Gods of Asgard /Loki/

Kapitola 10. Marná snaha, Irys

Irys

Přešlapovala jsem nervózně před vraty své komnaty a čekala.

No ták.. kde jsi? Ty přeci musíš přijít! zoufala jsem si, ale maličká jiskřička naděje ve mně stále nepřestávala plát. Nechtěla jsem si přiznat, že by to s ním nic neudělalo, že by nad tím mávl rukou! On a nechat věci jen tak být..? Muselo mu to nějakým způsobem přece pohnout žlučí..

Co jsem se naučila z Midgardských románů, sok vždy zabere. Proto jsem i věřila, že ho můj "lstivý" plán konečně donutí, zaklepat mě na dveře.

Ale za tu věčnost jsem nezaslechla nic, co by jen připomínalo kroky, mířící k nim. Ne já se nevzdám! Sedla jsem si na kulatou stoličku a se založenýma rukama dál upřeně sledovala vrata.

Někdo zaklepal!

"Už jdu!" vyrazila jsem otevřít, ale ještě předtím se zkontrolovala v podlouhlém zrcadle, jestli mám všechno na správném místě.

Zlaté šaty darované od Frigg mi seděly, dokonalá tvář, neboli make-up, seděla, stříbrné otevřené střevíce, perfektní.. pouze účes, který by udržel mé nepoddajné vlasy nebyl doposud objeven, tudíž jsem neposedné kštici nechala její svobodu.

"Už běžím," třikrát jsem klapla podpatkem o podlahu, abych nabyla dojmu, že přicházím z daleka, mám vše v malíčku a nesedím tu u vchodu jako nějaká odevzdaná zoufalka.

Naposledy jsem se nadechla, napřímila a s hřejivým úsměvem otevřela levé křídlo. Byla jsem si naprosto jistá, že je to on...

"Buď pozdravena, Bohyně Irys! Odin se táže, kdy hodláte dorazit? Oslava bez vás začíná ztrácet na významu, každý v sále na vás již čeká, má paní." Rádce Bjord nebyl ani ten poslední, koho bych čekala.

"Já.." rozdýchala jsem neuvěřitelně bolestné zklamání.

"Už jdu.. jen jsem se potřebovala připravit a něco zařídit.. už jsem.. Připravena," motala jsem se ve svých vlastních kruzích, nekonečných výmluv.

Bjord možná prohlédl, ale nedal na sobě nic znát. Zažil toho ve svém nesmrtelném životě tolik, že už věděl jak má na co reagovat a co naopak, naprosto s klidnou duší, vypustit ze svého moudrého vědomí.

"Vyřídím, Odin bude spokojen," uklonil se mi a pomalu odcházel.

"Nebude třeba, půjdu rovnou s vámi," potlačila jsem smutek, došla k Bjordovi a zavěsila se za jeho pravou paži. Přátelsky ke mě kývl a doprovodil mě do haly vítězství.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Skutečně, obyvatelé Ásgardu nepopiratelně dychtili po mém příchodu. Jakmile jsem totiž vstoupila do místnosti, všichni začali tleskat a jásat jako tomu bylo i ve Valhalle.

Sešla jsem s bohem moudrosti dlouhé rudé poschodí a přitom rozdávala úsměvy na všechny strany, zcela šťastna, jelikož jsem měla někoho, koho se mohu přidržovat, abych schody nesletěla po zadní části mého těla.

"Omluvte mne," pustil mě ze sevření Bjord, když jsme již stáli na rovné a, chvála všem bohům, bezpečné zemi a s několika přehnanými úklony se se mnou rozloučil. Ztratila jsem ho v davu bohů, asi měl něco mnohem důležitějšího na práci než se bavit s ostatními.