodem některé již zakázané. Vážně zábava.. Myslela jsem si, že když se Loki stane mým novým mistrem, poznám výrazný rozdíl. Ale on je snad ještě přísnější než Frigg..I když musím uznat, že její trpělivost nepostrádá, dokáže velkoryse vyčkávat i několik hodin, než mu začnou cukat koutky, na což je někdy i velmi vtipný pohled.

Otáčela jsem znuděně stránku po stránce jedné z knih, jejíž název jsem si nedokázala nikdy zapamatovat, a nezaujatě u toho zývala.

A to mi jich prosím zbývá ještě deset.. se zakloněnou hlavou jsem zírala do světla strážné koule, nadnášející se nade mnou, měla přímo magickou schopnost uspávat mě.

No nedá se nic dělat, tohle už nezvládnu.. rezignovala jsem.

Zabouchla jsem knihu a odsunula jí až k rohu stolu daleko ode mne. Únava byla již neúnosná. Noc se krátila a za chvíli mělo přijít jitro.

Vstala jsem, zasunula židli, vrátila knihy zpátky do regálů a u otevřeného vchodu knihovny teprve odčarovala strážnou kouli, tím místnost naprosto potemněla.

Celá vyčerpaná a rozmrzelá zároveň jsem se ploužila po chodbách zpět do mého pokoje. Naneštěstí jsem musela dnes projít okolo Lokiho komnaty, neboť chodba vedoucí přímo do mé cimry byla opravována. Prý tam někdo sletěl s lodí a nadělal tam nepořádek, což si dokáži živě představit.

Kráčela jsem kolem Lokiho vrat po špičkách, bála jsem se, že mě načapá a rovnou se mě optá jestli jsem si stihla dodělat úkoly.. a opravdu, znovu bych lhát už nechtěla.

„To je šílenství!" Odrazil se Lokiho hlas o zavřená vrata jeho komnaty.

Přimrzla jsem namístě.

Krve by se ve mě nedořezalo. Zalapala jsem po dechu a s hrůzou očekávala, že se dveře rozrazí a v nich bude stát on. Pochopitelně naštvaný..

Jak mě mohl slyšet? Vždyť jsem byla jako myška..

„Šílenství ? Co je pro tebe šílenství, Loki?" Ozval se náhle známý hlas.. byl Fandrálův.

S jistou úlevou jsem pochopila, že Loki nekřičel na mě, ale na něj. I když mi bylo sice divné, co může v takových pozdních hodinách dělat v Lokiho komnatách, dala jsem se stejně znovu do pohybu.

„Já ti povím, co je šílenství, bratře! Nechat Jotuny, aby si sem chodili jak oni uznají za vhodné a neřešit nebezpečí, které nám z jejich strany hrozí," rozezněl se Thor jako zvon odbíjející půlnoc.

Cože ? Kolik jich tam je.. a Jotuni!?  Utnula jsem svou chůzi a přilepila se s uchem na dveře. Vím, to se také nedělá, ale zvědavost je má slabina. Nedokázala jsem si pomoci.

"Ale Thore, bratře.."

„A jak vůbec víme, že jde o Jotuny? Napadli nás přece Kamenové!" zahučel Volstagg, neuvědomující si, že tak přitakává Lokimu.

„Heimdall mi to potvrdil! Nedávno se vydal k Freyovým horám a našel tu skrytou cestu, kterou se k nám dostali Kamenové a hádejte co, přátele! Svým mocným zrakem zaznamenal, že ta vytvořená brána vede do Jotunheimu. .. a je stále ještě čerstvá!" Ukončil Thor dosud nekonečný spor.

„Jak pak by ne čerstvá, vždyť království napadli teprve před rokem," dal o sobě vědět i Hogun.

„Takže to Jotuni, vyslali Kamenovy, aby na Ásgard zaútočili.. Chtěli si být jistí, že i kdyby bitvu nevyhráli, nikdo nebude podezřívat je..Jotuny," uslyšela jsem i udivený hlas Lady Sif.

„Asi si mysleli, že tak beztrestně obejdou naši mírovou dohodu a prostřednictvím hloupých šutrů, které nemají vlastní vůli, se dostanou k.. že mě to nenapadlo dříve!" zavrčel Thor.

„Teď už je to naprosto jasné, musíme do Jotunheimu, dát těm mrazivým obrům lekci!!" rozhodl pevně.

„Řekl jsem to prvně a budu si stát za svým, tohle je šílenství!" pokusil se znovu Loki o svůj nesouhlas. Hlas se mu chvěl pod vlivem zadržovaného vzteku.