Gods of Asgard /Loki/

Kapitola 5. Bohyně

Irys

"Připravená?" 

"Jako ještě nikdy," potěšila jsem Friggu přímou odpovědí.

Odměnou mi byl jeden z jejích hřejivých úsměvů. Za tu dobu, co jí znám, jsem se je naučila rozeznávat a tenhle byl mateřský.

"Pamatuj, že až vejdeš, všechno se změní. Budeš přijata do Valhally a.."

"Neboj, já to zvládnu Frigg," královna, učitelka a moje druhá matka se teď zdála nervóznější nežli já.

"Tím jsem si nanejvýš jistá, má drahá," hrdě si mě prohlédla, v očích se jí ale blýskal smutek.

"Nemohu uvěřit, že je to už tisíc let ! Pro někoho nekonečná doba, pro mě však okamžik," nešťastně svraštila obočí.

"No vidíš, tolik let a pořád si fešanda," odlehčila jsem dramatickou část, svým nejapným vtipem.

"Takhle krásně lhát své královně ses jistě naučila od Lokiho, že?" propichovala mě ostrým pohledem, úsměv jí však z tváře nezmizel.

"Loki je výborný učitel ve všem co dělá" zkřivila jsem koutky do nepatrného, ale pro Friggu zjevného, úšklebku.

Očividně věděla, co mám na mysli. 

Totiž Loki jakožto bůh uličnictví nepatří v Ásgardu zrovna mezi nejoblíbenější Ássy. Má prostě takový špatný zvyk, utahovat si z ostatních pomocí své geniality a magie.

A přesně do takových lstivých plánů zatahoval později i mě, jako svého spojence. No mohl by mu snad někdo říci ne? Na jeho neplechách jsem vždy milovala přesnost, účinnost a také to, že nám vše jednoduše procházelo. 

Jakoby to bylo včera, kdy mi v mých "pouhých" sto letech Loki ukazoval kouzlo neviditelnosti, nikoliv na sobě, ale na Mjollniru. Byl už dávno seznámen s faktem, že není hoden kladivo našeho Thora uzvednout, takže ho nechal jenom zmizet a v jeho blízkosti pak nastražil Mjollnir vlastní výroby.  

Teprve až na bojišti Thor zjistil, že byl napálen. To když schytal pár drtivých ran a pádů od svých protivníků. Toť Lokiho velmi černý humor a i snaha poukázat na neschopnost staršího bratra, v boji, bez jeho zázračného kladívka.

Dříve jsem v tom žádnou bratrskou rivalitu neviděla, byla to jenom legrace. Poslední dobou si ovšem nejsem jistá. Z Lokiho nápadů se postupně vytrácí humor a nahrazuje ho ničivá touha po porážce bratra.

"Je čas, drahá," nadechla se Frigga zhluboka za mě.

Nasadila mi do vlasů stříbrnou okřídlenou čelenku.

"Teď je to teprve dokonalé," pochválila si svou práci a následně mě objala.

Po mateřské snaze, mě láskou uškrtit, se Frigga vydala na cestu do Valhally jako první.

Ještě chvíli jsem postávala před vraty do síně bohů a rozptylovala se sledováním hebkých jantarových  závěsů v průvanu.

Tak jdu na to..

Dodala jsem si odvahy a udělala první krok kupředu.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Ostré diamantové světlo naší planety, oslavný zpěv dítek odinova sboru, jásot ásgardského lidu i tak by se dala popsat atmosféra v sále.

Kráčela jsem pomalou a doufám i ladnou chůzí po hladké skoro až klouzavé ozdobené podlaze veliké Valhally. Síň dnes vypadala větší než kdykoli před tím.

Královská, zlatem blýskající se kráska mě nyní přijala do své štědré náruče. 

Blížila jsem se ke svému cíli. V tu dobu mě už doprovázeli zraky valhallských strážných nacházející se po obou stranách cesty k odinovu trůnu.

Viděla jsem ho už jako malá, ale ještě nikdy mě pohled na Všeotcův největší poklad neomrzel i teď jsem žasla nad jeho velkolepostí.

Srdce jsem měla už v krku, když jsem došla na své místo.

"Poklekni má služebnice!" rozkázal vládce sedící na trůně. 

Učinila jsem tak.

Nastalo dusivé ticho.

Věděla jsem sice, co přijde, ale i tak plná nervozity, nesledovala jsem nic jiného než dlouhé poschodí vedoucí až k mému vládci Ódinovi. Přestože na něm stáli všichni moji přátelé, zleva Frigga, Lady Sif a Thor, zprava Volstagg, Fandral a Loki, nikomu jsem se nedokázala zahledět do očí.

"Moji vznešení Ásgarďané, sešli jsme se tu dnes, abychom uvítali nového právoplatného člena božské Valhally." Celá místnost se otřásla pod jeho mohutným hlasem.

"Irys," v mžiku jsem pozvedla hlavu k němu. 

"Dcero Midgardu, věrná služebnice Ásgardu. I když jsi jistým způsobem obešla naše zákony, nelze ti odepřít tvé právoplatné místo mezi ásgardskými bohy, které sis vybojovala v mnoha bitvách. Prosadila jsi význam našeho království na Midgardu a pomohla jsi nastolit mír ve všech devíti světech. Pochopitelně za přítomnosti mých synů." dodal Všeotec.

Thor ke mně laškovně mrkl.

No jo já vím..  o tobě se bavil..

"Tudíž tě zprošťuji tvého dlouholetého závazku, sloužit Ásgardu jako služebnice a pozdvihuji tě na titul Irys bohyně míru a věrnosti."

Poklepal žezlem a v ten okamžik se mi od základu změnila má výzbroj, už nebyla kovová ale čistě stříbrná. Oficiálně jsem dosáhla nejvyššího valhallského titulu.

Halou se znovu rozezněl radostný zpěv a jásot.

Ódin na mě nyní pohlédl tak, jak se jen otec může dívat na dceru..hrdě.

"Tak vítej, teď jsi jednou z nás, malá Irys!" popadly mě Thorovy ruce a já se během okamžiku ocitla na jeho rameni. To byl vážně tak nedočkavý až mi tuhle "nečekanou" zprávu zdělí, že musel ke mně dolů sletět?

Thorovým příkladem se řídili i další vznešení bojovníci, kteří k nám přispěchali, aby mi pogratulovali. Zvláštní, dříve by si mě ani nevšimli.

Tolik tváří, většinou nové a přece plné lásky a respektu. Opravdu mě přijali. Musela jsem seskočit z blonďatého boha hromů, aby nikdo z nich nepoznal mé slabošské dojetí.

V tom jsem ho konečně spatřila.

I přes davy válečníků a gratulantů jsem měla krásný výhled na svého nejmilejšího přítele.

Loki stál pořád na poschodí, ačkoli ho už všichni ostatní opustili, aby se vmísili do mé společnosti.

Prostě věděl, že to já přijdu k němu, ne naopak.

Jeho oči hleděli do prázdna, nevnímal ruch ani radostné výkřiky kolem sebe.

Dostala jsem se ze své pasti obdivovatelů a vyšla po třech schodech až k němu.

Namísto pozdravu, jsem vyčarovala svůj nejpůvabnější úsměv. Ten už ignorovat nemohl i kdyby chtěl. 

"Má bohyně míru," uklonil se mi a jeho tvář předstírala vážnost.

"Loki" pozvedla jsem obočí.

Poznal, že jsem mu na to neskočila, mohl se tak zase přirozeně projevit. Jak jinak, než svými pobavenými grimasy.

"Vypadáš ale úchvatně," zazubil se nakonec.

"Opravdu výborný lhář," poděkovala jsem mu.